Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

        

V říjnu 1605 se v Praze působící Johannes Kepler v dopise německému kolegovi Davidu Fabriciovi poprvé písemně zmiňuje o objevu, že dráhy planet jsou eliptické, což se stane základem prvního Keplerova zákona (definujícího tvary drah planet a polohu Slunce vůči těmto drahám). Je zajímavé, že ač označován jako první, objeven byl o zhruba tři roky později než zákon druhý (o rovnosti ploch opsaných průvodičem planety za stejnou dobu)... Pro úplnost dodejme, že oba zákony publikoval jejich autor r. 1609 v Praze, zatímco zákon třetí (o vztahu mezi oběžnou dobou planety a velkou poloosou její dráhy) vznikl až r. 1618, kdy Kepler již šest let žil v Linci.

       Dalekohledem vyzbrojený Galileo Galilei působící toho času ve Florencii pokračuje ve fantastické sérii astronomických objevů a v říjnu 1610 objevuje fáze Venuše. Po svém zvyku to veřejnosti napřed zjevuje zašifrovanou větou: „Matka lásek napodobuje Cynthii“ (Cynthia je jedno z jmen bohyně Měsíce). Tento závažný objev definitivně potvrdil Koperníkův heliocentrismus: aby matka lásek fázovala, musí obíhat kolem Slunce.

       V říjnu 1790, skoro sedm roků po Montgolfierech, vzlétají první lidí i v Čechách. Jsou jimi Francouz J. P. Blanchard (který první přeletěl kanál La Manche) a samozřejmě Čech (byť notně poněmčený, jak v jeho kruzích bývalo tehdy zvykem) - vědec, cestovatel a podnikatel hrabě Jáchym Šternberk. Montgolfiéra naplněná horkým vzduchem stoupá do výšky 1700 m. Během letu - místy jaksepatří krkolomného, neboť balon se několikrát dostal do prudkých větrných proudů - aristokrat chladnokrevně provádí měření tlaku a teploty vzduchu. Posléze vzduchoplavci bez úhony přistávají na poli v Bubenči.

       V říjnu 1890 se pravděpodobně poprvé člověk odpoutává od země v letadle. Stalo se v zámeckém parku ve francouzském Armainvilliers a dokázal do Clément Ader ve svém netopýra připomínajícím kluzáku Éole poháněném patnáctikilowattovým parním strojem. „Let“ pár cm nad zemí měřil okolo 50 m, na tak dlouho alespoň zmizely stopy kol letounu v písku. Později Ader pod patronací ministerstva války své pokusy opakoval s o něco lepším strojem i výsledky. Přihlížející vojenská komise však další vývoj považuje za nerspektivní...

       

       V říjnu 1910 umírá ve německé Gotě dvaašedesátuletý gymnaziální profesor filosofie Kurd Lasswitz. Psal poetické a pro nás zajímavější utoické nmovely, ve kterých už koncem minulého století předpovídal kosmické stanice a fotobuňky.

       

       Osmadvacetiletý britský „vědec a fantasta“ (jak sám sebe nazývá) Arthur Clarke v říjnu 1945 publikuje v časopise Wireless World článek nazvaný „Mimozemská relé: Mohou raketové stanice pokrýt pokrýt svět radiovým signálem?“ Oněmi stanicemi myslí raketami vynášené družice, pohybující se nad rovníkem ve směru zemské rotace v takové výšce, aby se jejich úhlová rychlost právě rovnala téže u Země. Družice by pak jakoby zůstala zavěšena na jednom místě oblohy. Tato tehdy utipie se poprvé se naplnila roku 1963 (první geostacionární satelit Syncom), dnes už je plná takřka po okraj.

       Na horské pláni v Novém Mexiku (USA) je V říjnu 1980 otevřen největší radioteleskop světa. Má tvar symetrického Y, každé rameno je dlouhé 21 km a sestává z 27 pětadvacetimetrových antén, které se „ladí“ pojížděním po kolejích. Ladění i vyhodnocování signálů provádí počítač. Zařízení stálo 78 miliónů dolarů a kromě radiového záření blízkých hvězd by mělo studovat také kvasary a extragalaktické radiové zdroje. Emzáci, ozvěte se!