Logo rubriky
9-10/2000
  SF film (další) (177)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

X-men
aneb Rychlé šípy kontra Bratrstvo kočičí pracky

Žena středního věku brnká na piáno a moc jí to nejde, o patro výš se její pubertální dcera Marie baví se spolužákem o tom, jak jednou pocestuje až na Aljašku. Plácáním pouze oddaluje nevyhnutelnou chvíli, kdy se poprvé políbí s chlapcem. A polibek je to věru elektrizující - chlapec začne vibrovat, jeho obličej protnou vrásky jako stopy po nárazu na králičí pletivo a z vibrací se stanou fibrilace. Marie ječí o pomoc, ale nechce, aby se jí kdokoliv dotkl a utěšil ji...
       Aljaška, noc a zima plná větru a sněhu. Marie, která si nyní říká Rogue (výborná Anna Paquinová), vstupuje do zakouřené putyky, kde v centru spočívá oplocená aréna. V ní zarostlý muž kouří doutník a dva pomocníci vynášejí jeho polomrtvého poraženého protivníka. Ale promotér nemá ještě dost vyděláno a tak hecuje dav, aby to tak nenechal. Do ringu vstupuje holohlavý pořízek, dvakrát svalnatější než muž s doutníkem. Promotér ho varuje, aby nekopal na rozkrok, ale on neposlechne a dostane nářez. Rogue se na muže s doutníkem dívá a vy tušíte, že se stane jejím osudem. Ten muž je také mutant, jako Rogue, a říká si Wolverine (sympatický Hugh Jackman).
        
       Nastává blízká budoucnost a mutanti jsou již obvyklou věcí. Jejich schopnosti se probouzejí v pubertě a většinou je čeká vyhnání z domova. Každým teenagerem cloumají hormony a každý má chuť utíkat, ale ne každý dokáže číst myšlenky, tvořit oheň nebo být rychlejší než Jackie Chan. Senátor Kelly, obhájce lidských práv - nikdy mi slovo „lidský“ neznělo tak hnusně, jako právě tady - proti mutantům, iniciuje zákon o povinné registraci mutantů. V Senátu mu oponuje doktorka Jean Greyová (přitažlivá Famke Janssenová), ale senátorovu demagogii ostatní senátoři poslouchají - jsou přece taky lidé. Máme tady opět starou známou věc - většina rozhoduje o osudu menšiny a jedná s pozice strachu a nedorozumění. Na tento boj se shora dívají dva vůdcové mutantů - profesor Charles Xavier (Patrick Stewart) a zatrpklý Magneto (další shakespearovský herec Ian McKellan), který jako židovské dítě prošel peklem jiného boje většiny proti menšině. Profesor X chce zbourat hradbu nepochopení mezi lidmi a mutanty, Magneto už lidem nevěří a já se mu ani nedivím. Ghetto, koncentrák a potom naděje v poválečné Americe, kterou zhatil další zaslepený senátor s honbou na levičáky. Magneto nemá důvod věřit lidem, věří jen mutantům. A proto vymyslí plán, jak vládnoucí vrstvy „zaangažovat“ natolik, aby nemohli couvnout. Bohužel neví nebo nechce vědět, že jeho stroj má malou vadu a proto se musí utkat jedna skupina mutantů s druhou v zápase o osud jejich i celého lidstva. Profesor X, Jane Greyová, Wolverine, Storm a Cyclops proti Magnetovi, Sabretoothovi, Mystique a Toadovi a mezi nimi zmatená a vyděšená oběť Rogue.
       Chci také vyzdvihnout některá herecká obsazení. Moje oblíbená Famke Janssenová, známá jako protivnice Jamese Bonda ve Zlatém oku, se mi zalíbila jako zakřiknutá a sexy učitelka v hororu Fakulta. K Patricku Stewartovi netřeba nic dodávat - kdo by neznal jeho geniální ztvárnění padoucha Seiana v seriálu Já, Claudius? A žabák Raye Parka se hodně podobá Darth Maulovi, jen tu laserovou tyč zaměnil za hbitý jazyk. Halle Berryovou bych málem nepoznal, ale jako blýskavé blondýnce jí to sluší stejně dobře, jako sekretářce ve Flinstounech.
       Zajímavé je rozložení schopností v obou skupinách. U Bratrstva ovládá fyzikální jevy jen Magneto, u ostatních tří se v podstatě jedná o schopnosti těla, které z nich dělají zrůdy povětšinou slizkého charakteru. Naopak X-meni všichni vládnou čistými schopnostmi, takže navenek pořád vypadají jako lidé. Tomu pak odpovídají jejich osudy. Kde jinde by nalezly zrůdy ochranu, než u myšlenkově zrůdného Magneta, který se schovává někde v nepřístupných horách? Wolverine, který sám vypadá méně lidsky než ostatní u X-menů, se ocitl párkrát na hranici zla a zřejmě jen jeho amnézie mu pomohla zůstat sice samotářem, ale dobrým. Takže za to, na které straně mutanti bojují, nemůžou oni sami, ale lidé, kteří je tam či onam dohnali. Proto byli scénáristé milosrdní a nenechali žádného mutanta jednoznačně zemřít. A nebo že by to bylo proto, aby se v pokračování mohli mlátit znovu pro větší slávu a peníze? Nejspíš ano.
Roman Paulík
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK