Všechna práva © Interkom 1984 - 2000

Když Gregory Hoblit - režisér thrillerů Primal Fear (1996) a Fallen (1998) - hledal námět pro další krvák, pustil svoji fantazii na procházku docela daleko. Do matečné směsi, ze které vyrostl film Frekvence, totiž přimíchal i prvky SF.

       První scény filmu nijak nenapovídají, že by se mělo jednat o SF. Hasič Frank Sullivan (Dennis Quaid) zachraňuje z kanalizační stoky zraněné dělníky. Bez velkého přemýšlení riskuje - kanály jsou plné benzínu a benzínových výparů z převržené velkoobjemové cisterny, a také jsou plné kabeláže, která je porušená a hrozí jiskrou zapálit výbušnou směs v podzemí. Tato sekvence je zakončena působivou scénou, kdy Frank - poslední ze čtveřice zachránců a zachraňovaných - se vysouká z kanalizační výpustě a za jeho patami vyšlehne do výše plamen.

       Střihem se dostáváme z roku 1969 do roku 1999. Frankův syn John (James Caviezel), pracující u policie, se stále ještě nevyrovnal se smrtí svého otce, který zemřel před třiceti lety při požáru v jednom skladišti. To mu působí problémy i v osobním životě. Samantha (Mellisa Errico) ho - tentokrát již definitivně - opouští. Rozčarovaný Frank najde v komoře pod schody otcovu radioamatérskou vysílačku. A z nostalgie ji uvede do provozu a zapne. Toho dne - stejně jako před třiceti lety - je tak silná sluneční aktivita, že nad městem svítí polární záře. Šokovaný John slyší z reproduktoru hlas, který patří jeho otci. Slunečními erupcemi masírovaná ionosféra vytvořila jakýsi kanál v čase.

       John se pokouší vysvětlit otci, že zítra při požáru ve skladišti zemře - pokud si nedokáže při zachraňování omdlelé dívky najít vhodnější únikovou cestu, než která ho napadne jako první. Frank mu nevěří, dokud se nepřesvědčí, že tajemný hlas z vysílačky dokázal předpovědět výsledek a vůbec průběh zápasu jeho oblíbeného baseballového mužstva.

       Frank stojí vysoko v hořícím skladišti, omdlelou dívku v ruce a v hlavě mu probíhá ten podivný rozhovor, který měl včera večer. Nakonec si vybere „druhou“ únikovou cestu. A večer opět mluví s oním tajemným hlasem.

       Frank změnil historii, Johnovy výstřižky již neobsahují článek s titulkem „Hasič zemřel při zachraňování bezdomovkyně“, vidí tam „Statečný hasič zachránil dívku“. Nic ale není zadarmo. John náhle zjistil, že místo tří vražd má tajemný vrah zdravotních sester na svědomí celkem devět obětí - a navíc jedna z nich je jeho matka Julie (Elisabeth Mitchell). Pokusí se do minulosti instruovat svého otce, aby tu děsuplnou šňůru přerušil - nejenom kvůli mámě, ale i proto, že Frankův život byl zaplacený šesti jinými... hrůznou daní za změnu historie.

       Otci se to nepovede. Naštěstí ale získá otisky prstů pachatele. Podle Johnových pokynů je uloží pod uvolněnou parketu ve výklenku pod oknem. John si je tam o třicet let později vyzvedne - a zjistí šokující věc: vrahem je policista Jack Shepard (Shawn Doyle). Spolu se svým otcem proti němu bojují zároveň v obou časových rovinách. Jenže Jack Shepard není včerejší. Přesune podezření z vražd na Franka. Frankovi kamarádi a pozdější spolupracovníci Johna - policejní šéf Satch DeLeon (Andre Braugher) a detektiv Gordon Hersch (Noah Emmerich) Franka zatýkají. Jack Shepard se pokusí Franka zabít, tomu se podaří uniknout. Jack ale pronásleduje Franka a v dramatické honičce za sebou nechá rozházené výstřižky o vrahu zdravotních sester - důkaz o své vině. Při vodním souboji Jack zmizí ve vlnách - ale jen proto, aby se mohla thrillerová zápletka rozvinout. V přímém přenosu - oba mají zapnuté vysílačky a slyší, co se děje u druhého z nich - bojuje Frank proti mladému Jackovi, a John na druhé straně spojení se potýká s o třicet let starším Jackem. Leccos ze závěru si můžete domyslet už teď - scénárista se přísně drží holywoodských klišé - přesto se tam objeví několik překvapivých momentů.

       Tento film využívá SF motivu komunikace v čase a příčinné souvislosti, přesto patří do kategorie splistream. Mainstreamový divák se bezpochyby soustředí na vlastní zápletku, na postupné upravování historie, které John a Frank provádějí (kromě toho, popsaného výše, jich ve filmu bylo ještě několik), a zejména na akční scény filmu, které odpovídají tomu, co takový divák od thrilleru očekává. Zato scifisté se nejspíš soustředí na použití motivu komunikace v čase a příčinné souvislosti, která každou změnu v roce 1969 přenáší do roku 1999. Film si poměrně hodně zahrává se změnami historie, ty jsou ale podřízeny potřebě dramatické výstavby příběhu více, než logice, kterou bychom v rámci SF očekávali - nebo na kterou jsme si od klasiků SF zvykli, abych byl přesnější. V životě málokdy někdo dostane něco zadarmo...

       Hodnocení filmu z pohledu žánru SF a mainstreamu se může hodně lišit - třeba tak, jak se liší hodnocení serverů http://allmovie.com (**1/2 z 5) a http://us.imdb.com (7,7 z 10). Není to film filosofický ani to není mezník žánru, jak jsme si zvykli slýchat o mnoha nových filmech. Je to film odpočinkový, na nic jiného si nehraje a v této kategorii určitě patří k lepšímu průměru. I když scifistům mohou některé prvky při změnách historie připadat jako nelogičnost (John si pamatuje všechny alternativní možnosti i po provedení nových změn), na celkový dojem to pro ně myslím nebude mít takový dopad - a naopak tyto nelogičnosti pomáhají vytvářet pointu příběhu. A ta klasická americká klišé si ostatně můžete z konce odmyslet, ne?

       Scénář psal Toby Emmerich (není to náhoda, jednu roli psal na tělo svému bratrovi), hudbu složil Michael Kamen. Film společnosti New Line Cinema bude u nás distribuovat Space Films a premiéra je očekávána 30/11.