Interkom: Malé meteorické varování

Když je člověk býložravý dinosaurus, nemá na růžích ustláno. Pořád aby se staral, kde se napást, jestli je dost vody, jsou-li vejce dobře posazená, neblíží se odněkud masožravec. a v ten moment prásk a nenažraný Carnatosaurus mi jde po krku. V rozšlápnutém hnízdě zůstane jen jedno vejce, kterého se zmocní pár obludek, zaplave si v řece, zalítá si ve spárech pterodaktyla a dopadne na malý ostrov, plný rozbujelé džungle a malých roztomilých stromových opiček. Opičky jsou jak známo velmi zvědavé a otřásající se vejce je objekt hodný prozkoumání. A narodí se opičí Spasitel, autobus a rádobypredátor, vlastním jménem Aladar. Má svou adoptivní opičí rodinku a jejich čas na ostrově je idylický a plný her a vtipných dialogů. Jenže všechno má svůj konec - velkolepý nebeský ohňostroj se změní v meteorické bombardování a záchrana je jen v moři a na blízké pevnině. Aladar narazí na migrující stádo býložravých dinosaurů různých druhů a velikostí, stihne se zamilovat a zachránit všechny před jistou smrtí. Všechno dobře dopadne. aspoň zatím.

Další animovaný produkt studií Walta Disneye má své úspěšné starší bratříčky, vzpomeňme například excelentní Život brouka. Film Dinosaurus se veze na vlně, vyvolané Jurským parkem a v současnosti vysílanými pseudodokumenty o životě v druhohorách, vyrobené stylem National Geographic. Od Života brouka se liší svým realističtějším pojetím přírody, ale i zde zvířata mluví a všechna si rozumějí, dokonce půlmetrové polopice s takovým Brachiosaurem. I tento film je okořeněný slovním humorem a je ho zde třeba, většinu filmu jde hrdinům o život a vážnost situace se snaží - ve stylu soudobých akčních hrdinů typu Bruce Willise nebo Mela Gibsona - odlehčit vtípky. Posléze však humor mizí a kvůli gradaci jsou všichni vážní a nakonec dojemní, aby divák citlivka mohl odejít z filmu se slzou štěstí v oku. Film je víceméně dětsky naivní, zlí jsou masožraví dvounozí Carnatosauři a hodní jsou býložravci a opičky a není nic mezi tím (snad jen na vůdce stáda a jeho poskoka Bruta), navíc je to umocněno faktem, že Carnatosauři nemluví, jen řvou. Už aby někdo natočil „Veselé příhody Velociraptora Pepy“ nebo „T-Rex a jeho parta“, aby ukázal kladné stránky a inteligenci masožravců. Animace je výborná, nikde žádné zádrhely, Aladar a jeho druhové mají samozřejmě vylepšenou mimiku, podobně jako Drago v Dračím srdci.