Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

V úterý, 12. prosince, se sešel houfek scifistů (a pár desítek sapkofilů) na velmi netradičním místě – v Maďarském kulturním středisku. Sešli se ale z velice dobrého důvodu – toto středisko poskytlo prostory Polskému kulturnímu institutu, který si pozval vzácnou návštěvu, Andrzeje Sapkowského.

       V téměř zaplněném sále zněla v harmonii jak čeština, tak i polština. I v křesílcích na pódiu zasedla pestrá, ale povolaná společnost – především samotný autor, pak jeho vydavatel z ostravského nakladatelsví Leonardo Jiří Pilch, překladatel Stanislav Komárek a ilustrátorka Jana Komárková.

       Na úvod přečetl profesionální recitátor prvních několik stran z knihy Paní jezera, posledního dílu ságy o zaklínači. Do protikladu k této poetické pasáži postavil postmodernistickou scénu milovaní Geralta a Fringilly mezi knihami. Na to navázal Sapkowski líčením, jak tuto scénu přijali v prudérním Polsku.

       Následovaly otázky z publika – jednak ty méně znalé věci, třeba existuje-li mapa zaklínačova světa nebo bude-li se sága filmovat, a potom ty přínosné. Dozvěděli jsme se, že nedávno vyšla v Polsku povídková sbírka „Něco končí, něco začíná“, která by měla být v dohledné době vydána i u nás a která tvoří předěl mezi geraltovskou a novou epochou. Dále připravuje Lexikon, publicistickou knihu o fantasy literatuře, která možná vyjde v Čechách v koprodukci Leonarda a polské Supernovy. A především se mohou jeho příznivci těšit na historickou fantasy trilogii odehrávající se na pozadí husitské „spanilé jízdy“.

       Dalších zaklínačových dobrodružství se už nedočkáme, všechny kousky skládanky jsou na svých místech, a tak již není odkud brát a ani kam dávat další.

       Na otázku, zda se domluví starou řečí, autor uvedl, že existuje pouze několik vět, které jsou založeny na hlavních evropských jazycích, tudíž by jim mělo být rozumět. Žádné slovníky prý nejsou potřeba. Vlastní jména tvořil tak, aby se dala dobře vyslovit a libě zněla, nechce, aby se jeho hrdinové jmenovali nějak jako Aughr, Kchrpt, Conan a podobně. Popřel také, že čím dál šílenější děj odráží jeho psychický stav tím, že konec počongu skáče vždy víc než lokomotiva.

       Jedinou slabinou večera byl tlumočník, který se ve fantasy zjevně nevyznal, a tak jsme se dočkali i několika převrácených významů, železného Ambera a šumperského parkánu.

       Ke konci pořadu pozval Michael Bronec Andrzeje Sapkowského na Parcon 2001 do Prahy. Autor pozvání nadšeně přijal, a tak se na něj můžeme znovu tešit v červenci.