Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

       Tenhle film se srovnání s úspěšným Šestým smyslem nevyhne - stejný režisér a scénárista v jedné osobě, stejný představitel hlavní role, fantaskní námět a nechybí ani překvapivá pointa na závěr. A z takové výchozí pozice velkého očekávání nemůže ve finále skončit lépe než na stupních poražených - ovšem soupeř byl velmi dobrý a tedy i ten neúspěch je jen relativní.

       David Dunn je jediný ze 118 cestujících, kdo přežil havárii vlaku. A co víc nemá na těle ani škrábnutí. Zanedlouho ho kontaktuje majitel galerie trpící nadměrnou tříštivostí kostí a seznámí ho se svoji fantaskní teorií. Tento odborník na comicsy tvrdí, že základní schéma superhrdinských příběhů vychází z reality - jen jsou zde příběhy lidí obdařených mimořádnou schopností zveličeny. Ovšem David chce dál vést obyčejný život pracovníka ochranky a nehodlá hledat svoje poslání. Ale zapletl do toho svou rodinu a tak si možná poslání najde jeho. A nebo bude všechno trochu jinak.

       Toto není horor ani thriller, nejvýstižnější označení by bylo civilní comics. Konfrontace nespokojeného, leč obyčejného člověka s mýtem ochránce, pocit dluhu vůči mrtvým a manipulace. To vše v ošuntělých kulisách obyčejného života ve městě (svou oprýskaností a civilností ne nepodobných prostředí Šestého smyslu). Rozpadající se rodina, neuvěřitelné teorie charismatického galeristy, pozvolný, leč logický a gradující tok příběhu.

       Jak jsem předeslal, srovnání s Šestým smyslem se nelze vyhnout, zvlášť když i vizuální stránka a kulisy jsou velmi podobné. Tentokrát film na pointě nestojí, ta je zde jen jako profesionální tečka za příběhem. Dobrý příběh má mít dobrou pointu, na což už v Hollywoodu zapomněli a cpou nám neustále směšné dvojité a trojité oživování zabitých padouchů jako světelné návěští, že už se konečně blíží šťastný konec. Díky naší menší zkušenosti s comicsem, zvláště tím klasickým superhrdinským (film je uveden statistickými údaji o comicsu), není zápletka, využívající velmi originálně jeho základní schémata, v tuzemsku tak blízká a účinná. Díky tomu rozvláčnost přece jen místy vystoupí na povrch, zvláště když se příběh drží neokázalé obyčejnosti a nebombarduje diváka samoúčelnými efekty. Přesto režisér stále umí i z tohoto vytěžit napětí - např. scéna kdy se galeristovi postaví do cesty pro něj tak hrůzná nástraha, jako jsou obyčejné schody. Bruce Willis čím má být civilnější, tím je věrohodnější, Samuel J. Jacson je naopak se svým postižením až posedlý. Oni dva a Davidovi blízcí (manželka a syn) jsou hlavními protagonisty příběhu a na jejich hereckých výkonech film stojí. A dlužno poznamenat, že stojí pevně. Vysoko nastavenou laťku se nepovedlo překonat, ale i druhé místo je velmi solidní - rozhodně jde o inteligentní příběh, vyprávěný dobrým vypravěčem a to o sobě mnoho spotřebních zámořských snímků, působících jen na první signální soustavu, říci nemůže. Zvláště když i ty čistě zábavné, začínají být nezábavné a vzájemně zaměnitelné.