Všechna práva © Interkom 1984 -2001

A zase je prosinec a zase je tu Dracon. Uteklo to docela rychle a už se zase vyráží do Brna. Ještě jsem stihnul seminář historických tanců a už odjíždím ze Skalky s M. Cornem směr Morava. Nálada je veselá, až bujará a vydrží skoro půl hodiny, protože potom zůstáváme trčet v zácpě na nultém kilometru dálnice. Po hodině se nálada zlepšuje, zase jedeme. Těšíme se tak, že samou radostí začínáme zpívat. Takže došlo na včelí medvídky a spoustu dalších pozitivních písní, které vyzněly v našem podání ještě pozitivněji než kdekoli jinde. Jako poctu J. Kulhánkovi jsme si střihli všemi oblíbený hit An Angel, ale to už se blíží Brno, takže ve 20:00 už stojíme v nejslavnější frontě fandomu, protože počítače nezklamaly a opět odešly do prkenné ohrady na cigárko a lidé měli prostě smůlu. Proto jsem se na frontu vykašlal, stejně už jsem věděl, kde budu bydlet, odešel na svůj pokoj a začal připravovat oslavu svých dvacátých narozenin.

       Ve 20:30 přijeli moji rodičové s proviantem, který se měl stát zlatým hřebem programu. Jmenovitě obrovský mandarinkový kompot, obložená mísa, deset litrů muškátu (ročník 2000) a pekáč plný vřelého uzeného. A tak to tedy začalo. Dracon, jak má být. Kdybych měl vyjmenovat, kdo všechno přišel, působilo by to asi jako Cibulkův seznam ČS fandomu, protože se objevil snad každý. Jen doufám, že to bylo kvůli mým narozeninám a ne díky uzenému a skvělému vínu. Přesto bylo skvělé sledovat Z. Rampase, J. Maxona, Patricije nebo V. Talaše, jak do sebe cpou další a další kousky božské many – tj. uzeného. E. Čierny dokonce založil fanklub mého tatínka a V. Talaš jej oficiálně pojmenoval FURT, tedy Fanklub uzeného Richardova tatínka, hodlá si zkratku zaregistrovat jako www doménu, a tak uvidíme, co se ještě přihodí. Taky došlo na housle a kytaru, takže akce měla i kulturní tvář. Abych měl jistotu, že produkce bude na úrovni, pověřil jsem jí sebe a kytaru jsem svěřil M. Cornovi, a proto musel být hudební zážitek opravdu velmi silný. Ještě bych rád připomenul dva přípitky, které byly během večera proneseny: Na velkého muže, který nám všem chybí jako sůl a Na malého muže s ještě menším synem, kteří užívají tepla rodinného krbu. Jedná se pochopitelně o J. Kantůrka, který byl tou dobou upoután na lůžko v Brandýské nemocnici s jistě nepříjemnými bércovými vředy a ten druhý je J. Pavlík a jeho několikadenní syn Martin.

       Když se dopilo víno (to už bylo daleko po půlnoci), otevřeli jsme na Honzovu poctu láhev rumu a oggovatěli vesele dál. Nejsilnější jedinci vydrželi až do 5 hodin. Přišel jsem sice o Skrblíkův film a přednášku P. Köppla: Motivace A. Sapkowského v lidových pohádkách, ale i tak jsem se v pátek pobavil velice dobře. Byla to asi nejlepší oslava mých narozenin za posledních 20 let :o)).

       Když jsem se druhý den vykulil z postele, vzal jsem si poslední sklenici okurek a odpotácel se na přednášku F. Novotného o zbraních v příštím století. Bylo to velmi poučné, a není divu, že sál pukal ve švech. Po přednášce se naše neúplná zeměplošská formace (V. Talaš, Patricij s Markétou a já) vydala poobědvat do Rybárny, kde máme shodou okolností stejný stůl již třetí rok :o)). Pochutnali jsme si a vrátili se do víru conu.

       Další v programu mě zaujal O. Neff s lakonickým názvem přednášky: Povídka. Přečetl nám svou novou poučnou pohádku, která měla šokovat a které se to povedlo, a pak byla rozvinuta debata o současnosti z pohledu budoucnosti, nebo tak nějak, a protože jsem nebyl s to sledovat duchaplné myšlenkové konstrukce některých fanů, opustil jsem sál.

       Musel jsem se připravit na tradiční přednášku Co nového na Zeměploše, kde chyběla hvězda programu a kde jsem byl pověřen odvyprávět několik veselých historek z nemocničního prostředí, které mi JK sdělil při mé čtvrteční návštěvě u něj v Brandýse. Přednášku jsme zahájili spuštěním pásky se zdravicí, kterou náš marod nahrál pomocí svého diktafonu. Čtením ukázek z Pátého slona byl pověřen sám vydavatel, Patricij seznámil přítomné s novinkami v dění kolem a já si posteskl, že pořád ještě nemáme Karotku pro inscenaci Stráží. Takže pokud o někom víte... Ukázky byly kvalitní jako vždy, tak jsme to nakonec zvládli i bez Honzy, ale stejně byla účast slabší než jindy. A pak že je nahraditelný... :o))

       Chvilka volna a už jsem kvačil na svou vlastní přednášku o SF slangu. Přednášku jsem pojal zcela vědecky a zahájil jsem ji výkladem o morfech, morfémech, modifikačních kategoriích a jim podobných odpornostech, takže to dopadlo, jak to dopadnout muselo. Fiaskem. Naštěstí jsem stačil zcela změnit koncepci výkladu, takže posledních 10 minut (z celkových 60) už bylo velmi konstruktivních. Proto si neodpustím a poděkuji všem „rozkokošeným“ Trekiess, kterým se zcela podařilo odradit mě od úmyslu spáchat ještě někdy v životě seriózní přednášku. Hroší kulte, již tě neopustím a omlouvám se vědě, že jsem se jí nechal zmást.

       Na přednášku o filmu Pán prstenů jsem se pro nadměrnou účast nedostal, ale navštívil jsem výroční schůzi Conan society a začal doplňovat hladinu alkoholu v krvi jejich „červeným“ vínem. To mi pomohlo nalézt ztracenou rovnováhu.

       Také tombolu nesmím opomenout. Marvin opět vymyslel ty nejvražednější a nejnemožnější kombinace, takže musím konstatovat, že jsem bohužel vyhrál. Hnusná maďarská vázička a sešit doktora Nordena od IŽ byly spíše pomstou než výhrou, ale mnozí na tom byli ještě hůř.

       Abych výhru oslavil, pustil jsem se s přáteli do dvou láhví sektu, které jsem dostal k narozeninám a ještě později jsem se i s houslemi odešel věnovat kultuře k recepci hotelu, kde se odehrával fanovský happening, na který se postupem času stahovalo stále více lidí, ale to už jen proto, že jsme byli asi poslední, kteří, na rozdíl od baru, vyvíjeli nějakou činnost. Ve chvíli, kdy se objevily na scéně dvě flašky skotské a kdy jsem dostal z každé panáka, jsem usoudil, že je čas odejít, dokud je možnost odejít po svých. Takže jsem zbaběle prchnul už o půl třetí.

       Neděle byla klasická, uklidili jsme pokoj, rozloučili se, a pak už každý zamířil svým vlastním směrem. Byl to skvělý con, tak skvělý, že reportáž píši v pokročilém stádiu faringitidy, kterou jsem si uhnal. Už aby tu byl další Dracon se svými frontami, bačkorami, tombolami a spoustou těch nejlepších lidí, co znám...