Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

Je dobré být mrtvý, různí autoři, sbírka zombiáckých povídek, Klub Julese Vernea a Rigor Mortis, obálka Richard Newton, 397 stran, brož., ??? Kč, ISBN 80-85892-53-7

        

„Být mrtvý dává člověku úžasně nezkalenou perspektivu“, říká Zafod Bíblbrox Čtvrtý, duch mrtvého pradědečka Zafoda Bíblbroxe. Tohle ovšem může tvrdit jako duch - kdyby byl zombie, jeho obzor by se mu omezil na jedinou myšlenku: „CHCI SEŽRAT TVŮJ MOZEK.“ Základní podmínka světa plného živých mrtvých, tak oblíbeného sdružením Rigor Mortis, je dána a nyní stačí sáhnout po nejlepších kapacitách v oboru SF povídka a sbírka je na světě. A má se čile k světu, protože zombíci v těchto povídkách jsou stejně inteligentní, jako byli zaživa, a většinou jsou mnohem moudřejší než živí - v okamžiku smrti každý pochopí, kde udělal chybu. A v tomhle světě lze napravit i fatální omyly.

       Titulní povídku „Je dobré být mrtvý“ pánů Pavlovského a Dobeše jsem četl v Ikárii, ale mrtvý soukromý detektiv Frank Blomquist má ve sbírce ještě jeden příběh - Dluhy se také splácejí - a navíc je to obšlehnutý Phil Marlow a ten se líbí každému. Podobného ražení je i Mosteckého „Přiháněč“, ilustrující problém mrtvých s nebezpečným teplým klimatem a jeho řešení v odstěhování do chladných krajů. Stanislav Švachouček popisuje v povídce „Lepší než pudr“ výhody speciálního make-upu pro mrtvé a taky předkládá názor, že lepší než mrtvý úchyl je úplně mrtvý úchyl. Jiří W. Procházka a jeho „Když jsem ve službě, nevraždím...“ ukazuje dalšího mrtvého detektiva Grega Polanskiho při vyšetřování záhadných zmizení živých. Zde se naplno řeší problém úbytku tkání mrtvých a taky vystěhování menšiny živých do uzavřených Zón. Další je drsný nářez „Sila viery“ Ďuro Červenáka, geniální povídka o sektách mrtvých, nazvaných podle režisérů filmů o zombiích a vzývajících staré filmy jako nová dogmata. Kratičký „Druhej funus strejdy Skleroťáka“ Jaroslava Velinského, příjemné poklidné povídání o smíšené rodince živých a mrtvých vystřídá opět drsná detektivka Davida Horáka „Rezavění“, tentokrát o podivném únosu. Tím končí přehlídka drsné školy a následuje jiný pohled na svět zombií od Vladimíra Šlechty „Marxova konstanta“, delší příběh o těžkém životě projektanta na volné noze a jedné záhadné továrně mezi jatkami a čističkou odpadních vod, docela změna proti hektolitrům krve a hromadám vnitřností. „Kargo“ Ondřeje Neffa naznačuje výhody zombíků pro kosmický program, ale zvrhává se v pošahanou komunistickou parodii. Michal Hvorecký a jeho „Najhorší zločin vo Wilsonove“ už nepatří mezi příběhy o živých mrtvých, ale spíš k mystickému hororu, smíchanému s paralelními dějinami Bratislavy. Následuje druhý příběh Franka Blomquista „Dluhy se také splácejí“ a potom už speciální bonus na závěr - povídka z cyklu Valhala Františka Novotného „Knihovna a chrám“, asi nejlepší práce sbírky o čtyřech žácích elitní školy SS v Ásgardu, kteří objeví vstup do jiného světa, skutečnějšího než ten jejich, a poznávají pravou podstatu vlastních osudů a pravou tvář jejich božstev a velitelů.

       Sbírka je to velmi dobrá a známá jména autorů jsou zárukou, že se při čtení nebudete nudit. Trochu zklamáním byla podobnost většiny drsných detektivek a taky mírně slabší úroveň povídek Ondřeje Neffa, Vladimíra Šlechty a Michala Hvoreckého, i když u posledně jmenovaného to bylo spíš stylem příběhu. Přesto to byl výborný umrtvující zážitek.

       Hodnocení: 7,5/10