Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

Tuším, že v Interkomu 3-4/2000 vyšla znamenitá recenze Martina Gilara rovněž znamenité knihy Jareda Diamonda Guns, Germs, and Steel, o příčinách nerovnoměrného vývoje lidských společenství a o tom, proč si právě obyvatelé Eurasie podrobili ostatní kontinenty a ne naopak (pokud vás napadlo, že to souvisí s názvem knihy, nemýlíte se).

       Díky nakladatelství COLUMBUS si nyní můžeme tuto knihu (doporučovanou mimo jiné i Billem Gatesem :-), přečíst v češtině. Nedoufám, že bych po přečtení prvních kapitol mohl dodat něco podstatného k Martinovu článku, a tak zůstanu jen u několika postřehů a podivení.

       Vydavatel (nebo překladatel Zdeněk Urban) pravděpodobně s ohledem na úroveň naší vzdělanosti pojal knihu nikoli jako popularizační dílko, ale jako vědeckou monografii. (Velká vázaná kniha za 499 Kč.) Proto (asi aby nevzbudil dojem lovce senzací), změnil výstižný název Pušky, mikroby a ocel na Osudy lidských společností - Střelné zbraně, choroboplodné zárodky a ocel v historii. To mi už ale připadá jako překladatelská hyperkorektnost (snad se i ve vědecké komunitě častěji používá termín mikrob než poněkud obrozením čpící choroboplodný zárodek, a i když tuším, že gun může znamenat jak pušku tak dělo, přeložit to jako střelné zbraně je spíše nešikovné než přesné). Navíc pokud je ale text určen vědcům, proč je prošpikován mnohdy zbytečnými poznámkami překladatele?, uvedu tu ze strany 91za všechny: infanticida (zabíjení novorozenců — pozn. překl.).

       Přes tuto drobnou výtku, nesouvisející s vypovídací schopnosti díla, knihu vřele doporučuji a doufám, že se s ní setkáme i v podobě přednášky na některém conu.

       Tato kniha, pandán k nesmírně svého času populárnímu příběhu dětského vojáka Endera Widinga (Cena Akademie SF 1995 pro jeho pokračování Mluvčí za mrtvé) mě asi jako mnoho z vás přivedla ke znovupřečtení Enderovi hry.

       Nebudu se na této malé ploše vyjadřovat ke kvalitě obou paralelních příběhů, řeknu jen, že se O. S. Card za roky od napsání prvního Endera hodně naučil.

       Možná ale, že i já jsem náročnější. Namlsán překladem Petra Kotrleho, jsem byl při opětovném čtení mnohokrát vyrušen nesmyslnými větami a zjevně špatně pochopenými významy. (Nesmíme být potichu místo v klidu například na straně 176 v Beanově/Fazolkově odpovědi: „Zachoval bych proměnlivý v pohybu před branou. Nikdy nesmíte zůstat potichu, když nepřítel přesně ví, kde jste). Pokud se Laser chystá vydat v novém překladu Xenocidu, nebylo by na škodu vrátit se i k překladu Enderovy hry alespoň důkladnou korekcí.

Tento text nevznikl proto, že bych si chtěl hrát na pana Důležitého, nýbrž proto, abych se pokusil uvést pár věcí na pravou míru. Je reakcí na krátkou upoutávku na knihu Orsona Scotta Carda Enderův stín, která se objevila na str. 16 posledního Interkomu (3/2001) a napsal ji Zdeněk Rampas. Posílám jej na Sarden, protože je to rychlejší, než čekat na další číslo Interkomu.

       Takže Zdeňku, prosím Tě, až budeš chtít znovu sáhnout po Enderově hře, nemusíš se už tolik trápit nesmyslnými větami a nepochopenými významy, na které si stěžuješ. Stačí vyměnit původní vydání Enderovy hry z roku 1994 za korigované, které vyšlo, tuším, v roce 1999, s úplně stejnou obálkou, ale - pravda - trochu vyšší cenou. Ano, opravená verze této knihy skutečně již několik let existuje a příklad, který uvádíš (str. 176 ?), by v ní měl být opraven, neboť jsem jej našel mezi bezmála 60 stránkami připomínek, jež jsem k původnímu vydání tenkrát sepsal. (Bohužel si to nemohu ověřit, protože i poslední kousek, který jsem měl doma, jsem někomu půjčil.)

       Původní překlad pana Nešpora nebyl vyloženě špatný, ale těch chyb a nepřesností se tam našlo poměrně dost, určitě víc, než jsem čekal, když jsem vydavateli slíbil, že knihu projdu, ač nejsem profesionální korektor a neshledávám v této práci příliš zalíbení. Času na to tenkrát nebylo mnoho, takže určitě i ve druhém vydání nějaké chyby zůstaly, nicméně úprav bylo dost, aby to každému, kdo má tuto knihu opravdu rád, stálo za pořízení opravené verze - vydavatel z vás bude mít jistě radost.

       Anebo si počkejte, třeba někdy vyjde ještě třetí verze. Jestli mne totiž na druhém vydání něco mrzí, pak to, že když se připravovalo, nebyl ještě k dispozici text paralelního Enderova stínu, z něhož by vyplynulo, že je žádoucíí přejmenovat chlapce Beana, jednu z hlavních postav knihy, na Fazolka. Mezi oběma knihami tak zůstává nehomogenita, kterou by bylo žádoucí časem odstranit.

       Další nehomogenity bohužel zatím přetrvávají (ten cyklus měl vážně smůlu!) díky tomu, že třetí knihu série, Xenocidu, vydalo jiné nakladatelství - And Classic, či jak se tenkrát jmenovalo - které nemělo snahu dohodnout se na sjednocení terminologie, a já bohužel netušil, že ji zadalo překladateli, který bydlí cca 500 m ode mne. Na úpravách této knihy se pomalu pracuje (není jich mnoho, protože překlad pana Engliše je na tom z hlediska chyb a nepochopení o mnoho lépe), a pokud vše půjde dobře, do konce roku 2001 by snad měla být k mání. A pak už snad bude možné vzít si kompletního Endera a přečíst si ho od začátku do konce, aniž by čtenáře tahaly za oči chyby a nesoulady, které by v tak jedinečném cyklu určitě neměly být.

       Paul J. McAuley

       Pokračování skvělého Syna řeky, právě vydal Laser ve výborném překladu J&J Oščádalových.

       Doufám, že Akademie SF toto dílo a tohoto autora nepřehlédla.

       Pokud si pospíšíte, seženete i první díl.