Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

V novém tisíciletí je zájem o pragocentrické schůzky stejně nevalný jako o valnou hromadu. Přinejmenším na první schůzku milenia přišli ke Zdeňku Rampasovi pouze Pavel Weigel a Mirek Hokeš. Na snášení Interkomu pak přijeli s půlhodinovým zpožděním Richard Klíčník s Veronikou a Gudrun s Keplíkem. Zdrželo je, že Richard a Veronika čekali s Gudrun na Keplíka na nástupní zastávce autobusu; když je čekání konečně všechny omrzelo a nastoupili do autobusu, zjistili, že Keplík čeká na zastávce výstupní.

       Díky boji České pošty proti malonákladovým periodikům nám odpadla polovina práce — Interkomy jsme přestali balit k odeslání. Zásluhou Dechu draka se Zdeněk dozvěděl, že zrušení poštovního novinového výpalného pro žabaře s méně než tisícem odběratelů pravděpodobně představuje program postupné privatizace pošty, neboť hromadné rozesílání teď mají pronajato soukromé firmy. Jedna taková firma bude od nynějška za poplatek menší, než by v současnosti vyžadovala pošta, Interkomy nejen předávat poště k doručení, ale také balit do igelitu — stačí jí balík Interkomů a seznam adres. Tím pádem jsme měli hotovo již před osmou hodinou a Pavel Dobrovský už nestihl žádnou práci, zúčastnil se už jen přátelského klábosení, žertování na Richardův účet a pojídání samých nezdravých dobrot.

       Mirek mi nakreslil do kroniky další stvůru, abych měl co dát na obálku Hromady, a navrhl, abychom v Hromadě zkusili vytvořit kolektivně slepovanou povídku nebo seriál typu Perryho Rhodana. Mně osobně se kolektivní psaní moc nezamlouvá, protože jsem nikdy neviděl, že by z toho vzešlo něco opravdu dobrého. Na Pragoconu jsem ostatně slyšel, že v Japonsku bylo kdysi oblíbenou společenskou hrou skládání básně, ke které postupně každý připsal kousek — nakonec zjistili, že první kousek je vždy nejleší, tak zbytek zahodili a začali psát haiku. Buď bych to udělal tak, že někdo napíše celou povídku, načež ji pokračovatelé budou, rovněž vcelku, přepisovat, dokud nevznikne lidová slovesnost, nebo bych se pokusil o ten seriál povídek propojených světem, případně i hrdiny: v takovém případě bych se přimlouval za svět podle současné fyziky. Mám dojem, že většina spisovatelů sci-fi se nedokázala duševně vyrovnat s nepřekročitelností rychlosti světla, snaží se popisovat mezihvězdné cesty jako plavby po moři (včetně bitev, kdy lodi zastaví vedle sebe a ostřelují se bočními salvami), a romantika středověkých zámořských plaveb, které trvaly celé dlouhé roky, je jim při tom cizí.

       Přestože jsme se, myslím, rozcházeli vcelku spokojeni, začínám uvažovat o tom, že bych pragocentrické schůzky pro nezájem zrušil. Ta příští se koná opět v pondělí 5. března od 18:00 u Zdeňka Rampase v Letecké 6 a možná bude opět spojena se snášením Interkomu. Jestliže si myslíte, že nebude pro příště stačit, když se omezíme na Interkom a schůzky Workshopu jako takové zaniknou, přijďte mi to říct.