Interkom: Elfcon 2001

Elfcon. Toto slovo se za poslední rok stalo symbolem setkání, přátelství a pohody a doslova vstoupilo do dějin conání u nás, neboť nebylo snad významnějšího SF/F periodika, kde by nevyšla reportáž z této legendární akce, zahalené rouškou tajemství. A protože organizátoři po prvním ročníku unaveně neodpadli, ale naopak, povstali ještě mocnější ve své velikosti a slávě, mohli jsme se i letos vypravit do světa mýtických bytostí, moudrých elfů...

Měl jsem tu čest být při zrodu původního Elfconu, viděl jsem, jak vzniká téměř z ničeho, jak se pár internetových nadšenců dalo dohromady a svým nadšením dali vzniknout jedné z nejfantastičtějších akcí minulého roku, byl jsem svědkem toho, jak ti samí lidé o půl roku později připravili další, vzpomínkové setkání na nádherný zasněžený březnový víkend v Rožné, a nakonec jsem se shodou šťastných náhod ocitl v organizačním týmu Elfconu 2001, Elfconu tentokrát dostupného pro každého, kdo projevil zájem, Elfconu dělaného již na podstatně profesionálnější úrovni. Beren a Paulman, oba duchovní otcové našeho děťátka, kluby Kaliban i Jetel a pár jednotlivců okolo, ti všichni se snažili, aby ti, kteří přijedou, na Elfcon v dobrém vzpomínali a s radostí se na další vrátili.

Proto jsem v pátek 23. března roku dvoutisícího prvého uprchl z laboratoře tkáňových kultur, abych společně s Wellem a MaedhRos mohl krátce po poledni vystoupit z vlaku v Havlíčkově Brodě, kam se Elfcon z Rožné přestěhoval. Sotva jsme opustili nádraží, neváhali jsme a ihned počali na okolostojící sloupy lepit směrové šipky, navigující zbloudilé duše přímo ke škole, kterou jsme měli na víkend pronajatou. Cestou jsme potkali Gudlíka, Grora a Dorta, kteří již od časného rána v Havlbrodě úřadovali, a společně jsme vyrazili do tělocvičny. Sotva jsme shodili batohy ze zad, dali jsme se do příprav – bylo nutné připravit třídy určené na přednášky, zkompletovat placky, dát dohromady materiály, zásobit bar... No, bylo co dělat. Než jsme se nadáli, objevili se první účastníci, doporučili jsme jim tedy zatím nedalekou cukrárnu a v rychlosti dodělali vše potřebné. Pak se setmělo a škola se k naší spokojenosti začala plnit elfy.

Vzhledem k tomu, že poměrně velká skupina lidí měla přijet z Prahy až kolem osmé hodiny, přesunuli jsem oficiální začátek programu na půl devátou, kdy Beren všechny přítomné přivítal, představil organizátory a uvedl prvního přednášejícího, jímž byl Pavouk. Místo původně plánované úvahy, co se stane, „když se sci-fi míchá s fantasy“ zazněl jeho příspěvek o (ne)smrtelnosti elfů, který se následně elegantně přetransformoval do bouřlivé a velmi zajímavé debaty, zatímco my organizátoři jsme v kuloárech přemýšleli, čím nahradit přednášku Františky Vrbenské, které bohužel pracovní povinnosti nedovolily přijet už v pátek. Nakonec jsme se dohodli na „slovanské mytologii“ v podání MaedhRos a šlo o náhradu více než dostatečnou, neboť Maddi se do tématu řádně zažrala a dvě a půl hodiny utekly jako voda. Tím byl páteční program ukončen a zatímco jedna část unavených elfů odešla na kutě, ostatní se rozdělili na dvě kytarovo-zpěvné skupinky. Ti nejvytrvalejší (pravda, notně nadopovaní fantastickým čajem připraveným v Gudrun ovládaném baru) se pak věnovali hraní Vampire a jakožto správné upíry je přinutilo zalézt do spacáků až sluneční světlo.

Ráno, raníčko, po tříhodinovém spánku a po skvělé snídani ve formě dvou toustů (Valar žehnej Gudrun a baru jí vedenému!) nás pobavil Dort, když rozpitvával pohlavní život Sapkowského zaklínače – publikum toto téma očividně zaujalo, a není divu, došlo i na pikantní historky z Geraltova života a na kurz sexuologie pro mateřské školy:)) Poté se o slovo přihlásil opět Pavouk, neboť poledne se blížilo a účastníci conu museli být zpraveni s pravidly LARPu. Zatímco osminohý členovec vysvětloval, co dělat, když vaše postava zemře, já jsem se vydal s Wellem a Gudrun na nádraží, abychom přivítali Františku. Ledva jsme dorazili a stačili se převléknout do kostýmů, už se velelo k odchodu do hlubokých lesů v okolí Havlbrodu, kde se mělo LARPit až téměř do slunce západu.

Pochodovali jsme asi kilometr po zelené turistické značce, načež jsme odbočili do malého lesíka kousek od vypuštěného rybníka. Tam již byly vyprovázkované klasické tři věže – Gondolin, Doriath a Angband. Ještě jsme chvilku postávali, vzájemně si připomínali své postavy a případně se i mečili, jelikož Pavouk ještě potřeboval cosi organizátorsky zařídit, ale pak bylo odpískáno a my se pustili do hraní. Od minula se změnil systém mocí a artefaktů, které byly nyní „aktivovány“ za pomoci „surovin“, nacházejících se různě po lese. Já jakožto Gothmog, pán balrogů, jsem pro aktivaci své moci musel pravidelně bumbat silně eklhaftní „skřetí chlast“ – zelené tekuté cosi podezřelé chuti a neznámých účinků. Ale zpět k LARPu. Bílá strana si šla jako vždy tvrdě za svými cíli, zatímco „černí“ šli tvrdě po bílé straně. Netrvalo dlouho a téměř kompletní Fëanor family zběhla pod křídla Ormgotha (ne, to není chyba – Morgotha hrál Orm), o chvíli později následovaná Thorondorem a dokonce sličnou Galadriel. Přesto měli bílí stále převahu, hlavně kvůli Eölovi, který jim lifroval magické zbraně jak na běžícím pásu. Proto jsem se také po získání rudého silmarilu nepouštěl příliš daleko od Angbandu, přece jen jsem byl příliš cenný:) Nakonec jsme ale zůstali věrní tradici a černá strana zvítězila, neboť díky jakémusi osudovému zvratu Thingol přišel za Ormgothem s nabídkou – vymění Nauglamír za zbylé dva silmarily. Inu, bylo tak učiněno, Ormgoth mě podaroval všemi třemi zářivými kamínky a ze mě se stal SuperGothmog – nesmrtelný, odolný proti magii a ultimátně silný. Není proto divu, že juchání bílých ustalo, když zjistili, že mě prostě nezabijí, ani kdyby se na svá špičatá ušiska postavili, a tak se povětšinou nechali klidně propíchnout, čímž byl LARP ukončen. Následovalo ještě povinné focení a konečná bitva bez účasti magie, kde se opět několik příliš používaných mečů začalo nápadně podobat Narsilu. Ale to již se slunce chýlilo k západu a my vyrazili zpět do tělocvičny.

Jelikož jsme LARPením notně zeslábli, vydala se větší část lidí do nedaleké hospody na večeři. Po výborném smaženém hermelínu jsem se poněkud přecpán vrátil do školy, abych byl vzápětí opět vyhnán na déšť – právě dorazil počítač, nutný pro Wellovu přednášku o filmovém Pánovi prstenů. I zapojili jsme tu nechutně nadupanou obludu, přivítali Vaška Pravdu (který Elfcon mohutně podporoval a bez kterého by nebyly placky a počítač – díky) a Well se dal do přednášení. Fotografie z filmu i trailery vzbudily zasloužený ohlas, stejně jako novinky ohledně českého dabingu a jiných perliček, nakonec se strhla ještě bouřlivá debata. Není tedy divu, že Well skončil až po téměř třech hodinách. Zatímco se Františka Vrbenská připravovala na poslední sobotní přednášku, odnesli jsme počítač a já si dal další z těch fantastických Gudlíčích toustů. Pak odbila dvanáctá a mezi lidi elegantně vplulo legální násilí – Františka jako vždy velmi sugestivně líčila různé příklady mučení, mrzačení a vymývání mozků, načež pohotově reagovala na otázky z publika. Když skončila, byl právě čas přehodit si ručičky chronometrů z druhé hodiny na třetí – kvůli letnímu času jsme měli o hodinu kratší čas na povídání. Snažili jsme se proto využít každou minutu a naše zklamání neznalo mezí, když jsme zjistili, že se Františka hodlá tiše vytratit již před pátou ranní. I rozloučili jsme se s ní a až do svítání jsme si ještě povídali.

V neděli ráno se mi příliš vstávat nechtělo, ze svého kutlochu jsem vylezl až kolem jedenácté, ale o nic jsem nepřišel – Gudlíčí přednáška o elfech byla vzhledem k nedostatku vnímajících posluchačů zrušena a oni se mohli plně věnovat baru a toustům, čehož jsem opět promptně využil, zatímco Pavouk se snažil se střídavým úspěchem posluchače naučit základům elfštiny pomocí známých písňových textů, například „Kde domov můj“ či „Severní vítr je krutý“. Nakonec už jen Beren poděkoval všem za účast, pozval všechny na další Elfcon v roce 2002 a celou akci oficiálně ukončil.

Na Elfcon 2001 nemůžu pohlížet nezaujatě. Je to částečně i moje dítko, a proto si vlastní obrázek udělejte sami. Já jen mohu říci, že přes všechny útrapy a problémy s jeho přípravou jsem kdykoliv připraven pomoci s organizací dalšího ročníku, protože lidé byli skvělí, statečně snášeli totálně překopaný a na hlavu postavený program (omlouváme se) a veškerá jiná možná pochybení z naší strany, a věřím, že si Elfcon užívali podobně jako já. A stejně tak věřím, že se se všemi uvidím nejpozději 3. května 2002, kdy vás do své hřejivé náruče opět přivítá Elfcon.