Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

       Když jsem v půl desáté vzdal čekání na objednanou pastu ala carbonara, opustil jsem Smíchovský radniční sklípek a vydal se domů najíst a pracovat na IK. Nicméně těším se na další pokračování této chválihodné akce, tentokrát v ÚKDŽ

       Až na odchodu jsem postřehl před schody ceduli Pro nemoc zavřeno, je dost možné, že se jí pár štamgastů nechalo odradit.

       V RUR nebyl ani Filip Gotfrid, opět se nechal zastupovat falešným knihkupcem. Chtěl jsem již vypadnout, když dorazila Jana Sainerová, která přijela po noční službě na hvězdárně až z dalekých Ďáblic. Chvilku jsme v té pohřební atmosféře klábosili a já pak ještě vyrazil do Bubenče na oslavu Ertarského nového roku, letos spojeného s narozeninami Borka Čápa. Tam jsem našel Egona Čierného, ha - další, kdo mi chyběl v Krakatitu. Chtěl jsem dát řeč s Pavlem Benešem, ale ten se letos nedostavil...

       Dopoledne jsem se sešel s Pavlem Šrédlem, výtvarníkem na volné noze (nebo nezaměstnaným, jak se to vezme). Přinesl mi korektury své povídky z CKČ 1982 pro superMegaMloka. Možná se podaří zařídit mu výstavu na Parconu.

       Pak jsem vyrazil na besedu s redakcí polské Fantastyky. Ta byla přes překladatelovu nedotčenost zajímavější, než jsem čekal. (Když se Honza Vaněk zeptal na i u nás známý konflikt mezi redakcí, tvořící pro cca 200 000 čtenářů, a tvrdým jádren fandomu, těmi, kteří jezdí na cony, překladatel zaváhal, neboť nevěděl, jak souvisí jezdectví se scifi).

       Do Březové jsme dorazili mezi prvními, bohužel počasí nebylo na nějaké radovánky okolo chaty nejvhodnější, a tak jsme se uchýlili k tradičním zábavám. Vítaným rozptýlením bylo i rozšíření Pohodového jídelníčku o boršč. Když jsem vychutnal první, přijela Hana Pěchulová a dovezla letošní zásilku fandomových ocenění: dvě banánovky Cen Akademie, Ceny Karla Čapka, Žabu Peťa Pavelka a tajemnou krabičku pro Jarka Mosteckého. Mimochodem, ta Žaba byla Peťovi dost podobná, podezírám Hanu, že jej tajně použila jako model. Když dojel Jarek, vytáhl ze své krabičky řád Zlaté vařečky, kterým v prvním neoficiálním programu porady dekoroval kuchaře a šéfa Pohody. Nastydlá Hana pak bohužel musela jet stonat domů (doufám, že se už uzdravila).

       Když přijel Šimon, dal jsem mu novou dávku IK pro Slovensko místo těch, které se mu podařilo ztratit. Teď si je čte nějaký taxikářský hajzlík.

       Vlastní porada pak díky pečlivé přípravě Pepy Vašáta a Pagiho programu proběhla proběhla poměrně klidně a efektivně, snad od Jiřiny nebo Honzy Macháčka dostanu nějaký podrobnější materiál ještě před uzávěrkou.

       Pro mě bylo asi nejdůležitější předání CKČ do rukou Martina Koutného, informace o blížícím se Avalconu a KraAconu. Kupodivu se vůbec nejednalo o způsobu nominací na SF ceny, ke kterému měli výhrady zvláště ti, kteří na věc zapomněli nebo poslali své nominace pozdě. Ale to je asi dobře, bylo by hloupé měnit systém, který ještě nedostal šanci se zažít.

       V sobotu večer jsme ve znamení blížícího se Tatraconu oprášili hru Zloděj, hrála se nikoli s fandomovými, leč mírně erotickými kartami. Kdosi z kibiců prohlásil, že to není fér, neboť Peťo není obrázky s(v)lečen rozptylován. Až dodatečně mě napadlo, že jsme měli do hry přitáhnout i pár přítomných neofanů, a třeba i uspořádat turnaj. No třeba nám to dojde na podzim.

       Nedělní ráno bych nazval koaliční snídaní. Ti nejvytrvalejší se pomocí kávy vzpamatovávali z prožitých radovánek a vedli moudré a smířlivé řeči, jakých není při žádné příležitosti, kdy se má více lidí shodnout a dohodnout, nikdy dost.

       Na zpáteční cestě jsme vyměnili Richarda Klíčníka za Gudrun s Keplíkem, ale mačkali se k sobě tak (vždyť je znáte), že místa bylo stejně dost.

       Po obědě jsem se cestou od lékařky zastavil v Krakatitu, abych se ujistil, že vědí o S*S*S*R a potkal jsem tam Libora Marchlíka, asi přivezl nový Ramax. Zrovna hovořil s Vlastou Talašem o novém Feintuchovi. Můžeme se těšit na květen.

       12. dubna je v Krakatitu podpisovka knihy Je dobré být mrtvý. Po zkušenostech s podpisovkami jinak úspěšných knih např. Poutníka jsem byl překvapen obrovským zájmem lovců autogramů a fanoušků. Podpisovali Slávek Švachouček, Franta Novotný, JWP (se slušivým ortopedickým nákrčníkem jak z amerického filmu), Jirka Pavlovský a Ondřej Neff. Potom, co polevil nejhorší autogramový mumraj, uvolnil se jeden stolek, kde jsem chvíli poseděl s Danou Krejčovou, Editou Dufkovou, pekelně ochraptělým Richardem Klíčníkem a Ivanou Kuglerovou. Bohužel, když jsem se zvedl abych vybral nějaké předplatné, obsadil mé místečko Leonard Medek. Protože se mi ale podařilo zachránit alespoň svůj fernet, počkal jsem s trpělivostí sobě vlastní, až si vyluští křížovku, a pak jsem se vrátil. Krátce potom, co většina protagonistů opustila útulné prostory Krakatitu, dorazil ještě Marek Dobeš a tak Tom Vild přišel ke zcela exklusivnímu podpisu.

       V RUR Filip obluzoval Filip Gotfrid, jak on to nazval, nedotčenou fanynku, mám dojem, že před časem se už Honza Vaněk podivoval, jakou to ti knihkupci mají zvláštví přitažlivost pro hezká děvčata.

       Do Rychty jsme dorazili jako první, ono je občas asi obtížnější se tam dopravit z Prahy než třeba ze Slovan. Kapitalizmus hospůdce prospěl, salónek byl tichý a čistý a kouřem jsme se rovněž nedusili.

       Pak dorazil Akčildej a Zdeněk Páv, duchovní otec Pivoconů. Karla Jedličku už jsem neviděl několik let, (já ostuda jsem nebyl ani na oslavě jeho padesátin, no za pár let mi to bude moci oplatit, ach jo), překvapil mě, jak dokázal zhubnout. Zdeňka jsem informoval, že stále přemýšlíme o vydání jeho povídek a nebyl proti, přislíbil mi poslat seznam svých prací a naopak projevil zájem o některé, jež se mu za poslední roky ztratily.

       Salónek se mezitím zaplnil dalšími příplzeňskými fanoušky, z nichž jsem znal hlavně odběratele Interkomu. Pak dorazila Radka Žáková s dcerou Helenkou a chvíli jsme se nedostali ke slovu. Helenka nás informovala, že možná příjde i taťka s tetou Janou a syny. A opravdu, za chvíli se objevil i zbytek početné rodiny Laser-Jirkovských. Chyběla jen Helena Šebestová, vracela se až v sobotu ze Švédska, a Dáreček, na kterého se jistě již od začátku ptáte. Ten si musel vybrat mezi Pivoconem a Velkým pátkem s rodinou na rodném Slovensku. Naštěsí k takové shodě dojde zase až za sedmdesát let.

       Ve své agitaci jsem pokračoval i v RUR a Filip Gotfrid nebyl proti, než jsem však se Šimonem vykorespondoval podmínky, přestalo to být pro Filipa aktuální.

       O víkendu mě postihl zánět spojivek a přijímačky mých chlapců na střední školu a to oddálilo vydání tohoto IK nejméně o týden. Navíc nás čekají dva volné úterky a Avalcon a tak vůbec nemohu odhadnout, kdy budete tyto duchamorné řádky číst.

       Egon využil možnost doplnit Ivaninu přednášku reklamou na nedávno vydanou knihu Jarka Mosteckého Ďáblovy dcery, která novátorsky pojednává některé aspekty rozmnožování draků. Rovněž se pokoušel upozornit i na žhavou novinku o Conanovi, ale ta krom autorky neměla s tématem přdnášky nic, ale opravdu nic společného. Egone, styď se.

       Bohužel jsem přišel o něco později a tak mi unikla část stejně důležitá jako následující přednášky, totiž všeobecké klábosení. Neměl jsem sebou bohužel korektury IK a tak jsem nemohl zneužít ladem se povalující mozkový potenciál fandomu, nicméně ničemu neujdete, holoubkové siví, jak by řekla rovněž přítomná Carola Biedermannová, 26. dubna v Krakatitu si naostřete tužky a zopakujte vyjmenovaná slova.