Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

       Po ubytování a sprše jsem jen tak tak stihl slavnostní zahájení, které plynule přešlo ve vyhlašení výsledků soutěže o čarodějnickou povídku.

       Potěšilo mě velice, že hodně z oceněných (namátkou 1. místo Dušan Hrazdíra, Libuše Čermáková, Inka (Jelínková) Hanušová, V. Vágenknecht...) jsou čtenáři IK a bez našeho vyhlášení propozic by se soutěže nezúčastnili. Pravděpodobně proběhlo vyhlášení i dalších dvou soutěží Ježíšku, já chci plamenomet! a Můstek je váš, kde se na prvních místech objevila jména našich čtenářů a předplatitelů.

       Pak jsem zaskočil na závěr besedy Vl. Šlechty se čtenáři na téma jeho cyklu Pohraničí.

       Trochu mě zklamala přednáška Jakuba Macka o možnostech zneužití internetu a vůbec rizicích informační společnosti. to podstatné jsme již slyšeli před lety od Ondřeje Neffa na Miniconu. Kdyby naše SF informatická společnost fungovala lépe, nemusel JM objevovat objevené a jistě by, kdyby začal tam, kde ON skončil, přinesl mnoho nového a zajímavého.

       Pak jsem odkvačil na společnou oslavu Honzy Kantůrka, Vládi Kejvala a Gudrun, v pořadí podle váhy jsem jim popřál a ještě večer se vrátil s Tomem Jirkovským do Prahy (on pak musel sám ještě do Plzně, ale alespoň již neprší). Cestou jsme probírali vztahy mimopražských fanů k centru a co s tím, aby si uvědomili, že tam, kde vidí zlý úmysl, jde zpravidla jen o necitlivost, nepořádek a blbost.

       Při té příležitosti jsem se dověděl, že u stánku proti Krakatitu byl Petr Čáslava, zase jsem ho nepoznal (jako na Rauconu).

       Konkrétně: SFK Jetel, Gror a Melkor se shodli v jedné věci, že je škoda nevyužít volný den 8. května, a tak se přímo z KD Junior vybrali na stanici, aby zahájili přesun na místo conání Vystrconu, kterým je překvapivě Zadní Vystrkov.

       A úplně přesně Kajmanova chata/chajda/chalupa/srub (*)

       Na programu toho sice moc nebylo

       Nálada však byla skvělá a přítomné krásky a další jedinci posílení jak Melkorovou sbírkou čajů, tak nápoji tvrdšího ražení, jež ve svém batohu statečně dotáhla Gudrun (čímž se hmotnost kombinace Gudrun + batoh vyšplhala téměř na dvojnásobek čisté hmotnosti samotné Gudrun) – budiž jí za to chvála :-)

       Program Avalconu byl nabitý, ale ještě nechal v přítomných dostatek sil na to, aby se družně bavili až do čtvrté hodiny ranní. (Jistě by vydrželi i déle, ale v 08:30 byl pro některé z nich mezní termín pro odchod)

       I když jsem se ocitl v roli suverénně nejstaršího kmeta této vybrané společnosti (protože jsem se jako jediný nevlezl do věkové hranice pro Junior pas českých drah), cítil jsem se v mladém kolektivu příjemně a v případe, že budu pozván, rád přijdu znovu.

       V RUR ovšem byla zcela jiná atmosféra, řekl bych taková pravá fanouškovská, a rychle mě přesvědčili, že dnes je ten správný den na skládání. Posíleni koláčem, který přinesla Bí, a štrůdlem Honzy Macháčka jsme spolu s Janou, Evou a druhým Honzou (Vaňkem) vyrazili vstříc 350 ks Interkomu 5/2001.

       Asi 100 ks jsme nechali na pondělí a zbytek v rekordním čase snesli a přeložili. Pak jsme se oddávali konzumaci, tlachání a korekturám tohoto IK. Honza M. se pokusil snést i zbytek nákladu a pak mu málem ujel vlak. Dobře mu tak, kulturistovi.

       Mám dojem, že to bylo poslední, co fungovalo bez problémů. Jen s drobnými problémy jsme podepsali a orazítkovali certifikáty, dopravili na místo mloky a pak jen čekali, až skončí předchozí pořad. Přes mírné nachlazení dorazila Edita Dufková, kterou jsem umluvil dělat asistentku moderátora Romana. Až v posledních minutách před vyhlášením, aby si nemohla nic rozmýšlet, jsem popadl Heňu z Brloha a postavil ji před hotovou věc, že bude na podiu s Editou. Mimochodem oběma jim to slušelo a reportéři je fotili nejméně tak často jako laureáty.

       Pak už mi vše nějak splývá, zjistilo se, že někde uvázli Ondřej Neff, Honza Kantůrek, Jarda Mostecký je v Africe (nebo snad Jižní Americe) a jeho žena, která mu měla převzít cenu, onemocněla, Juraj Maxon letos nepřijel, kde já jen vzal, že tu bude s Martinou Pilcerovou?

       Roman se tím ovšem nedal nijak znervóznit a suverénně a s vtipem nás provedl celým, letos (mám chuť napsat naštěstí jen) hodinovým pořadem. Díku mu a nehynoucí sláva.

       Jen mu musíme příště zdůraznit, že dělení na hlavní a vedlejší (odborné) kategorie je tu hlavně pro snazší orientaci novinářských hňupů a hyen. My že si vážíme všech cen stejně a některých dokonce ještě víc (těch, co jsme dostali sami).

       Díky Akademii jsem mohl prohodit pár slov s lidmi, které vídám jen zřídka, jako byli Ivan Adamovič, Bob Svoboda či Petr Kotrle, i s těmi, které potkávám častěji, ale ne tak často, jak bych rád, jako s Ludmilou Freiovou, Heňou, Ivanem Alakšou, Karlem Soukupem či Tomem Jirkovským.

       U Pagiho pak proběhla skutečná oslava získaných Cen, sešla se u něho značná část slovenské, brněnské, plzeňské a budějovické výpravy. O tom snad poreferuje někdo jiný, já na to už neměl sílu a využil jsem laskavé nabídky Jirky Doležala, který nás hodil domů.

       Později ještě dorazili Viktor Janiš, Honza Vaněk, Vilma a Martin Klímovi (Martin se zastavil v Praze cestou do USA) a snad úplně na konec dorazila po kratším bloudění daném chybnou Viktorovou navigací Martička (dcera Heleny Šebestové).

       Byl to opravdu povedený večer, přestože Pavel Dobrovský zapomněl přijít a Mili Habala mi jen dal svůj článek a prchl zase pracovat.

viděl něco vysokého s obrovským šedivým knírkem a charakteristickou patkou. Uhodli jste, zahlédl jsem Jardu „Ikarose“ Jirana, než jsem se k němu ale stačil přiblížit, odjel k Dejvicím. Spolu s Ivanem jsme ho následovali dalším vlakem a když Ivan vystoupil, uviděl jsem ve vagónu do třetice Milana Petráka.

       Fanové se shodli, že méně a podrobněji by bylo více, ale i tak není od věci jednou za čas si dopřát trochu hard Sci(Fi – zatím).

       Odpoledne propukla v Krakatitu podpisovka Jardy Mosteckého. Šampaňské teklo proudem, mezi vzácnými hosty byla i Jarkova krásná manželka, Dana Krejčová, Helena Šebestová a později i zbytek redakce Laseru. Já si toho ale moc neužil, neb jsem se nechal uvrtat do komentování nějaké počítačové události v Událostech ve světě. Narychlo jsem načerpal vědomosti u Franty Houdka a Pagiho a hurá na natáčení. Dodatečně se ukázalo, že jde o něco trochu jiného, než jsem čekal, ale přestože jsem k věci samé neměl moc co říci, přetáhli jsme o 40 s.

       25. května: překladatelsko-intelektuální večírek u Klímů se zvrhl poněkud nečekaným směrem a hovořilo se hlavně o vědeckopopulární literatuře, byť pravda většinou přeložené. O historii Velké Fermatovy věty, o Elegantním vesmíru a jeho překladateli L. Motlovi, o velkém požáru v San Francisku, zavzpomínali jsme na Tomáše Hracha a jeho jedinou návštěvu v našem kroužku, řeč přišla i na duchovní období Richarda Klíčníka, takže se nenudila ani Jolana. Viktor se pochlubil svým novým překladem Berniérse (Boj o zadnici dona E.) Po dlouhé době se podařilo dorazit Tomáši Kohlovi, smůlu měl Cyril Brom, který musel do práce a tak jen zavolal. Pátek se pak bohužel nehodil i dalším tradičním čtvrtečníkům z těch požehnaných dob pravidelných schůzek, Ivanu Kmínkovi, Lindě, Frantovi Novotnému a Richardu Podanému (ten se podle některých zpráv prý dokonce stěhoval).

       Mimochodem nějak mezi nás prosáklo, že Vilma bude mít narozeniny, a tak jsme se pocvičili i v otevírání šampaňského.