Všechna práva © Interkom 1984 - 2001
Úvaha gastronomická (psáno po knižním veletrhu, kde bývá hodně knih a málo jídla)
Pokud máte štěstí, je jídlo, hned po SF, největší radostí, která vám v životě zůstane. Pokusme se tedy přenést některé zkušenosti s jedním na druhé.
Dobrá kniha (obsahující jednodílný román) je jako hlavní jídlo, povídka dezert a short-shortstory bonbónek.
Antologie odpovídá švédskému stolu – totiž v nejlepším případě (jako je ta, jejíž recenzi přinášíme v tomto čísle), průměrná je ekvivalentem půlkilového balení různých druhů slaných pokrutin a v nejhorším případě jde o pytlík gumových zvířátek výrazně syntetické příchutě.
A cykly? Nenechte se svést povrchní analogií s jídlem o mnoha chodech, jejich výživnou hodnotu, chuťovou variabilitu i důvod prodejního úspěchu ve většině případů plně vystihuje citát z Obchodníků s vesmírem: „Krachle ovšem vyvolaly svíravý pocit, který se dal zahnat jedině několika doušky Šumsi z automatu. A Šumsi vyvolala svíravý pocit, který zahnala jedině cigareta Superka, po níž člověk dostal chuť na Krachli…“ Mnohem lepší podobenství je velké ekonomické balení nebo ještě spíš „family pack“ tatranek atp.: hodně od toho samého často ve zbytečně malých balíčcích. Popřípadě plato jogurtů koupené v hypermarketu, které se musí dojíst, než se zkazí, chtěj nechtěj, aby už jednou vydané peníze nepřišly nazmar...
Knihkupectví je pak svým způsobem restaurace (někdy hospoda) ducha.
Původní kniha (čtená námi v autorově mateřštině) se zpravidla vyskytuje v jednom z následujících provedení:
1. nedělní oběd, když se povede, tak jako od maminky, nebo
2. jídlo od experimentující manželky - jíst se to nedá, ale snaha tu byla, či
3. od tchýně, pokoušející se o exotické recepty a konečně
4. knedlo-vepřo v hospodě nevalné úrovně, příklady raději nechám na čtenáři (nebylo by to zábavnější než *vání?).
Překlady - obvykle v restauraci podávané jídlo z kvalitních zahraničních surovin (jen málokdy se vydává něco, co nemělo úspěch /ani/ doma).
Zde hodně záleží na kuchaři/překladateli. Kdo čte nedopečené knihy od Reitmayera, škodí nejen sobě, ale i SF.
A dostáváme se ke skutečné lahůdce srovnávací gastroliteratury…
Čemu asi tak odpovídá SF časopis? Kuchařská kniha to nebude, podle recenzí v Ikarii či Ramaxu by se nedala napsat ani anekdota. Běžný časopis reflektující vycházející produkci je něco na způsob jídelního lístku. Nedejte se zmást povídkami v nich vycházejícími. U McDonalda vám na tácek pod McBůček také natisknou celé menu. Ony ostatně i mnohé vydávané knihy jsou jen hamburgery s písmenky, všude stejné, se stejnou chutí (či lépe řečeno bez chuti). Mistrovství zde ale představují spíše knihy od Harlequina, SF šunt na to není dost profesionální.
Dnes u nás vychází cca pět časopisů:
Ramax - jídelní lístek pokoušející se občas zvýšit svou lákavost přiloženým dezertem. Je to časopis pro skutečné fanoušky-scifisty podle definice O. Neffa (fan ještě není ten, koho baví číst SF, ale ten, koho baví číst o SF). Aby obstál, měl by Ramax splňovat estetické nároky sběratelů jídelních lístků a jeho recenze by měly být čtení a uvažování o SF a ne (jen) převyprávění obsahu.
Ikarie - jídelníček širokých mas, nic proti tomu, pokud rádi jíte vlašák či šunku rovnou z papíru, dostanete za své peníze, co chcete (a co si zasloužíte).
Fantázia - živý doklad toho, že nadšením lze nahradit zahraniční suroviny a příjemným vzhledem a slušností k zákazníkům získá restaurace lepší renomé, než dovozem žraločích ploutví.
Dech draka je pro naše pojednání snad až příliš specifický a tak hned přejdeme k časopisu, o který nám jde nejvíce:
Interkom - skutečná šéfkuchařova specialita, časopis, který jde až na kostní dřeň. Berte, nebo nechte ležet, podává se bez barevného koření a s minimální ilustrační solí. Podobně jako v kuchyni mistra Sbirra se každý labužník může časem sám stát pokrmem.
Následkem malého počtu dostatečně vzdělaných čtenářů/labužníků je relativně nejdražší. Vyvažuje to svou dlouhou historií a nekonformní tradicí, snahou reagovat na změny doby, bez toho, že by slevil ze svých nároků a stanovisek. (Uznáme zálibu v lobotomii jako součást vaší kulturní identity, ale nikdy to nepřestaneme považovat za špatné).
Toto a příští čísla by měla ukázat, co v nás (tím myslím i vás) je.
