Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

       V dubnu 1006 vzplála na obloze údajně zatím nejjasnější supernova ve známých dějinách lidstva. Objevila se nedaleko hvězdy beta Lupi v souhvězdí Vlka, zářila dva roky a v maximu prý dosahovala jasnosti až -10 stupňů magnituda (Jitřenka či Večernice v největším lesku má -4,3m, Měsíc v úplňku -12,7m). Dnes po ní zůstal radiový zdroj vzdálený asi 3000 světelných let.

       

       Poslední pracovní den roku 1880 přichází z Vídně do Prahy povolení, první pracovní den roku 1881 se začnou stavět sloupy a natahovat vedení. Od dubna 1881 si pak mohou ředitel dolu Hartmann v Ledvicích a přednosta 2,5 km vzdáleného duchcovského nádraží telefonovat. Jako první v Čechách.

        

       Pouhých šest hodin nosil počátkem dubna objevitel radioaktivity Henri Becquerel v kapse vestu zapomenutou ampulku s radiovou solí, kterou dostal k pokusům od Marie Curiové. Na to, co následovalo, však určitě nezapomněl: Po týdnu našel na břiše červenou skvrnu. Místo normálního hojení se kůže sloupla a maso začalo hnisat. Když nepomáhala ani na podobných věcech osvědčená olejo-vápenná mast, musel objevitel pod nůž. Teprve po seříznutí napadené tkáně se rána (po sedmi týdnech!) zavřela a nechala po sobě doživotní jizvu. Od těch dob se radioaktivnímu záření přezdívalo „studený oheň“.

        

       Především tato Becquerelova zkušenost navedla lékaře k pokusům léčit radioaktivním zářením zhoubné nádory (v roce 1905 v USA se takto poprvé podařilo vyléčit rakovinu děložního krčku).

       

       Fakt, že se elektronový paprsek v magnetickém poli odchyluje, byl známý prakticky od chvíle objevu elektronů v roce 1897. O necelých třicet let později pak napadlo německého fyzika Hanse Busche propustit elektronový paprsek magnetickým polem rotačně symetrickým, tedy magnetickou čočkou, a vida - ona se vůči svazkům elektronů chovala jako optická čočka ke světelným paprskům, tedy zaostřovala je! Rychle letící elektrony se podle de Broglieova dualismu chovají jako vlnění o kratší vlně než má viditelné světlo, a proto mohou rozlišit menší předměty. Tím se inspiroval Buschův kolega Ernst Ruska a v dubnu 1931 se mu poprvé daří zobrazit předmět pomocí elektronů. Tři roky nato pak dosáhne elektronovým mikroskopem většího rozlišení než světelným. Dnešní elektronové mikroskopy už zvětšují více než stotisíckrát (to je asi třicetkrát víc než optické).

        

       V dubnu 1961 vzlétá do vesmíru první kosmonaut Jurij Gagarin a na lodi Vostok 1 obletuje Zemi. Přesně o dvacet let později (12. dubna 1981) pak do vesmíru vstupují první lidé v opakovaně použitelném zařízení - návratném (proto zřetelně levnějším) americkém raketoplánu Columbia (s astronauty Johnem Wattsem Youngem a Robertem Laurelem Crippenem na palubě).

        

       První polovodičové integrované obvody (z germania) vytvořil v roce 1959 Jack Kilby z firmy Texas Instruments, patent na ně však dostal až za pět let (Nobelovu cenu dokonce až loni). V téže době konce 50. let se Robert Noyce z firmy Fairchild Semiconductor začal zabývat levnějším siliciem - a v dubnu 1931 dostává patent na integrované obvody křemíkové. Ty byly pro masovou výrobu mnohem vhodnější a proto právě ony rozjely miniaturizaci počítačů. Noyce měl ovšem míň štěstí než Kilby, opožděné Nobelovy ceny (určitě by ji dostal) se nedožil, zemřel v roce 1991.