Všechna práva © Interkom 1984 - 2001
Prohrává-li rakousko-uherská vlast válku a Evropě hrozí dělnická revoluce, není lepší řešení pro příznivce starého pořádku, než najít si nějakou skrýš do příchodu lepších časů.
Z kapitálu několika vídeňských boháčů a génia českého vynálezce se zrodí Nové Rakousko, velkolepá dutina pod severočeskými horami, vybavená řekou a dostatkem energie a zásob na dlouhá léta.
Ovšem panstvo si s sebou nepřineslo jen zlaté lžičky a míšeňský porcelán, ale i zbraně, předsudky, závist a touhu po moci. To, před čím utekli z povrchu, propuklo ve vší surovosti v podzemí. Z umělého ráje Nového Rakouska se stala tyranie Nové Prusko. Nový císař, jednoruký obrst, brzy zjistil, čemu vládne. Vězení. Pravda, dosud fešáckému, ale vězení, neboť jedna z prvních obětí obrstova řádění (a jak to tak bývá, i duchovní otec a hlavní plátce celého podniku) schovala na neznámé místo jediný klíč od jediného východu.
Obrst si vlády dlouho neužil, přišli další císařové. Dutina pod jejich vládou čile chátrala a poddaní degenerovali. Minulost byla přizpůsobena potřebám přítomnosti; žádné „venku“ neexistuje, celý svět je pouze dutina. Není tedy divu, že když korunní princ se svou komornou a ministrantem Alexem náhodou objevili klíč a dostali se nahoru, považovali svět za Ráj. Ráj ovšem není pro každého. Princ se ztratil, císař a papež našli smrt z rukou prchajících Němců (1945) a jediní přeživší, Alex a komorná, se vrátili do jiného světa. Vnitřní řeka se totiž rozvodnila a jako biblická potopa se rozlila po hříšné dutině.
Hrstka zachráněných se stala základem nové společnosti, tentokrát definitivně založené na úplně zvrhlých zásadách. Přes trvající císařství dutinu ovládla Akciová společnost, jež osvíceně vládla. Už ne lidem, ale Engerlingům (z něm. die Engerlinger = ponravy) a méněcenným Uhrům.
Vídeň žije v zvrhlostech a hmotné poměry jsou sice dost ubohé, ale proti bídě Uherska se rovnají přepychu. Není tedy divu, že se Uhři jednoho dne vzbouří a už dost poničený svět rychle bere za své. Tehdy přichází chvíle papeže, bývalého ministranta Alexe, aby po desetiletích vytáhl klíč a vyvedl své ovečky do země zaslíbené.
Svět dutiny byl podle jednoho z hrdinů: „Obscéní, smilný, cynický, vražedný, pokrytecký a prolhaný skrznazkrz.“
Stejně, jako, možná, i ten náš. Přesto však, řečeno s týmž hrdinou: „Ať žije, neboť jiný nemáme.“
„Engerlingy“ mi půjčil Zdeněk Rampas s významným úsměvem. Přiznávám se, že zas takový fanda do SF nejsem, ale dal jsem na Zdeňkovo doporučení. Neprohloupil jsem.
Zaujala mě již samotná obálka. Dvě autorovy kresby - mapa dutiny a profil korunované dívčí hlavy, v níž se kroutí ponrava - předpovídaly originalitu a poutavost obsahu.
Potěšila-li mě obálka, hned první stránky mě přímo nadchly. Inspirace Rakousko-Uherskem, uvěřitelné osoby a opravdově líčené události dodávaly spádovitému ději tu pravou náplň.
Téma uzavřeného mikrosvěta bylo jistě zpracováno víckrát, třeba i takovým Vernem (Plovoucí ostrov, ostrov Antekirta Mataáše Sandorfa, Ocelové Město). Ovšem Verne se zabývá spíše technikou, zatímco Velinský lidmi, působením zatěžujícího a nenormálního prostředí na ně a jejich chování.
Právě střet morálky, hodnot a tradic s okolím, které nutí k vybudování nových, patří k nejzajímavějším motivům knihy. A postupující degenerace, okořeněná právě zbytky starého smýšlení, dodává až bolestivou ironii a nutí k zamyšlení nad současnou a budoucí lidskou společností.
Má-li kdo rád duchovní, ovšem zároveň konkrétní děj, vybavený chytrou zápletkou, dobrodružným obsahem, vážnými myšlenkami i černým humorem, a k tomu citlivé zakončení, mohu mu „Engerlingy“ vřele doporučit. I šest let po svém vydání nevyšli z módy.
Jaroslav Velinský
ENGERLINGOVÉ
Horizont 1995
Jakub Houdek
