Logo rubriky
5/2001
  SF film (další) (183)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

Smlouva s ďáblem

       Rok výroby: 2000
       Česká premiéra: 29.3.2001
       Země: USA
       Originální název: Bedazzled
       Režie: Harold Ramis
       Hrají: Elizabeth Hurley, Brendan Fraser, Frances O'Connor
       Délka: 94 minutŽánr: Komedie
        
Elliot Richards (Brendan Fraser) je hodný, ohleduplný, citlivý a nesmělý - strašná kombinace pro dnešní svět. Když si Satan vybírá svou další oběť, zvolí San Francisco, protože je tam asi 30% vhodných hříšníků - zkrátka průměr. A jeho volba padne na Elliota, protože navíc k těm svým vlastnostem je osamělý a beznadějně zamilovaný - a přes ženské se do pekla dostali jiní kabrňáci. Říká se, že kam čert nemůže, nastrčí babu, ale Satan tohle dělat nemusí, on je totiž ona a ne ledajaká. Provokativní, sexy, božské nohy a ve tváři zkušenost tisíciletí (Liz Hurley už není žádné poupátko). Elliot dostane obligátní nabídku - svou duši za sedm splněných přání. Chvilku se vykrucuje, ale argumentace Kněžny temnot ohledně významu duše nápadně připomíná výklad dr. Solferna z Hrátek s čertem. Když navíc zapracuje obraz jeho milované Alison (Frances O'Connor), je Elliot ztracen. Přeje si být. a tady se může Ďáblice zcela oddat svému smyslu pro kanadské žertíky. Není totiž nic horšího, než když se Vám splní největší přání - zvlášť tehdy ne, pokud sami nevíte, co vlastně chcete.
       Harold Ramis (Krotitelé duchů) a jeho štáb měli šťastnou ruku při obsazování dvou hlavních postav. Liz Hurley už léta provokuje show-business svou skoronahotou a je jedna z mála hvězd, které ke svému sexappealu mohou přidat i obchodní mozek. Jako producentka musí být Liz chladná a vypočítavá, jinak by neuspěla. Prostě je pro roli Ďáblice jako stvořená. Brendan Fraser (Král džungle, Mumie) má obstojnou figuru a komický obličej - svými grimasami se může rovnat snad i nepřekonatelnému Jimovi. Jenže Carrey nemá ten pel nevinnosti, který z Brendana Frasera čpí jak tchoří výměšky. Eskapády zapeklitě splněných přání bohužel musí jednou skončit a závěr se jako obvykle nepovedl - je to typický slaďák. Ďábel není až tak hrozný a dodržuje vlastní smlouvy, Bůh nikoho neopouští a milované bytosti se zjevují jako bonus za promarněná přání. Škoda. Stačila by pointa v duchu prvních šesti přání a z průměru by byl ďábelský film. Ale i tak to celkem ušlo.
Roman Paulík
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK