Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

Bůh už dal před nějakými necelými třiceti lety, kdy se Mirek narodil, duševně i fyzicky zdráv, vesel a (podle názoru mé přítelkyně) i poměrně hezek. Žamboch sám už dal taky před nějakými necelými třemi měsíci, kdy se narodil jeho román Na ostřích čepelí, duševně i fyzicky zdráv, chmuren, a podle mého názoru i velmi hezek. No, a třetí nejmocnější v této řadě, nakladatel, duševně i fyzicky zdráv, chud, leč vesel, ač proti Mirkovi už ne tak hezek, před nějakými necelými třemi dny přislíbil, že dá taky, a tak by se snad mohla opakovat loňská slavná premiéra nové Žambochovy knihy na Bohemiaconu.

       O čem jeho druhá kniha a současně první román je? O dvou starých a spoustě nových známých. Tím prvním starým známým je Koniáš, bezskrupulózní antihrdina povídky Pouštní škorpion, který se až na výjimky s nikým nemazlí, přičemž ony výjimky jeho zájem zásadně netěší, jelikož se zpravidla nacházejí na tom špatném konci mučících nástrojů. Ale takový už je svět – ten druhý starý známý z předešlého úspěšného sborníku Poslední bere vše.

       Uplynula řada let od války o Gutawskou poušť, na jejímž začátku jsme hubeného žoldnéře poznali. Na Koniášovi se částečně podepsal věk a zbraně některých protivníků, takže prostitutkám musí platit dvojnásobnou taxu, chce-li s nimi jít na pokoj. A takto jej nalezne Tobiáš Masner, advokát, podnikatel a organizátor v jedné osobě. Tobiáš Masner totiž „tadyhle drobátko počítal“, jak definovala jistá postava Výpravy do pekel nesmírné náklady, které ovšem skrývaly ještě daleko nesmírnější zisky; a rozhodl se založit v úrodných jihovýchodních pláních Kontinentu obilnou kolonii. Plán to je nákladný a riskantní. O náklady se pan Masner dělí s několika společníky, o riziko se hodlal podělit s Koniášem.

       Nájemného zabijáka a tajného agenta Koniáše nabídka překvapila. Koho by ostatně nepřekvapilo sdělení, že zaplaceno dostane až poté, co se na místě narodí dvacet dětí (jak zní jedna z podmínek pro oficiální uznání kolonie). Je to nezvyk – zatím mu lidé platili za to, aby někoho ze života vyřadil, ne aby mu zprostředkovaně pomáhal na svět. Ale obchod je obchod.

       Avšak soběstačná obilná kolonie by způsobila podstatně víc, než jen výrazné zbohatnutí několika významných fenidongských občanů. Vyrazila by z ruky crambijského císaře otěže, kterými doposud krotil státy Obchodní ligy. Takže vznikající karavana je problémem také politickým. A v tomto okamžiku začíná platit stará známá rovnice: Politika = politici = špinavé praktiky = krev. Stejně tak platí i nepřímá úměrnost ve vztahu: Čím vyšší politika, tím nižší a špinavější praktiky. Zkusíte si proto tipnout, co se bude dít během malé soukromé politické války vedené samotným císařem?

       Napovím vám jediné: Většina lidí přišla do karavany proto, že někde tam dole, na jihovýchodě, chce začít nový život. Má o něm své představy, sny a ideály. Žoldnéři, zabijáci a profesionální vrazi postavení proti nim jsou pouze muži najatí za peníze. „Naši“ nemají co ztratit, protivník nemá de facto co získat. V řadovém románu bychom sledovali řadový krvavý boj za svobodu korunovaný vítězstvím těch, kteří jsou v právu. Jenže Na ostřích čepelí není řadový román a Žambochův svět není řadovým světem fantasy. Nezachraňuje se před zkázou, nechvějí se v něm trůny, po zádech mocných nešlapou sandály černovlasých modrookých barbarů. A případné vítězství bude muset být velice, velice tiché, aby ke sluchu těch mocných nedolehlo. Koniáš buď vyhraje, nebo zemře. Buď vyhraje nenápadně, nebo zemře. Tanec na ostřích čepelí.