Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

       Ed Wood jr.

Díky své poznámce o starších SF filmech (IK 11-12/00) jsem získal možnost (děkuji tímto p. Zdeňku Šulcovi) shlédnout důkladně film „Plan 9 from Outer Space“ (1958) režiséra p. Eda Wooda jr. (1925-78). Tento film je asi většině čtenářů znám. Filmy Eda Wooda jr., a právě „Plan 9“, vzbuzují dodnes úžas diváků. Dokonce se zdá, že s přibývajícími roky zájem roste, alespoň mezi znalci. Jednou to třeba dotáhne zadními vrátky až na uznávaného člena zlatého fondu světové kinematografie.

       Nejsem jistě jediný, kdo Eda Wooda jr. objevil až po láskyplné pokloně, kterou mu složil posmrtně režisér p. Tim Burton vynikajícím filmem „Ed Wood“ (1994). Pokud mohu doporučit: kdo by chtěl s Ed Woodem začít, podívejte se napřed na tento film Tima Burtona, budete pak mnohem lépe rozumět vlastním dílům Mistra. A kdyby nic jiného, tak si vychutnáte, jak krásně zahrál p. Martin Landau roli p. Bély Lugosiho (právem byl tento výkon oceněn Oskarem).

Zajímavou poznámku napsal před časem (IK 13/95) p. Jan Vaněk jr. ve svém svědectví o promítání nejhorších SF filmů všech dob, které v Praze pořádalo v té době sdružení Rigor Mortis. Autor tehdy vyjádřil zklamání nad tím, že „Plan 9“ byl považován za horší film, než pátý nejhorší film „Hvězdná srážka“. „Hvězdná srážka“ byla mnohem podbízivější, kdežto „Plan 9“ mu připadal pouze naivní.

       On už samotný koncept žebříčku nejhorších filmů je vnitřně rozporný. Myšlenka, že některé umělecké dílo je objektivně hodnotnější než dílo jiné, vychází z dost tradiční představy o umění. Na druhé straně promítání špatných filmů, jejich recenzování a vůbec vytváření jejich kultu je zábavou velmi nekonzervativní - můžeme ji nazvat postmoderní, dekadentní, undergroundovou či na ni můžeme plácnout jinou podobnou nálepku dle libosti.

       „Plan 9“ rozhodně není žádný kýč - nikdo střízlivý jej nemůže nazvat podbízivým jednoduchým dílkem, které hraje na city masového diváka. Je to film vážný, strohý, a přitom labilní. Masovému divákovi se film nikdy nelíbil (či spíše ho žádné masy nikdy neviděly), může oslovit jen diváka vyspělého. A není divu, když v „Plan 9“ je všechno špatně: herci neumějí hrát, zápletka nedává smysl, Ed Wood neměl talent ani jako režisér, scénárista ani jako producent, přestože všechny tyto funkce zastával. Kvalitě replik ve scénáři neprospěla jistě ani vodka s džusem, pod jejímž vlivem Ed Wood jr. psal nejraději (no - to jsou teda lidi, že, vážení čtenáři).

       „Plan 9“ je prostě křišťálově špatný. To však neznamená, že takové dílo nemůže mnoha divákům přinést větší katarzi než filmy lepší.

Na internetu lze nalézt několikastránkové soupisy nesmyslů a chyb, jichž se tvůrci „Plan 9“ dopustili. Připomeňme si alespoň některé. Příznačné je hned to, že hlavní hvězda filmu a veterán předválečných horrorů o p. Draculovi, Béla Lugosi, zemřel po natočení několika zkušebních záběrů. Těchto několik sekund se ve filmu opakuje znovu a znovu (konkrétně 5x). Celý film tedy za Bélu odehraje záskok, který si drží před obličejem plášť. Když je potřeba za něj něco říct, ozve se hlas komentátora, aby děj vysvětlil. Další němou roli sehrála finská herečka pí. Maila Nurmi alias Vampira, která přijala roli díky zoufalému stavu svých financí. Situaci nezachránil ani p. Tor Johnson svým vzhledem a hereckými schopnostmi křížence boxera a zápasníka sumo. Kapitolou samou pro sebe je jasnovidec p. Criswell, který promluví k divákům na úvod a na závěr filmu („Co když právě Vás přepadnou emzáci zezadu cestou z kina?“). Docela by mě zajímalo, jestli se jím p. Šteindler inspiroval při svém daimonickém výkonu moderatizátora ve filmu „Pražská 5“.

       Honoráře herců nebyly jedinou položkou, na které Ed šetřil. Co nešlo natočit ve vypůjčených kulisách na jedné scéně, převzal nemilosrdně z dokumentárních filmů a slepil dohoromady; během několikaminutové akce se 10x změní noc a den. Rekvizity byly také prosté: stejná ozdoba musela posloužit na zdi v letadle i uvnitř UFO; stejnou silničářskou lampu má na stole vůdce Marťanů a je i na zdi v UFO; supervyspělí emzáci řídí svoje talíře z kancelářských židlí a před nimi na dřevěném stole stojí lampové rádio atd. apod.

       O konzistenci děje nemá smysl hovořit: každý profesor logiky by se z toho pomátl. Vůdce emzáků vyhlašuje plán č. 9 (tj. oživení mrtvol) v půlce filmu, i když zombíci už dávno pobíhají po hřbitovu; sledujeme dlouhé záběry na rotačky chrlící noviny s palcovými titulky o UFO přelétávajících nad americkými městy, přesto si však emzáci stěžují, že vláda jejich existenci tají atd.

       Speciální efekty? No comment, sorry.

Proč si tedy ten film tak rád pouštím, ať už sám nebo na party? Protože dává pravdivou a autentickou výpověď o tom, jak je život těžký. Ed Wood jr. dělal filmy a neuměl to. Jak pravil Homer J. Simpson: „Ať děláš, co děláš, vždycky existuje na světě nejmíň milión lidí, kteří to dělají líp.“

       Ed měl pro svou práci alespoň nekonečné nadšení a obětoval jí všechno. Věděl, co chce, a šel za tím. Teoreticky Ed jednal správně a odměna ho neměla minout. Bohužel, ve skutečnosti mu nadšení a sebedůvěra nepomohly. Nikdy se úspěchu nedočkal, a stal se naopak symbolem úchylného idiota bez talentu. Uchlastal se v 53 letech.

       Čas nezakryl milosrdně Edovy nedostatky. Ani patina starých černobílých obrázků neschová fakt, že ty filmy nestály za nic.

       Nechtěné umělecké sdělení „Plan 9“ dopadá na člověka s nečekanou intenzitou a komplexností. Nejsi nic zvláštního a nečekej, že se to změní k lepšímu. Každá chyba se ti bude vracet i po letech. Nadšení problémy jenom zhoršuje. Měl by ses s tím smířit, ale stejně ti to nepomůže. A jestli něčeho dosáhneš, bude to zhruba opak toho, o co ses snažil. Jsou i veselejší filmy, to uznávám. Ale nakonec - i při „Plan 9“ se tomu všemu můžete zasmát.

       A hlavně - jak říká Criswell na závěr filmu - můžete dokázat, že to není pravda?