| 7/2001 | |
| Překlady (další) | (185) |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
| |||||||
| ||||||||
| KNIHA | SKUTEČNÝ VÝZNAM |
| Příčiny: Na straně Kultury Byla to od počátku, a Kultura o tom věděla, náboženská válka v plném slova smyslu. Kultura šla do války, aby zachránila vlastní svobodu myšlení, nic víc. Tato svoboda byla pro Kulturu nejdrahocennější hodnotou, možná jejím jediným opravdovým a cenným majetkem. Ve skutečnosti byla Kultura už daleko za úvahami o zdraví nebo o říši. Peníze byly chápány - všemi obyvateli Kultury - jako primitivní, vše komplikující a neúčinná forma směny. Byly bezvýznamné uvnitř společnosti samé, jejíž produkční kapacita všudypřítomně a samozřejmě překračovala každou rozumnou (a v některých případech, možná, nerozumnou) poptávku, kterou mohli občané Kultury vytvořit. Tato poptávka byla uspokojena až na jednu výjimku, vycházející zevnitř Kultury samé. Obydlený prostor byl hojně zásobován především na planetách s levnějším zbožím. Suroviny se zde vyskytovaly v nevyčerpatelném množství, vše bylo k nalezení mezi hvězdami galaxie. Energie byla lehce dosažitelná tavením a anulací některých planet (byla získávána nepřímo z radioaktivity obsažené v prostoru, nebo přímo, z pásu hvězdného povrchu). Tedy Kultura neměla potřebu kolonizovat, vykořisťovat nebo zotročovat jiné planety. Kultura měla jedinou vášeň, v jejímž uskutečňování nebyla soběstačná. Ta vášeň byla společná pro potomky původních obyvatel i pro strojům, které lidé měli a které zkonstruovali. Šlo o potřebu necítit se zbytečným. Světský evangelismus Kontaktu se nedal jednoduše odhalit. Nebyl povolen, ale ani sledován či analyzován. Objevoval se u méně vyvinutých civilizací a nesl s sebou možnost zasahovat do historických procesů ostatních planet. Skupina domýšlivců z kontaktní skupiny ověřovala použití „technologie soucitu“. Své poznatky pak analyzovala a statisticky vyhodnocovala. Tato technologie byla vyvinuta vědci, aby ovlivnila vývoj civilizace tím, že bude zlepšovat kvalitu života obyvatel prostřednictvím kontaktů s vyvinutějšími kulturami. Chtěli však předejít poškození společnosti jako celku. Nábožensky inspirovaná skupina se rozhodla rozšířit svůj vliv nad všemi technologicky podřadnými civilizacemi na své bezohledné cestě k dalšímu záboru a okupaci dalších míst. Různými nepravdami si pak ospravedlňovali akce, které dovolovaly hýčkaným a do sebe zahleděným obyvatelům Kultury, aby si užívali své životy s čistým svědomím a beze strachu z toho, že mohou být kdykoli zničeni. Kontaktní skupina se formovala a připravovala po desetiletí. Vědomě a nevyhnutelně vybrali ze svých řad organismy, jehož existence by je mohla ohrozit, a ty pak vyřadili. Všechny opravdové a materiální vyhlídky Kultury i fakt, že kontaktní skupina z Idiru neměla žádné plány, jak naložit s fyzickými části Kultury samé, byly bezvýznamné. Nepřímo, ale zato s konečnou platností a smrtelně byla Kultura ohrožena... ne zabíráním území nebo ztrátami na životech, ale něčím mnohem horším - ztrátou důvodu a čistoty existence, zničením jejího ducha, kapitulací její podstaty. Ačkoliv to tak nevypadalo, Kultura musela bojovat, a ne Idiřané. V tomto nutném zoufalství musela sebrat sílu, která - dokonce i když se objevovaly určité pochybnosti ohledně eventuálních výsledků - nepřipustí a nestrpí kompromis. | Příčiny: Kultura Byla to náboženská válka v plném slova smyslu a Kultura to věděla již od prvopočátku. Kultura šla do války, aby chránila vlastní klid duše: nic víc. Ale ten klid byl nejvzácnější vlastností Kultury, možná jejím jediným skutečným a cenným majetkem. Kultura byla v praxi i teorii naprosto vzdálená úvahám o bohatství nebo budování impérií. Sám koncept peněz - pokládaných Kulturou za primitivní, překomplikovanou a neefektivní formu přídělového hospodářství - byl irelevantní uvnitř společnosti, kapacita jejíchž výrobních prostředků na všech místech a ve všech ohledech překračovala každý rozumný (a v některých případech možná nerozumný) požadavek, který její nikoli nevynalézaví občané mohli vznést. Tyto požadavky byly s jedinou výjimkou uspokojovány zevnitř Kultury samé. Životního prostoru byla zajištěna hojnost, především na Orbitals [zmenšené nivenovské Prstence; Nohýnková to jinde překládá jako Oběžnice, ale také Orbity], které byly z hlediska náročnosti na materiál nejefektivnější; suroviny existovaly v prakticky nevyčerpatelném množství jak mezi hvězdami, tak v planetárních soustavách; a energie byla dostupná, je-li to vůbec možné, ještě snáze pomocí fúze, anihilace, the Grid [v knize „vysvětleno“ jako nekonečný rezervoár energie ležící v prostoru „pod“ naším třírozměrným; u N. hypersouřadnice, jinde též síťový oheň] nebo z hvězd (odebíraná buď nepřímo, jako záření absorbované ve vesmíru, nebo přímo, napojením na hvězdné jádro). Tak Kultura neměla potřebu kolonizovat, vykořisťovat nebo zotročovat. Jediná tužba, kterou Kultura nemohla uspokojit zevnitř sebe samé, byla společná potomkům jejích původních lidských obyvatel a strojům, které (jakkoli zprostředkovaně) vytvořili: potřeba necítit se zbytečný. Jediné ospravedlnění Kultury pro relativně bezstarostný, hédonistický život, který její občané vedli, byla její dobročinnost; světský evangelismus Kontaktní sekce, která nejen prostě nacházela, katalogizovala, zkoumala a analyzovala jiné, méně vyvinuté civilizace, ale - kde se Kontaktu jevilo, že okolnosti to opodstatňují - i skutečně (otevřeně nebo skrytě) zasahovala do historických procesů těchto jiných kultur. S jakousi omluvnou sebejistotou mohla Kontaktní sekce - a tedy i Kultura - statisticky dokázat, že taková opatrná a pozitivní aplikace „technologie soucitu“ (abychom použili frázi, která v té době byla v módě) skutečně funguje; v tom smyslu, že techniky vyvinuté k ovlivňování vývoje civilizace výrazně zlepšují kvalitu života jejích členů, aniž by uškodily té společnosti jako celku už samotným kontaktem s pokročilejší kulturou. Tváří v tvář nábožensky motivované společnosti, odhodlané rozšířit svůj vliv na každou technologicky zaostalejší civilizaci, která jí stojí v cestě, a to bez ohledu na cenu dobytí i následné ztráty při okupaci, se Kontakt mohl buď stáhnout a přiznat porážku - čímž by popřel nejen důvod své vlastní existence, ale i jedinou omluvu, která zhýčkaným Kultuřanům, rozpačitým ze svého šťastného údělu, umožňovala těšit se ze života s čistým svědomím - anebo mohl bojovat. Napřed se připravoval a zoceloval (sebe i veřejné mínění) desítkami let prvého, až se nakonec nevyhnutelně jako prakticky každý organismus, jehož existence je ohrožena, uchýlil k druhému. Navzdory hluboce materialistickému a pragmatickému světonázoru Kultury bylo to, že úmysly Idiru se netýkaly žádné fyzické části Kultury samé, irelevantní. Kultura byla ohrožena, nepřímo, ale nepochybně a smrtelně - ne dobytím ani ztrátami životů, plavidel, zdrojů nebo území, ale něčím mnohem důležitějším: ztrátou svého účelu a té čistoty svědomí; zničením svého ducha; vzdáním se své duše. Přese všechno zdání opaku musela bojovat Kultura, nikoli Idiřané, a v tom zoufalém nezbytí nakonec sebrala sílu, která - i jestli dříve snad existovaly nějaké pochyby ohledně konečného výsledku - nemohla připustit žádný kompromis. |
|
|
|
|
|
|