Interkom: NECONSIDERUJTE PHLEBASY

Předloňskou informaci, že And Classic (ať už je to kdokoli a jmenuje se zrovna jakkoli) koupil práva na několik knih Iaina Bankse, jsem okamžitě ohodnotil jako nejhorší zprávu roku. Připadalo mi to asi tak absurdní, jako kdybyste chtěli hasit žízeň bezdomovcovu lahví dvacet let starého Chateau Lafite-Rotschild. Pak jsem pozapomněl, ale Osud nikoli. A jen co jsem se na vyhlašování Akademie veřejně kojil útěšnou představou, že stav překladů SF se zlepšuje, byl jsem potrestán. Prakticky v téže době se na pultech objevilo české vydání Banksova románu Consider Phlebas. A víte, jak se ta kniha česky jmenuje? To byste neuhodli: CONSIDER PHLEBAS.

Nedá se nic dělat, Banks, to je kult. Posluchači BBC jej v miléniální anketě zvolili tak zhruba čtvrtým největším spisovatelem všech dob (nepamatuji se přesně, ale předběhli jej tuším jen Shakespeare, Austenová a ještě kdosi). Kdo jednou četl Vosí továrnu, Spoluvinu nebo Most, už se z toho asi nikdy docela neuzdraví. „On je šílený, ale skvělý autor,“ shrnul mi to před lety Cyril Simsa, když jsem měl zcela náhodou lektorovat jednu Banksovu knihu a ptal jsem se jej, co to je za pána. Nemohl to říct přesněji; Banks, to je kult: ovšem nikoli AG kult.

Když má někdo hnáty dvaapadesátky a na nich kuří oka jako švestky, neměl by se rvát do baletních střevíčků. Hrozí totiž, že je rozhňácá v beztvaré placky, se kterými už nezatančíte ani dupáka, natož Labutí jezero. A přesně to se stalo: nakladatelství, které je s to udělat paskvil i z tuctové fantasy, kde nejsložitější věta zní „Šel a usekl mu hlavu“, se pustilo do autora, proti kterému je někdy i McEwan Kája Mařík, a podle toho to dopadlo.

Ještě štěstí, že tenhle Banks je opravdu čistá SF, ba dokonce space opera (nebo spíš rafinovaná parodie na space operu, ale to mi musíte jen věřit, protože z českého vydání to nepoznáte). Tím nemyslím, že SF by musela být nutně jednodušší na překlad, ba naopak, ale méně se na ní pozná nevzdělanost, zvlášť když se vše odehrává kdesi v jisté galaxii so far a pozemských reálií je poskrovnu. Přesněji řečeno, v téhle knize jsou dvě - a obě dostaly co proto. Pokud jste si tu hrůzu koupili, nalistujte stranu 7. Jsou tam dva citáty. Jeden je z koránu, podle překladatelky ovšem z „The Koran“. Tvrdí, že „pochlebnictví je horší než krveprolití“, já však tvrdím, že „idolatry“ není žádné pochlebnictví, ale „modlářství“. Takhle je přeložená celá knížka: kdyby to mělo nějakou tiráž, napsal bych do ní: Consider Phlebas: z anglického originálu Consider Phlebas volně převyprávěla a zamaskovala... To se týká i druhého citátu - a u něj se zastavíme, protože tady jde o titul knihy a rozum zůstává stát jako zařezaný.

Citována je báseň T. S. Eliota The Waste Land. Ta vyšla česky třikrát, dvakrát jako Pustá země a jednou v překladu Jiřího Valji jako Pustina. Dva starší překlady jsou dost koktavé, ale kdyby si překladatelka našla ten Valjův, došlo by jí, že jde o skladbu veršovanou, což z jejího blábolu rozhodně nepoznáte. A kromě toho by byla osvícena poznáním, kdo to jsou ti její „Phlebané": že to je Flébas, kartáginský námořník. Ať už ty obsedantní citace anglických klasiků (Keats u Simmonse, Coleridge u Powerse) máme rádi nebo ne, jsou prostě tady. Nevadilo by mi, kdyby Banksův román nějak rozumně přejmenovali, protože tahle citace je už proklatě obskurní, ale tohle... Co k tomu dodat? Neconsiderujte Phlebasy; já vám řeknu, proč.

Za prvé proto, že překlad je o čemsi jiném než originál. Pokud vám stačí, že se dozvíte hrubý obsah, budiž, ale totéž zvládnete zalevno a za krátko, když si vytisknete pár recenzí a shrnutí z Amazonu a tak. Štěpánka Nohýnková si s textem cloumá, jako by ho zdědila po starším bratrovi a nemohla se rozmyslet, jestli ho přešije na štucel nebo pošle do Kosova strádajícím Albáncům. Vynechala suše desítky a desítky vět: pomalu nenajdete stránku, kde by nějaká věta nechyběla. Většinou zařvaly ty složité, se kterými by bylo moc práce, ale někdy se jí nechtělo ani do těch úplně jednoduchých. Aby se tím neochuzovala na honoráři, jinde po libosti doplňuje celé úseky textu, které byste v originále marně hledali. V lepším případě jen rozpatlává už řečené a množí zbytečné shluky adjektiv, charakteristik a vložených vět, v tom horším si přimýšlí řeči, které jdou proti logice originálu. Tak třeba v místě, kde originál píše prostě „as though hit“, tedy „jako by dostal ránu“, vyfabuluje si překladatelka blábolivé „jako by dostal neviditelnou ránu do břicha“. Nebo úsečný výraz „I want out!“ rozbředne na „Už toho mám dost a chci s tím taky někdy skončit.“

A těch chyb! „State of play“ (stav utkání) přeloží jako mezihra, takže když se o kousek dál objeví skutečná mezihra („interlude“) , napíše „epizoda“. Název kapitoly „The Ends of Invention“ přeloží nesmyslně „Cíle invence“, ačkoli to znamená „U konce s nápady“. Interpunkce je v celém díle groteskně zpitvořená, nevíte, kde končí vložené věty a co patří k čemu. Například ve větě „Zvedl hlavu k obrovi, který stál v průrvě a chabě se pokusil o úsměv“ chybějící čárka před „a“ připíše činnost („úsměv“) jiné osobě. Složitější výrazy, u nichž by bylo třeba vyvinout svalovou energii a podívat se do slovníku, jsou převedeny zcela intuitivně, takže většinou špatně. „Isthmus“ není „střed“, ale „šíje“. „Planets of the Dead“ nejsou planety „smrti“, ale „mrtvých“ - je to ostatně v textu dostatečně vyloženo. Ačkoli se tu jasně říká, že Kultura dává svým lodím záměrně posměšná nebo shazující jména, překladatelka si to nezapamatuje a třeba „Nervous Energy“ překládá místo posměšného „Roztěkaná energie“ bezpříznakovým a chybným „Nervová energie“.

Úděsný je i převod zkratek a tzv. „mluvících“ slov a jmen. Loď, která se jmenuje „Clear Air Turbulence“, aby zkratka byla CAT, je převedena jako Čistá vzdušná turbulence (ačkoli přesnější je Vír čistého vzduchu), nicméně v dalším textu se suše operuje zkratkou CAT! Trapná zkratka ZSLHE (proč, když to sama vykládá jako Zbraňové systémy koherentní radiační emise, tedy ZSKRE!?) zní v originále CREWS (Coherent Radiation Emission Weapon Systems). On vyšel nějaký zákon, kterým se překladatelům dovoluje nemyslet? A přitom se přímo nabízí řada řešení, třeba KREV (Koherentní radiačně-emisní výzbroj).

Výraz „fuller briefing“ je převeden jako „krátká porada“. Brífink není i přes ten kmen „brief“ krátký, a i kdyby, co tam pak dělá to „fuller"?! Každých pár stránek je nějaký význam obrácen naruby co králičí kožka: „Určitě nebyly od plazmatických střel“ na str. 37 dešifrujeme podle originálu jako „nemohly být od ničeho jiného než od plazmatických střel“. Někdy je to úplné dada. Není mi jasné, jaký bludný proud vedl k převodu věty „Never a truer word“ (Nic nemůže být pravdivějšího) jako „Ještě není konec“. Na str. 44 se dozvíme, že Horza „projel korekční tlačítka.“ Ve skutečnosti „fingered the correct buttons“, tedy „našel poslepu ta správná tlačítka“. Signál se pohyboval v zakřivené dráze nikoli „asi v setinových záblescích“ (Eeee?), ale „asi setinovou rychlostí světla“ (at point zero-one lights). Klasické rovněž je to stylové zplošťování: „It's still fucked“ (tady zřejmě Banks prorocky promluvil o svém českém překladu) je převedeno pěkně slušňácky „je to stále k ničemu“.

A tak to pokračuje stovky a stovky stránek. Když k tomu přičtete obvyklou praseckou sazbu, která div nevypadává ze stran, jak je tam nacpaná, kilometr dlouhé tuplované pomlčky místo tiretů a pár stovek překlepů, máte obrázek o tomhle kulturním počinu jako vyšitý. A to jsme zatím mluvili jen o profesních záležitostech. Věc má však bohužel zřejmě i svou rovinu trestně právní. Literární agentura, která práva na Bankse patří, totiž tvrdí, že kniha vyšla v době, kdy už nezaplacená práva na ni propadla, a tedy nelegálně. Co víc by ještě alespoň hypoteticky šlo udělat pro to, aby se naše kocovina z tohoto vydavatelského počinu zhoršila? Mě nic nenapadá.

Podtrženo a sečteno: polili Mozarta močůvkou. Pocákali Guerniku omáčkou Sweet and Sour. Vydali Bankse Classikem. Nekupujte to. Nečtěte to. Kniha Pomysli na Fléba je první částí volné trilogie (další díly se jmenují Player of Games a Use of Weapons); nevím nevím, kdo po tomhle bude mít chuť je vydávat, ale nezbývá než čekat a doufat. Mimo jiné i v to, že se tímto vydáním nepodařilo dostat Bankse na úroveň přitroublé vyprávěnky, kam rozhodně nepatří; ještě že jako první už vyšla Vosí továrna, a ta byla věru jinak vypravená.