Interkom: Ad Mlok 2000 na třetí aneb otevřený dopis Dušanu Hrazdírovi

Vlastně jsem se s ní poprvé setkala ještě dřív než v IK. Na setkání KJV mi ji dal přečíst Honza Vaněk a byl notně zklamán, když jsem jen pokrčila rameny a zeptala se ho, na co že ten pisatel naráží, přiznavši se, že jsem IK 4 nečetla. Prý tam byly články od něj a od Honzy Macháčka o Mlokovi a o úrovni CKČ vůbec. „A co jste tam proboha napsali tak strašnýho?“ „Nic. Jen tak - normálně.“ Hm, normálně, to znamená, že Junior nenechal na ničem a na nikom nitku suchou a jedna z potrefených husí se ozvala, pomyslela jsem si a nechala to plavat. Jméno Dušan Hrazdíra mi sice nebylo úplně neznámé, ale taky se mi nespojovalo s žádnou konkrétní prací.

Patrně mám jiné vnímání než Ty, neboť mně hodnocení obou Honzů (zejména Macháčka) přišlo jako vcelku kladná konstruktivní kritika, co se Šlechty i Mloka týče. Ty patrně vidíš jen to, že povídky stojí za starou belu, já jsem si všimla, že Mloka doporučuje.

Ba co víc! Pokud zelený čaj budeš považovat za bylinný likér v prvotním stadiu alkoholizace, můžeš směle prohlásit, že Honza Macháček je schopen propařit celou noc. Musím ovšem podotknout, že ten čaj má na Honzu daleko méně škodlivé účinky než na Sapkowského jeho truňk. S Honzou jsem debatovala mnohem vícekrát než jednou pět minut, a přesto se mi nedělá mdlo při představě, že s ním třeba zase pojedu v jednom kupé na Dracon. Ne tak se Sapkowským.

Nechápala jsem důvody jednoho nejmenovaného fana, který při spatření „nejlepšího spisovatele fantasy na světě“, přičemž „druhý nejlepší spisovatel fantasy se ještě nenarodil“ (slova v uvozovkách jsou Sapkowkého autentické výroky), zděšen prchal na opačný konec chodby, doufaje, že zmizí v množství. V houfu lidí na conu se mu to dařilo úspěšně. Když jsme se pak před půlnocí vydali spát na koleje a zpoza rohu se náhle vynořila vrávorající postava, bylo pozdě uskočit do houští. V liduprázdné ulici jsme Sapkowského pozornosti neunikli. Naštěstí se mému průvodci podařilo spisovatele přesvědčit, že s ním nemůžeme a musíme na kolej, kterou by nám o půlnoci zamkli (to nebyla lež - to byla nutná obrana), a protože hospoda mající otevřeno přes půlnoc ležela opačným směrem, oddechli jsme si. I když mi mistr věnoval jen asi pět minut své pozornosti, vyhýbám se mu od té doby se stejnou zarputilostí jako výše nejmenovaný kamarád.

Ale vraťme se k CKČ a soutěžím a povídkám vůbec. Souhlasím s Tebou, že CKČ by neškodila větší propagace. Ale to je asi tak všechno, v čem se naše názory shodují. Vytýkáš Macháčkovi (a snad i Vaňkovi, který tvrdí, že CKČ byla v roce 2000 stejně úpadková jako v minulém desetiletí) diletantství, negativní kritiku a bůhví co ještě. Jsi opravdu přesvědčen o tom, že úroveň příspěvků stoupne, budou-li recenzenti do nebes vychvalovat Mloka a porotci poplácávat autory po rameni se slovy: „Výborně jste to napsali, lepší to nemůže být?“ Že právě tohle bude pisatele motivovat ke kvalitnější tvorbě, když současná úroveň povídek opravdu nejen podle mého názoru stojí za starou belu? A letošní dlouhé povídky jsou podle mě ještě o stupeň horší než ty loňské? Považuješ za negativní kritiku přístup typu: „Povídky mě sice nijak nenadchly, ale nemám k nim žádné vážné výhrady, až na to, to a to?“ Co je tedy podle Tebe konstruktivní kritika?

Buď rád, žes nečetl nějaké moje hodnocení. Obvykle začíná slovy: „Milý příteli, Tvoje povídka se bohužel nedá vůbec číst“. V lepším případě: „...se opravdu nedá publikovat.“ A pak to veledílo tak říkajíc omlátím autorovi o hlavu. A víš co je zvláštní? Že většina těch lidí mě nepovažuje za hlupáka, tupce a ignoranta, ale chodí za mnou se svými výtvory znovu a znovu. Kdybych někomu z nich řekla: „To je naprosto geniální, na tom už se nedá nic zlepšit!“ patrně by dostal šok. Jak jinak chceš zlepšit autorovu tvorbu, než že ho upozorníš na chyby?

Přiznám se, v životě jsem nenapsala jedinou povídku. Tedy publikovatelnou povídku. Patřím jen k těm, kteří již léta čtou díla jiných a často při tom berou nadarmo jména všech bohů, sténají a úpějí, zapřísahají se, že raději něco sami napíšou, aby to nemuseli hodnotit. Já vím, že nenapíšu, vědí to i ti okolo mě, takže příští rok zas určitě uslyším: „Jiřino, tady jsem ti prines' krátké povídky.“ A zase se budu s ostaními porotci, až odevzdáme svá honocení, chytat za hlavu: „Tohle by byla bezvadná povídka, kdyby měla nějakej závěr, ten člověk umí psát, ale nemá to žádnou pointu, to je určitě Obluk.“ „To je dobře řemeslně napsaný, jen kdyby to nebylo tak zprofanovaný téma, žádnej originální nápad.“ „Jo, to je dobrej nápad, ale proboha proč ten člověk prozradil pointu už v polovině?“ Jo, tak to chodí. Lajeme a spíláme autorům, a stejně zase všichni ti, co neobešlou soutěž vlastním dílem, znovu budou působit coby porotci.

Kdyby se někomu z poroty povídky nelíbily, mohlo by to být věcí osobního názoru, ale absolutně nechápu, co by s tím mohla mít společného šikana. A co když se povídky nelíbí podstatné části poroty? Jsou snad mezi několika desítkami lidí většinou ignoranti, hlupáci a diletanti? Soudíš, že zápisné by zvýšilo kvalitu zaslaných příspěvků. Obávám se, že by se jen snížil jejich počet. A myslíš, že tam, kde si z padesáti povídek žádnou kloudnou nevybereš, bys vybral něco extra ze dvaceti? Promiň, ale to si může myslet jen- eh, nezkušený člověk.

Jsem přesvědčena, že CKČ nezanikne ani do roka ani do dne. Že stále budou noví autoři zaplňovat díry vzniklé odchodem profesionálů. Protože v tom je podle mě důvod, proč je úroveň CKČ taková, jaká je. Autoři, kteří se během let naučí pát, začnou publikovat vlastní knihy a do CKČ přestávají přispívat. CKČ je soutěží amatérů. Jenže jak z amatéra vznikne profesionál? Tím, že na něj okolí bude klást nároky jako na profesionála.

Přečetl jsem si v IK 5 rozhořčený článek pana Hrazdíry a docela mě mrzelo, že tam nejmenuje toho drsného pána, co tak zdupal úroveň MLOKA 2000, protože se v českém sci-fi dění skoro nevyznám. Ale nedalo mi to a otevřel jsem si IK 4. Jediný příspěvek, který se týkal úrovně MLOK 2000 byl příspěvěk pana Jana Vaňka jr.

Jestli tedy pan Hrazdíra myslel opravdu tím sci-fi zloduchem pana Vaňka jr., je úplně mimo. Shodou okolností jsem totiž sborník MLOK 2000 četl a pan Vaněk ve svém hodnocení nemá nic, s čím bych nemohl souhlasit.