Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

Byť s téměř půlročním zpožděním a rizikem otrávení čtenářstva, přece jen bych se rád ještě jednou, snad už definitivně vrátil k otázce dřívějších českých překladů povídek z antologie Cthulhu 2001 (viz IK 3 a 5/2001): jsem zavázán Martinu Šustovi za zjištění, že Tlouštík Michaela Shey vyšel v hororové antologii K. E. Wagnera vydané před lety vázaně nakladatelstvím GABI-Oddych. (A Pustiny F. Paula Wilsona stačily, než jsem toto sepsal, vyjít - v témž překladu - ve stejnojmenné sbírce, ale to už je něco jiného.) Původní údaj Marka Küchlera tedy byl dvakrát podhodnocený a ještě k tomu z poloviny mylný.

       Bohužel také opět nadešel čas, abych se (třebaže vinou své laxnosti podobně opožděně) doznal ke svým pochybením - a tentokrát se nemohu vymlouvat na žádného tiskařského šotka. Podle schodišťového efektu jsem teprve při pohledu na vytištěný IK 4/2001 zjistil, že v recenzi Mloka 2000 jsem ve větě, jež měla znít „Hodnocení, jak Lov na křišťálové blesky působí v conanovském kontextu, musím přenechat povolanějším“, vynechal písmenko na exponovaném místě; a to jsem si ještě nepovšiml nadbytečného slova v pasáži „Hlavním rysem, který ji odlišuje Alexandrijskou knihovnu od zbytku pelotonu“, za laskavé upozornění na něž tak vděčím Jiřímu Popiolkovi - názorný doklad o potřebnosti a záslužnosti korektorské profese a rizicích spěšného přestylizování již napsaného textu. To by se v éře psacích strojů stát nemohlo...

       Konečně a na trochu jiné téma, v IK 6/2001 Jaroslav Zvoníček vyzývá k diskusi, jaké místo vzhledem k žánru SF vymezit clancyovským „polit-fiction“ thrillerům a možná i „scifoidům“ (tedy dílům s jistým SF prvkem, celkově však ležícím v jiném žánru) obecně. Obávám se, že František Novotný není tím pravým, po kom chtít odpověď, a podobně Ondřej Neff, který navíc dost možná ani neví o otázce; také od čtenářů IK se příliš reakcí nedá čekat.

       Sám jsem se této problematiky dotkl v IK 13/1998; zčásti relevantní je heslo „technothriller“ v terminologických statích Ivana Adamoviče (jenž u nás vyhovuje požadavku na „teoretika sci-fi“ patrně nejvíc, ale ani on se v posledních letech fanzinových debat neúčastní) v Encyklopedii literatury science fiction a Ikarii 2/96, které ovšem obsahuje jen vnějškový popis bez hlubší analýzy jeho konstitutivních rysů. Především se však otázkou hranice mezi oběma žánry zabývá The Encyclopedia of Science Fiction; příslušnou část si dovolím ocitovat. John Clute zde definuje technothriller jako „příběh, který, třebaže často využívá prvky SF, se ve skutečnosti odehrává v netransponovaném (undisplaced), zcela všedním narativním světě. Děj technothrillerů může být zasazen do blízké budoucnosti nebo spoléhat na technologie v současnosti nedostupné, ale liší se od SF ve dvou ohledech: věda v technothrilleru je jako neznámo v hororu buď inherentně hrozivá, nebo uctivě (a fetišisticky) využívaná; za druhé, zápletka typického technothrilleru obsahuje technologický scénář, jehož důsledky pro proměnu světa zůstanou neprozkoumány nebo obcházeny. Jakýkoli román, v němž hraje budoucí vědecký vývoj ústřední roli, vůbec není technothriller: je to SF.“ Takové kritérium se mi zdá jasné, přesvědčivé i dobře aplikovatelné v praxi.