Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

Po nadšených referátech účastníků minulého ročníku jsem se rozhodla, že tohle je událost, kterou si nemůžu nechat ujít. A tak se připojuju k početné skupině brněnských fanů, kteří buď už tuto významnou událost zažili, nebo stejně jako já se nechali nalákat na letošek.

       A tak 14. 9. ráno se nezařadím do výrobního procesu, ale vyrazím do bratrské slovanské země.

       Sraz je domluven na 9.10 u mezinárodní pokladny na hlavním nádraží. Ráno pochopitelně spím do poslední možné chvíle a pak vše další probíhá zcela dle mých zásad neboli ve stresu a zmatku. Protože jsem měla v noci vypnutý mobil, když ho v půl deváté zapnu, šklebí se na mě Marvinova SMSka s dotazem, kdy že budu na zastávce. Rychle odpovídám, samozřejmě pak určený čas nedodržím a potkáváme se na úplně jiné zastávce v úplně jiném čase.

       

       Na nádraží už jsou davy černých šerifů a taky Pet a Miles, kteří právě provádějí přesuny kazet z tašky do tašky. Skvělá zpráva: PeSovi se opět nepodařilo zkompletovat dabing Stopaře, takže poslal po Pet to, co stihnul a navíc speciální dabing kresleného Pána prstenů jako náhradu. Miles je radostí bez sebe a PeS+ má štěstí, že tady není. Po chvíli se mezi ochrankou prodírá zmatený Robo, který netuší, že nádraží není obšancované kvůli nám ani kvůli teroristům. To jenom dnes hraje v Brně fotbal Baník.

       Protože o Amisovi se neví, jestli pojede teď nebo až odpoledne, jdeme si koupit jízdenky. Nakonec kupujeme i místenky. V tom okamžiku zcela zákonitě přichází Amis. Tvrdí, že na tento vlak si nikdo nikdy místenky nekupoval, protože v něm nikdy nejede tolik lidí, aby to stálo za to. Vlak, jedoucí z Prahy, má v Brně jenom půl hodiny zpoždění, takže v pohodě vyrážíme směr Blava. Aby nám cesta lépe uběhla, věnujeme se literární tvorbě. Do příjezdu na hranici je stvořen více než list formátu A6 scénáře skvělého videomuzikálu, o němž šíříme poplašné zprávy už delší dobu.

       Další cestu nám zpestřuje rozprava se slovenským průvodčím, který zjišťuje nečekanou skutečnost: Marvin má jízdenku až na 17.9. Jak se to mohlo stát, nikdo z nás nechápe. A česká průvodčí tuto skutečnost taky nezaregistrovala. Slovák je nekompromisní, neoblomný a nechce si nechat nic vysvětlit. Nakonec je Marvin nucen zakoupit si další jízdenku z Kútů do Bratislavy, která je dražší než ta původní z Brna. Další cesta je již trapně nudná a do Bratislavy dorazíme bez jiných zádrhelů.

       Zjišťujeme, že těsně před nosem nám ujel autobus MHD a další jede za půl hodiny. Marvin a Miles hodlají počkat, Amis, Pet, Robo a já se odhodláváme k pěší výpravě. Amis je povýšen na horského vůdce, protože jediný z nás už tuto cestu absolvoval. Ukazuje se však, že to byla kardinální chyba. Amis jako vůdce naprosto zklamal. Bloudíme v končinách, kde rozhodně SÚZA není a ani domorodci tuto tajemnou zkratku neznají. Nakonec se vracíme na místo, kde jsme zcela zřejmě špatně odbočili. Po dalších asi deseti minutách chůze Amis vítězoslavně tvrdí, že teď už naprosto jistě ví, kde jsme. Bezprostředně potom opět narazíme na plot, což jeho tvrzení poněkud zpochybňuje. Zbývající část cesty bere do svých rukou Pet a pod jejím nekompromisním velením neomylně dojdeme tam, kam jsme chtěli. Marvin s Milesem jsou samozřejmě dávno tady a pošklebují se zcela nepokrytě. Abychom jejich výsměchu unikli, odcházíme se ubytovat. I když to tak původně nemělo být, i já bydlím na SÚZe. Potěšitelné. Jako spolubydlící mám mě neznámou slečnu Parobekovou. Na pokoji není, tak se seznámení odkládá na pozdější dobu.

       14.00 začíná stěžejní bod programu: Promítání české verze Stopaře. Videobox je plný lidí, kteří netuší, že opět neuvidí víc než loni. Naopak – letos je hotová část ještě kratší. Miles improvizuje úvodní proslov a nabízí účastníkům náhradní program: Srážení PeSa z piedestalu, pardon, z televize. Když už ne PeSa osobně, tak aspoň jeho fotky. O tuto akci není dostatečný zájem a tak nakonec promítá českou, respektive brněnskou speciálně sestříhanou a originálně nadabovanou verzi kresleného Pána prstenů. Úspěch je obrovský. A co teprve kdyby věděli, že tomu rozkošně přihřátému Legolasovi propůjčil hlas právě PeS+!

       Cca 15.00 Probíhá vernisáž výstavy slovenských výtvarníků, ale Miles nemá oblečené tričko s Pokémony, tak to pro nás nemá tu správnou šťávu. Nicméně obrázky stojí za to i tak.

       16.00 – 17.00 Dorazili Mikuláštíkovi i s dětmi. Shlukujeme se ve vestibulu a kolem procházející Marchlík křičí: Brňáci, rozchod!

       17.00 Beseda s Harry Harrisonem. Jako obvykle nejdříve trapné ticho, pak Harrison navrhuje, že povykládá o svém sexuálním životě, ale je rychle a účinně zastaven manželkou. Nicméně to splnilo účel, rozpaky opadly.

       Otázka: Proč jste se tolik stěhoval? (Harrison žil v USA, Mexiku, Británii, Irsku, Dánsku, Itálii a Norsku, pokud jsem to dobře zaregistrovala)

       Odpověď: To tak nějak přišlo samo, například do Dánska jsme přijeli na tři týdny na jednání s vydavatelem a zůstali jsme sedm let. Přišlo nám to jako dobrý nápad.

       Další otázka: A jak dlouho teda zůstanete na Slovensku?

       Velmi rezolutní odpověď paní Harrisonové: 4 dny. Harrison: No, uvidíme.

       18.00 Beseda končí, jdeme na večeři. Mezitím dorazili Victor a Zdena – Tai. Jsou mokří (Victor: Jít na SÚZu a nezmoknout? Nemožné!). Potěšitelná zpráva: Taky bloudili.

       Stíháme ještě část slavnostního zahájení. Televizní program pana presidenta Schustera (Martina Šimona, ne Rudolfa) se simultánním překladem ze znakové řeči nemá chybu, je naprosto nepopsatelný a neopakovatelný.

       Následující promítání Galaxy Questu obětujeme ve prospěch debaty ve vestibulu, kde se přidává i Dana Krejčová a proklamuje svůj záměr plivnout Harrisonovi do tváře za nejasnosti v knize, kterou překládá. Procházející Marchlík opět křičí: Brňáci, rozchod!, ale když Dana a Pet urgují slíbený honorář za článek v Ramaxu (1 ks Studentské pečeti), je náhle raněn hluchotou a slepotou.

       Robovi se nechce bydlet na internátě vzdáleném asi 40 minut od SÚZy a tak si rychle SMSkou ověřuje, že PeS+ opravdu nedorazí, je prohlášen Robopsem a ubytuje se na jeho místě. Skoro by se dalo říct ve psí boudě.

       21.00 Beseda o Ramaxu, která je po zjištění, kdo sem vlastně přišel, prohlášena za jednání rozšířené redakční rady. Opravdu, až na mě a ještě asi dva další všichni ostatní v Ramaxu už něco publikovali. Po Marchlíkově obligátním: Brňáci, rozchod! nicméně nakonec zůstávají v místnosti právě jenom Brňáci protože od

       22.00 se zde koná test Pochmurné neděle, a to pro celé dva účastníky. Protože jsou to kámoši, je celkem jedno, který z nich vyhraje, přesto Victor trvá na tom, aby bylo rozhodnuto. Nakonec se to po asi osmi rozstřelových otázkách podaří.

       23.00 Věnujeme se Mozku, ale Amis trapně ukončuje hru již po půl hodině. Kam se hrabe na naše tříhodinové klání v Pohodě! Následuje Marchlíkovo: Brňáci, rozchod!, kterého tentokrát uposlechnu a odcházím spát. Vlastně poprvé se setkávám se svou spolubydlící, ale protože v podstatě spí, moc se neseznámíme.

       V 8.00 se budím. Ještě chvíli přemýšlím, jestli je slušné už vstávat a probudit tím spolubydlící. Zbytečná úvaha, protože během mého rozvažování Lucie vstává. Po chutné snídani z vlastních zásob jdu do restaurace na čaj. Než stačím dopít, objeví se Miles, tentokrát v tričku s pokémonem Martinou. Už bylo na čase.

       10.00 Conan umělec a Nalim Lidochaz. Už jsem zažila na Draconu, ale stojí to za to i podruhé. Na závěr Nalim předvádí ukázku z nových objevů – Conan na Divokém západě bude patrně uveden na Draconu (bude-li ovšem nějaký Dracon, ale snad ano).

       11.00 jdeme přes vestibul (Opět Marchlíkovo: Brňáci, rozchod!) do galerie, kde právě probíhá prezentace jednotlivých zúčastněných malířů, momentálně Pavla Martinického a jeho grafik. Taky už byly nainstalovány ilustrace Petra Kĺúčika k Hobitovi. Roztomile poetické kresby na hranici snu a karikatury.

       11.30 oběd. Tentokrát ne na SÚZe, ale vydáváme se na výpravu do pizzerie. Amis je vykázán z postu vůdce na prostého účastníka a patrně proto bez bloudění pizzerii najdeme a stejně bez zádrhelů se nám daří i návrat.

       13.00 zpět na SÚZe. Miles už nemá pokémonské tričko a vymlouvá se, že mu byla zima. Jo jo, to mu tak bude někdo věřit. Petruška Mikuláštíková úspěšně uniká z dosahu rodičů a okupuje Dárečka, který stoicky snáší pomazání čokoládou. Naše rozhovory na úrovni narušuje Marchlík svým Brňáci, rozchod! Nevíte, co mu pořád vadí? Že by opakované urgence honoráře ze strany Pet a Dany?

       13.30 má začít čtení z nových překladů Zeměplochy. Účast jako obvykle velká, ani se nedivím. Kantůrkovo podání je sugestivní a ještě umocňuje obsah. Přesto odcházím před koncem, protože mě zajímá částečně se překrývající přednáška, od

       15.00 Egon Čierny mluví o tom, jestli si lidstvo ochranou přírody a zvířat nepřipravuje vlastní zánik. Nesouhlasím s tím, co říká, protože mám dojem, že i tak inteligentní člověk jako on dělá rovnítko mezi ochranu přírody a militantní extrémisty typu Greenpeace. Nebo možná to schválně tak formuloval, aby vyprovokoval diskusi a já to nepochopila.

       16.00 Kecáme ve vestibulu a když kolem potřetí prochází Marchlík se svým Brňáci, rozchod!, před lynčováním ho zachraňuje jenom skutečnost, že Mikuláštíkovic Petruška si tuto chvíli zvolila k úhybnému manévru a prchá z dosahu rodičů. Chvíli vtipkujeme na téma, že ji určitě zaujala Pravdova Liga na podporu Neofanů, nakonec Pavel nevydrží a jde své dítě hledat. Nejspíš má obavy, aby tomu tak doopravdy nebylo. Petruška je nalezena a odchycena u nefunkční konzole s Pokémony, kde spokojeně mačká tlačítka bez ohledu na to, že nereagují.

       17.00 na chvíli nakouknu na probíhající přednášku Jozefa Žarnaye o slovenské fantastice, ale mluvení o knihách, které nejenom že neznám, ale ani jsem o nich nikdy neslyšela, mě nezaujme ani svou formou, tak zase brzy odcházím.

       Cca 17.30 Daně se konečně podařilo vyčíhat si Harrisona a tak všichni s napětím čekáme, že dojde na slibované plivání do tváře. Och, jaké zklamání našich nadějí! Namísto plivání se Daniny tváře rdí růměncem přímo panenským (tak za tohle mě určitě zabije), sladký úsměv se zjevuje na rtech a Dana rozvážně konverzuje. Dokonce ani nejeví snahu zničit Victorovi fotoaparát, když je tato její nedůslednost dokumentována. Posléze svůj ústup z tvrdých pozic omlouvá (ale ve skutečnosti se jenom vymlouvá) tím, že gentlemanovi se do tváře prostě plivnout nedá, tím méně ho škrtit.

       18.00 Ačkoliv jsme ještě nestačili příliš vyhládnout po polední pizze, doba se jeví vhodná pro večeři.

       20.30 Jdeme obhlédnout situaci v hlavním sále, kde právě vrcholí předávání cen z literární soutěže Cesta bez návratu. Hlavním důvodem je zaujmout strategické pozice pro vyhodnocení cen Istron, ale hlavně pro následné promítání X-menů. Dokonalý moderátorský výkon pana slovenského presidenta Schustera Martina Šimona – tentokrát bez tlumočení do znakové řeči – je trapně narušován čtyřmi individuy evidentně pod vlivem alkoholu a kdoví čeho ještě. Jejich zápach, pro který mají Slováci malebný výraz „negustiózne“, nás nutí opustit obsazené pozice a vynechat slosování lákavé tomboly. Protože drtivá většina z nás stejně nemá slosovatelné lístky, je v sále zanechán Miles a Victorovy lístky s tím, že o tiskárnu se potom rozdělíme.

       21.00 – 22.00 S potěšením sledujeme ochranku v akci odstraňování oněch „negustióznych“ exemplářů rádoby lidské rasy ze SÚZy. Nadšeni výsledkem rozvíjíme tvůrčí činnost a do scénáře přibývají další stránky. O nápady vůbec není nouze, ale jakýkoli experiment je tvrdě potlačován Amisem, který neustále trapně upozorňuje na skutečnost, že realizací našeho díla nebudou pověřeni profesionálové, ale pouze a zas jenom amatéři jako my. Rovněž neustálé zdůrazňování úrovně finančních zdrojů (žádné) je těžkým handicapem pro náš umělecký rozlet.

       22.00 Zpět v hlavním sále. Podle Milese Victor nic nevyhrál a protože tiskárnu si právě odnáší domorodec, je to snad i pravděpodobné. Naše výhodné pozice již dávno obsadil někdo jiný a tak si musíme najít nová místa ke sledování X-menů. Nakonec se to podaří bez větších problémů. Trapná mezihra: Když se snažím najít nejpohodlnější polohu a poposedávám na křesle, omylem místo o područku se opřu o koleno vedle sedícího zcela cizího mládence. Oba se docela vyděsíme, i když každý z jiných důvodů, ale nakonec to bere s humorem.

       Před vlastním filmem jdou upoutávky k Atlantidě, k  A. I. – umělé inteligenci a k Pánovi prstenů. Všechny vypadají lákavě, snad to není jako obvykle to nejlepší z filmů.

       Cca 23.45 – Nohy dokonale vychlazené klimatizací do podoby kusů ledu odcházím spát. Protože si vůbec nejsem jistá, jestli by se mojí spolubydlící podařilo mě probudit, nechávám raději klíč zvenku.

       8.00 Budím se. Dobře, že jsem udělala onen fikaný tah s klíčem, protože vůbec nevím, kdy se objevila kolegyně na pokoji. Teď spinká jak jezulátko, takže to asi nebylo ještě včera.

       8.30 Snídaně. Malý šálek čaje nemůže stačit a tak si v recepci kupuju Fruko. Jen zasyčí.

       9.15 Vracím se na pokoj. Kolegyně je už sbalená a právě odchází. Moc jsme si teda nemohly popovídat, když jsme byly na pokoji obě, tak většinou nejméně jedna z nás spala.

       9.30 Ve vestibulu potkávám Roba s pohlednou dívkou, jinak nejspíš všichni ještě spí. Využívám poslední možnosti k nákupu a utrácím tvrdou slovenskou měnu za Miešance I a II. V Brně to přece jenom nemusí být k sehnání. Jinak se naplňuje tučný titulek z programu: Dead Dog neboli chcípnul pes.

       10.20 Vedle recepce sedí Amis a zjevně se nudí. Kolem proběhne Miles a zmizí neznámo kde. Na místo srazu přichází Robo. Kolem proběhne Miles a opět zmizí. Dostavila se Tai. Kolem zase prochází Miles a tentokrát mizí na opačné straně. Dorazil Victor. Miles přichází a nemizí, ale zůstává s námi. Objevuje se i Marvin, takže jsme všichni. Dana a Pet se totiž nechaly zlákat Marchlíkem k cestě autem.

       10.45 opouštíme SÚZu a

       10.55 odjíždíme autobusem č. 41 na nádraží. Tímto způsobem cestu, která nám v pátek trvala hodinu, absolvujeme za 8 minut. Na nádraží všichni po Marvinových zkušenostech z pátku pečlivě zkoumají své jízdenky a pak už jen zcela prozaicky a bez zpoždění odjíždíme do Brna, které nás vítá deštěm.