Interkom: Jak se ženil Kritizátor a jiné veselé poudačky

Honza Kantůrek je na své chatě a pracuje, co mu síly stačí, aby Pravdu dokončil. Tentokrát myslím Pratchettovu Pravdu, ne toho ženáče. Ale k tomu se ještě dostanu.

Honza nás pozval k sobě na víkend. Houby rostou, rumu je dost, ideální konstelace na návštěvu Kantůrkovic chaty. Sestava: Já, Viktor Janiš, Viktor Šanc a jeho Lucie. V den odjezdu se dovídám, že Janiš nemůže. Má štěstí, že se nevymlouval na práci, to by mu u Jeníka neprošlo. Zamrzelo to, ale aspoň bylo v autě víc místa. Seděl jsem s Lucií vzadu, jelikož Viktor jezdí ještě rychleji než Patejl na své motorce. Báli jsme se. Pochopitelně jsme se cestou ztratili a asi třikrát volali Honzovi, kudy že to máme jet a co že je to za vesnice, o kterých jsme nikdy neslyšeli. Nakonec jsme do Havlíčkovy Borové dorazili. Když jsme zaparkovali na trávě před chatou, měli jsme s Luckou problémy odtrhnout naše ruce, protože se nám strachy slepily. Jojo. Báli jsme se tak, že jsme se raděj drželi za ruce.

Pan domácí nás jaksepatří uvítal a šlo se do vinárny. Měli tam dva druhy bílého a dva druhy červeného. Dal jsem si pivo. Měli Rebela a měli ho za 10Kč. No nekupte to, když je to tak laciný!

Přiznám se, že druhý kus už jsem nedopil, protože nás první týden v semestru honili jak nadmuté kozy a já byl silně přetažený. Musím předeslat, že pán domu se ptal, jestli mi nebude vadit, že chrápe. Už jsem ho slyšel a také jsem věděl, že nějak vypadl z formy. Navíc jsem byl opravdu utahaný. Proto jsem s klidem Ilji Muromce pronesl: Ne! Nevadí. Zbytek výpravy se uložil na svá lůžka o půl druhé. O třičtvrtě na dvě se zvedám, odcházím na druhou stranu chalupy s dekami v podpaždí a uzurpuji matraci, kterou jsem si naštěstí pamatoval z minulé návštěvy. To, že mě každou hodinku vzbudily hodiny po prababičce, beru jen jako podružnost.

Chotěboř je 14 kilometrů, svatba o půl dvanácté. Kupodivu jsme to i stihli. Cestou jsme se ani nemuseli bát, protože auto hopsalo a netáhlo. Když jsem ho potom za smíchu přihlížejících otevřel, abych se podíval co mu chybí (Hahaha, Richard a mazda 626!!!), zjistil jsem, že vybuchl kabel od jednoho válce. Jsem to ale šikula!

Asi po pěti minutách našeho pobytu na náměstí se začal pomalu rojit Avalon. První došel Vašek z baru se svou vcelku novou dcerou a mě napadlo, že by ji mohla Lucka vzít do náruče a, až dorazí Pravda, křičet: „Podívej, maličká, tatínek se ti žení!“ Nezdálo se, že by byl někdo vyloženě proti. Taky mě zklamalo, že se náměstí nehemžilo zhrzenými milenkami. Vašek asi umí tutlat. Ale Avalon se sešel možná i komplet. T. Bačkovský byl dokonce zorganizován hlavním aktérem, protože mu chyběl jeden v obleku. Je výhodné mít pod sebou klub scifistů a ovládat je. Asi si taky nějaký pořídím. Jen bych si to zařídil ještě líp. Já bych za sebe jednoho člena i oženil. :o)

Za vtípků To snad musí bejt nějakej con, koukejte, kolik je tu scifistů! jsme čekali na šťastný párek a ještě šťastnější rodiče. Konečně! Náměstím se řítí kolona aut, z toho jedno fungl nové, ještě bez značky, a v něm sedí Vašek! Tomu říkám svatební dar! V zápětí mě ujistili, že je to opravdu je nové auto, ale šťastným majitelem je firma Packard. Tak nic. Kolona objela náměstí, odhadovali jsme, že se Václav snažil uplatit řidiče, aby ho unesl, ale na podruhé už zastavili.

Slušelo jim to. Oběma. Jí víc. Daleko víc. Měla bílé šaty, byla klasická a byla úúúúúúúžasná! Musím podotknout, že Vašek byl tak mimo, že ani nezaregistroval Honzu. A to se nijak neschovával. Tady vidíte, co s vámi udělá svatba. Přehlédnout Kantůrka. No chápete to? Kdosi moudře poznamenal, že Vašek musí být opravdu vedle. Vždyť mu to organizuje jakási paní a on do toho nemá co mluvit! Nahrnuli jsme se do síně, klub zůstal venku, měli jen uniformy. My, osakovaní, popřípadě odrakovaní, jsme to měli v přímém přenosu.

Vědět, co bude následovat, vzal bych s sebou housle. Ten varhaník byl naprosto úděsný a svatební pochod v jeho podání připomínal improvizace opilého blackmetalového klávesisty. Taky zanotoval Yesterday. No nebacili byste ho? A pan místostarosta byl asi jeho příbuzný. Chvílemi jsem se obával, že se nám zhroutí a zemře. Naštěstí dovedl svou dojemnou řeč ku zdárnému konci a my slyšeli to pevné pravdovské: ANO! A její taky. Ach jo. :o) Když ji měl políbit, udělal to raději třikrát, aby si byl zcela jistý. Nedivím se mu. Pak jsme šli kondolovat. Tedy blahopřát. Přiznávám, byl jsem dojat. Je to vlastně první kamarád, co se mi kdy ženil, proto je to snad omluvitelné. Popřáli jsme mu za sebe, ale i za KJV a klub T.P. Opravdu měl radost, že jsme se ukázali.

Potom už jsme se jen rozloučili a odjeli na houby. Úlovek slušný, ale už pomalu končily. Potom přišel nějaký Honzův známý a vyměnil nám káblík. Teď jsem si uvědomil, že jsem ještě nezveřejnil jídelní lístek. To musím. Podávala se úžasná bramboračka s houbami, opilcův zelný salát s houbami, houbový štrůdl (můj zcela jasný favorit, žádejte recept v redakci nebo u kuchaře), houbové řízečky a kuřátko. On nejenom umí skvěle překládat, on je ještě navíc excelentní kuchař!

Večer jsme si ještě zahráli kanastu (porazil jsem s Luckou Honzu a Viktora), koukli se na Hvězdnou pěchotu, zaúpěli si nad překladem (až k slzám nás dojal nebeský admirál) a šli spát. Šel jsem rovnou na matraci. Hodiny se zastavily.

Ráno jsem ještě ostříhal živý plot (to koukáte, že umím i pracovat, co!?) a už jsme mířili ku Praze. Řeknu vám, lepší než dům hrůzy. Šanc za volantem. Ale přežil jsem a tak můžete číst tohodlenc sólokapra, co jsem ulovil na cestách.