Interkom: Planeta opic, verze Tima Burtona

Na vesmírné výzkumné stanici Oberon, kroužící na oběžné dráze kolem Země, trénují geneticky vylepšené šimpanze jako astronauty pro nebezpečné „kanárkovské“ mise. Astronaut Leo Davidson nesouhlasí s tím, aby jeho práci zastávaly opice a když se jeho svěřenec ztratí při vlétnutí do podivné časoprostorové anomálie, navzdory rozkazům nastupuje do dalšího modulu a vydává se ho hledat. Po několika náhodných průletech červími dírami se ocitá v budoucnosti a ztroskotává na neznámé planetě. Chvíli poté je spolu s místními lidmi zajat opicemi v brnění a na koních, které nesnáší, když na ně lidé civí a dokážou to jednoznačně říct. Kapitán Davidson je na planetě, kde lidem vládnou opice, ale je jediný, kdo se jich nebojí. Jeho příchod změní svět.

Tim Burton se pustil do nelehkého úkolu - překonat legendární film Planeta opic s Charltonem Hestonem v hlavní roli. Vycházel přitom ze stejného námětu, románu Pierre Boulleho, ale dodal mu vlastní tvář. Především pozměnil děj a hlavně historii vzniku opičí civilizace. V tomhle bodě podle mého názoru předčil původní nápad, který byl v méně dobrých pokračováních vysvětlen jako časová smyčka, postrádající logiku. Velmi výraznou změnou oproti prvnímu zpracování je volba prostředí. Původní pouštní ráz krajiny, otevřené město a děj, odehrávající se za denního světla je nahrazen hustou džunglí, městem prorostlým vegetací a dějem, který probíhá hlavně v noci (s výjimkou závěrečné bitvy). Důležitou roli samozřejmě hraje hlavní postava astronauta. Když se začalo uvažovat o natočení nového filmu, proběhly fámy o Arnoldu Schwarzeneggerovi, ale naštěstí byl vybrán mladší představitel akčních rolí Mark Wahlberg, umožňující tak nasadit rychlejší tempo děje. Pomohla tomu také normální inteligence místních lidí, kteří neztratili schopnost mluvit (anglicky), a mohli se dorozumět s astronautem, ale tento fakt přirozeně vyplývá z jiného způsobu vzniku civilizace na planetě. Stejně jako první film, má i tento vynikající masky. Opice nejsou nyní tak jednoznačně rozdělené do kast podle původních druhů (šimpanzi vědci a intelektuálové, gorily vojáci, orangutani církev a politici), kupříkladu hlavní padouch generál Thade (Tim Roth) je očividně původem šimpanz a přitom velí armádě goril. Jisté dělení tu však přece jenom je a ačkoliv mne potěšila různorodost masek - nenajdete zde dvě stejné - podle původních předků přijdete na to, že žádné takové rozdíly by vidět být neměly. Dokonalejší technika však umožnila ponechat charakteristické rysy obličeje a mimiku hercům pod maskami, takže třeba Helena Bonham Carter jako Ari se od své skutečné podoby příliš neliší, stejně jako Tim Roth, i když ten je v lidské podobě spíš znám jako představitel roztomile potrhlých lumpů a nikoliv démonických diktátorů. Dost odlišné jsou závěry či pointy obou filmů. Původní konec je dostatečně známý a nemohl se tudíž stát pointou i zde - nikoho by to nepřekvapilo. Proto si tvůrci z původního románu vzali pointu následující - ale nikoliv tu poslední - a ještě ji vylepšili a obrátili tak naruby všechny předpoklady. Byl to stejně šokující závěr a hlavně si tím tvůrci otevřeli nikoliv zadní vrátka, ale rovnou hlavní bránu k dalšímu pokračování, pokud se vyplatí.