Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

       V roce 1866 německý elektrotechnik a průmyslník Werner von Siemens zjišťuje, že u dynam není potřeba permanentních magnetů ni cize buzených elektromagnetů, nýbrž že k buzení stačí remanentní (zbytkový) magnetismus jádra budicí cívky, pokud je z měkkého železa. Za pár dní předvádí přátelům v berlínské Fyzikální splečnosti první dynamo s vlastním buzením. Má výkon sotva 30 W, ale stane se startovním blokem pro rozmach výroby a využití elektřiny ve velkém.

        

       V roce 1901: „Najednou jsem uslyšel tři slabé, ale zřetelné tečky... Byl jsem tak nadšen vítězstvím, že když vzápětí vstoupil soudní vykonavatel a rázně mě vyzval, abych okamžitě zastavil pokusy, usmál jsem se na něj a podal mu láhev whisky: Na zdraví!“ Ano, dnešní poledne dává odpověď: elektromagnetické vlny neulétly do vesmíru, jak sýčkovali učenci, ale „ohnuly se podle vody“ (dnes víme, že se odrazily od ionosféry). „S“ v Morseově abecedě vyslané ze západoanglického Poldhu je zachyceno v 3 300 km vzdáleném St. John's ve východokanadském New Foundlandu. Organizátorem celého podniku je Guglielmo Marconi. Překonává nepřízeň úřadů (na ty tlačí telegrafní společnosti) i počasí (vítr mu strhává jednu anténu za druhou) a dokazuje světu – a přece to jde!

        

       V prosinci 1906, ze 128metrového stožáru National Electric Signalling Company v Massachusetts (USA) profesor Reginald A. Fessenden realizuje první rozhlasové vysílání. Zatím jen několik vyvolených dostává na Štědrý den darem Händelovou Largo.

        

       V roce 1931 profesor Columbijské univerzity v New Yorku Harold Clayton Urey s využitím vlastní metody separace izotopů vodíku (frakční destilace) objevuje deuterium (těžký vodík). Ten se ve formě těžké vody v dalších desetiletích stane důležitým moderátorem (zpomalovačem neutronů) v jaderných reaktorech.

        

       V roce 1941 na Kalifornské univerzitě v Berkeley vyzkoušeli fyzikové v čele s Ernestem Lawrencem první výkonový cyklotron pro obohacování uranu elektromegnetickou separací (štěpitelného izotopu U 235 od neštěpitelného U 238).

        

       V roce 1946 Igor Kurčatov s pěti asistenty v Moskevské fyzikální laboratoři spouštějí první řetězovou reakci mimo území USA. Pokusný „kotel“ obsahuje v pěti vrstvách 45 tun uranu proloženého 450 tunami grafitu. Řízené štěpení trvá necelou hodinu a dává výkon řádu stovek wattů.

        

       V roce 1951 v jedné laboratoři v Idahu (USA) začíná pracovat první jaderná elektrárna na světě. Reaktor zvící dvoulitrového hrnce má výkon 15O W, což je méně než spotřeba jeho vlastního zařízení, přesto: v období mezi posledními z úvodní série zkoušek štěpných pum a prvními gigantickými výbuchy termojadernými působí tohle mírové využitíčko jaderné energie jako balzám...