Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

Báseň na oslavu rodné Strany od s. Jolany a s. Vlasty (psáno v běhu, s tuškou v ruce a ohněm v srdci).

 

rodné lány meliorovat.

 

zmařil výstřel z Aurory,

 

 

Pořadatelé (Jiřka a Skrblík) se na presidentskou inspekci připravili na jednotku. Rudé prapory byly čerstvě vyžehlené, standarty ROH vlály z lesů žerdí, obrazy s. Stalina a Gottwalda přísně, leč spravedlivě sledovaly naše konání. Stěny hlavního jednacího sálu byly vyzdobeny vlajkami bratrských národů a diplomy, které soudruzi získali v minulých letech v soutěžích a stranickém vzdělávání (jen nechápu, proč se pod odchlíplou jmenovkou Ifana G. objevovalo jméno Dáši M.).

       Ale nejen hlavní sál žil vzrušenou atmosférou únorových dní, ani soudruzi trvale umístění v baru nezanedbávali stranické vzdělávání. I pípa byla vyzdobena ručně kolorovaným soudruhem Stalinem.

       Každý soudruh dostal sjezdové materiály (Klement Gottwald, náš nejmilejší president, máš to u mě, Skrblíku, „Další nářez“, komiks ze života šumperských fanů a další) a pokud ještě některý delegát neměl Řád práce, dostal alespoň odznak X. mezinárodního festivalu mládeže. Nejhorší výtržníci, druhdy tak vítaní, byli letos ještě v Šumperku omráčeni a přivázáni k posteli, takže nic nemohlo rušit důstojný ráz okamžiku. I obvyklá sexuální nevázanost byla po dobu presidentské prověrky omezena na minimum, k tolik oblíbenému prznění mladých chlapců (k jejich velké lítosti) určitě nedocházelo před druhou hodinou, kdy jsem zaléhal, a pokud došlo k sexu se zvířaty, bylo to vždy na žádost zvířete.

Večer pak pronesli své zdravice zástupci jednotlivých krajů, mimořádným potleskem byla odměněna báseň k 65. naroděninám s. Husáka a Dášin příspěvek Proč Netopejr létá jenom v noci a vůbec je to divnej pták.

       Po sobotní snídani, která se velmi příjemně a téměř nepozorovaně změnila v oběd, kde jsme tak nějak soudružsky probrali vše důležité v životě Čs. fandomu, jsme vyčkali zhoršení počasí a zahájili tradiční hru O partyzánský samopal. Soudruzi museli čelit útrapám všeho druhu a prokazovat svou připravenost k čemukoli, včetně sepsání básně oslavující stranu v běhu od mety k metě. K překvapení všech soudruhů pak samopal získalo neofanské družstvo Klíčník – Macášek.

       Ještě k sobotnímu ránu, poklidná snídaně bez karbanu, zpěvu, hudebních nástrojů a alkoholu je pro mě vždy tím nejlepším, co v Březové zažívám. A tentokrát na rozdíl od podobných nedělních rán následujících po Poradách nezkalená ještě myšlenkami na loučení a zpáteční cestu. Opravdu byla to Pohoda.

       O druhém nejdůležitějším bodu oslav, totiž společných stopadesátinách Malevilu, zevrubně poreferoval Pagi, jehož článek přetiskujeme.

       Když jsme se pak vraceli ranní vánicí (ostatní soudruzi měli ještě půlnoc), shodli jsme se na tom, že podobné akce by byly prospěšné pro většinu populace. Abychom nezapomněli.