Interkom: RECENZE (dle slovníku literární teorie)

1. žánr literární, umělecké a vědecké kritiky, posudek literárního, uměleckého nebo vědeckého díla po jeho vydání (hodnocení rukopisu před vydáním - bez publikování, pro interní potřebu nakladatelství - se označuje jako lektorský posudek). R., citující větší pasáže posuzovaného díla nebo doplněná úryvkem z něho, je r. s ukázkami. R. více knih se nazývá souhrnnou r., kritickým obzorem, přehledem nebo rozhledem. Autorecenzí se nazývá posudek vlastní práce (svá díla nebo knihy, na nichž měl autorský podíl, často recenzoval A. Novák). R. se publikují v kulturních rubrikách novin (též ve fejetonu) a v časopisech, dodatečně pak někdy v knižních souborech, obvykle ve svazcích shrnujících r. jednoho kritika o různých dílech (např. A. M. Píša, Stopami poezie, 1962), méně často se soustřeďují r. různých kritiků o jednom díle nebo autorovi (k vydání Vančurova Pekaře Jana Marhoula z r. 1972 byl připojen výbor z r. prvního vydání).

R. se píše zpravidla o novinkách, popř. o novém vydání (uvedení) staršího díla. Uvádí základní bibliografická data, informuje o koncepci, všech složkách díla a jejich vzájemných vztazích, o tom, jak se dílo začleňuje do souvislostí společenských, literárních (uměleckých), popř. vědeckých i o tom, co znamená ve vývoji autorově, a to vše také hodnotí; velmi často je r. zaměřena k tomu, co v díle nebo i mimo ně podle kritikova názoru představuje nejvýznamnější problém, a pod zorným úhlem tohoto problému zkoumá všecky složky a vztahy díla a dochází k závěru o jeho celkovém významu a vyslovuje nebo naznačuje soud o hodnotě, užitečnosti nebo zbytečnosti díla. Rozsáhlejší r. přechází plynule v kritickou stať. Někdy je řada r. průpravou a polotovarem pro vznik takové stati (časté např. u B. Václavka). V některých obdobích bylo zvykem publikovat r. anonymně (např. v Anglii za romantismu), jindy recenzenti užívají šifer průhledných (fxš, amp, SKN) i nejasných (např. Reed = B. Václavek) a pseudonymů (B. Ptáčník = F. X. Šalda). Termínu r. se užívá většinou o posudcích knih a někdy i o posudcích děl divadelních (zde je přesnější termín referát).

Recenzentská činnost je značně náročná, protože je to první kritický kontakt s uveřejněným dílem a recenzent se nemůže opřít o vyslovené už soudy. R. naopak slouží jako přípravný a dokumentární materiál k větším kritickým studiím a rozborům, psaným obvykle z většího časového odstupu. Jisté vodítko nalézá r. v hodnocení předcházejících děl téhož autora, generace, směru apod., v autorových projevech o vydávaném díle (konfesích a interviewech) a v informacích z nakladatelských a knihkupeckých pramenů, divadelních programů ap.

Vývoj r. má svou prehistorii v kritických pasážích a výrocích nejrůznějších textů v antice a za středověku (zvláště dopisy); dějiny r. v dnešní podobě začínají po vynálezu knihtisku, když se ukázala potřeba registrovat a třídit rychle rostoucí knižní produkci a kdy si rozvoj humanistické kultury vynutil vznik prvních knižních katalogů a pak i časopisů. V první fázi je vývoj r. spojen s vývojem bibliografie - r. vzniká z krátké hodnotící poznámky (anotace) o obsahu knihy jmenované v bibliografickém soupise. S pravidelným recenzováním nových knih započal týdeník Journal des Savants r. 1665 ve Francii, před koncem téhož stol. se v Německu i jinde objevují recenze psané dialogickou formou, dopisovou formou (čtenářské dopisy) a na prahu 18. stol. první recenze s ukázkami. Velký rozmach r. přineslo osvícenství; od něho se r. jako zvláštní žánr stala trvalou součástí literatury vědecké, od romantismu pak i umělecké.

Teorie r. se rodila ve sporech recenzentů s autory už v 18. stol. Rozvoj r. v české literatuře začíná u Dobrovského v Abhandlungen Královské české společnosti nauk v poslední čtvrtině 18. stol. Podobně jako v jiných literaturách, i u nás se recenzentské práci intenzívně věnovali kromě kritiků specialistů (Šalda, Václavek) také vynikající básníci, prozaikové (Neruda, Neumann, Čapek).

2. v textologii pojem nadřaděný pojmu redakce; redakcí se například v bádání o staročeské bibli rozumí úprava některých biblických knih, recenzí celková úprava textu; v tomto významu se slovo recensio užívalo v textové kritice již před vznikem r. jako žánru kritické literatury.