Všechna práva © Interkom 1984 - 2002
Kantůrek a TP jsou možná nejlepší, ale nikoli dokonalí
Motto: Nechuť kritizovat přátele je cholesterol ucpávající tepny fandomu (John Clute, tak, či nějak podobně)
Po letech jsem se pod vlivem recenze v IK rozhodl přečíst si něco od TP, a hned Pravdu, protože je jubilejní a asi také v poslední době nejlepší, či alespoň nejchválenější.
Ale nevím, možná je k plnému pochopení a vychutnání nutné číst knihy v pořadí, jak byly napsány, nebo nejsem ten pravý čtenář. Stále mi ten absolutní požitek kazí drobné vyrušující maličkosti, něco má asi na svědomí autor, za něco nejspíše může překladatel:
Tak třeba na str. 10 dole bych soudil, že naopak mnozí a ne jen málokteří (dopisuchtiví obyvatelé Ankh-Morporku) našli cestu k cedulce „Mikuláš ze Slova: Psané věci“. (Pozn. emerit. red.: Přesně tak. Věta „Svět dopisů byl pro mnoho obyvatel Ankh-Morporku něco nepatřičného, uzavřená papírová a tajemná krajina, ale i když se objevila nutnost
spáchat některé z činů na papíře, jen málokterý z nich našel cestu po praskajících dřevěných schodech kolem cedulky...“ zní v originále
The world of letters was a closed bo- mysterious papery object to many of Ankh-Morpork's citizens, but if they ever did need to commit things to paper quite a few of them walked up... a slovo od slova by se to přeložilo
Svět písma byl pro mnoho obyvatel A.-M. uzavřená kni- záhadný papírový předmět, ale pokud už potřebovali něco zaznamenat na papír, hezkých pár z nich našlo cestu... Rozdílu mezi tím, je-li před neurčitou číslovkou i neurčitý člen nebo ne, se věnují běžné učebnice, soupisy záludných idiomů a dá se najít i ve slovníku – není divu, že překlad „šťavnatý a jadrný ... čišící radostí z jazykové hry“ (
MF Dnes) se takovou doslovností nezatěžuje...)
Na str. 31 dole se píše: „Na Neviditelné univerzitě se věci mírně zadrhly... Potíž byla v žabách...“ Odstavec navozuje představu dramatu, ale přejde do vysvětlení složitostí kvestorovy psychiky a žádné drama ani konflikt spojené s žábami nenastanou.
Rovněž mi často nedochází dialogy některých různě potrhlých či postižených postav. Trochu mi to občas připomíná slavná místa ve Formanových filmech, leč zde mi buď uniká komičnost, nebo nedovedu rozlišit absurditu od nesrozumitelnosti. Kdo za to může, to ovšem bez anglického originálu říci nedovedu.
Str. 50 je věnována rozvoji informačních technologií na Zeměploše. Lord Vetinari si uvědomuje příchod nové doby: „... hrstka mladíků s nadšením pracujících v dílně ovlivňuje způsob, jakým funguje svět“ (více než vládci a králové). TP má bezpochyby na mysli pověstnou garáž pánů Hewletta a Packarda, případně Steva Jobse, nebylo by pak lepší místo dílny napsat kůlna na kočáry nebo něco v tom smyslu?
Nicméně potom, co jsem podržel svého kritického ducha chvíli hlavou v sudu s dešťovkou, přečetl jsem zbývajících 400 stran bez nehod a výborně jsem se pobavil, asi jako i tisíce ostatních čtenářů. Ostatně i Petr Habala, jinak dost přísný posuzovatel Honzy Kantůrka, říká, že na počet vtípků a gagů originál a české vydání souhlasí, jen jsou mnohdy na jiných místech a to občas i tam, kde existuje možnost českého ekvivalentu.
Nashle zase při 50. dílu.
