Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

Světy, které vytvářím/popisuji ve svých knihách, jsou komplexní, dynamické, zatížené jen minimem tradic a konvencí. Jejich obyvatelé (s výjimkou toho, že muži jsou silnější a statečnější, ženy krásnější a svůdnější) jsou stejní jako my. Uvažují moderně, pragmaticky a musí se snažit ze všech sil, aby uhájili své místo na slunci (stejně jako v každém okamžiku reálné historie – pouze nám to tak někdy nemusí připadat, protože nemáme v krvi tehdy platná pravidla a zvyklosti). Právě proto ve svých příbězích používám současný systém měr a vah a budu ho používat i nadále. Stručně nastíním i některé další úvahy, které mě k tomuto rozhodnutí přivedly.

       Knihy musí být psané moderním jazykem – jinak je nikdo nebude číst. I v historizující próze se používá pouze napodobenina jazyka epochy, ve které se příběh odehrává. Originálu by nikdo nerozuměl (viz poslední překlad Odysey do češtiny). Pro fantasy to platí také, archaismy se používají zejména pro vytvoření atmosféry. Například zakladatel kánonu Robert E. Howard byl v používání moderních termínů ve svých conanovských příbězích tak radikální, až se to zdá neuvěřitelné. V povídce The Thing In The Crypt (dokončená podle jeho pozůstalosti, dle mě jedna z mála vynikajících, na které kromě něj pracoval ještě někdo jiný) popisuje mladého Conana utíkajícího před vlky zhruba takto (bez nároku na přesnost překladu, mám to do své knihovničky poměrně daleko):

       A jeho nohy se pohybovaly neúnavně jako písty.

       Opravdu silná káva – vše podřízeno vyvolání představy o Conanově běhu....

       Existuje mnohem více technických termínů, které jsou používány mimo rámec své platnosti, ale my to už tak necítíme – například povel „Pal!“ střelcům. Ten se objevil až s vynálezem mušket. Sám netuším, jak se rozkazovalo lučišníkům. Třeba se místo pal! křičelo „Šíp!“?

       Jako kluk jsem hltal Verneovky a z hlavy převáděl stopy na metry, míle na kilometry, námořní míle na kilometry, uzly na kilometry za hodinu, libry na kilogramy, stupně Fahrenheita na Celsia a podobně. Stal se z toho pro mě takový malý koníček. Jenomže nemusí to být koníček každého a sám údaj o tom, že jeden palec je 2.54 cm, nepovažuji za pro život důležitý, a že coul je totéž co palec, jen se používal pro měření tlouštěk, jakbysmet.

       Navíc, není faktický rozdíl mezi definicí ve fantasy tak oblíbené míle (stopy) a metru. Tyto anglosaské jednotky jsou dnes přesně určeny právě pomoci SI ekvivalentů a i pro ně existují normy. Pro mě to znamená, že pokud v práci objednávám zboží od americké firmy, musím si dát pozor, aby mi místo 6 mm ventilů nedali čtvrtpalcové, které do sebe kvůli tomu vlasovému rozdílu prostě nepasují. Ale standardizovány jsou stejně pečlivě.....

       A k definici jednotek: V historii každý vládce velké říše /ekonomicky samostatné město potřeboval/o jednotný systém měr a vah, který se většinou odvíjel od vzoru uloženého v trezoru. Délka vzoru byla obvykle odvozena od velikosti některé části lidského těla, dvojkroku nebo jinak. Zhruba před dvěma sty lety (1799) Francouzi definovali jeden metr jako jednu desetimilióntinu čtvrtiny délky zemského poledníku. Později se ukázalo, že jejich měření nebylo dostatečně přesné a délka metru se několikrát změnila. Obvod zeměkoule relativně přesně spočítali již staří Řekové, kdyby to dotáhli kousek dál, mohli nám ušetřit spoustu práce s převáděním mezi nejrůznějšími měrně váhovými systémy...

       A myšlenka metru definovaného podle rozměrů světa, na němž žijeme, v sobě má jistý půvab, který pro mě rezonuje ve stejné tónině jako nejnovější Bunseovy elektrické články poskytující energii Nautilu.

       Osobně dávám přednost, aby čtenář, kterého zahlcuji takovým množství informacím, až se divím, že mu nelezou krkem, měl přesnou představu, jak je co daleko, jak je který bojovník fyzicky disponován a kolik váží náklad, který musí hrdinové na vlastním hřbetě odtáhnou na pět tisíc metrů vysokou horu, protože tam budují opevnění pro giagusův magetransformátor...

       Autoři, jejichž světy jsou propojené s naší historií, kde se míle, lokty, versty, furlongy, fathomy, legie a další skutečně používaly, si tohle dovolit nemohou ...

        

Nemohu nedoplnit k článku Mirka Žambocha reagujícího na Pagiho text v Interkomu 13/2001 několik svých postřehů.

       Když jsem četl poprvé Nonstop B. W. Aldisse, byl to pro mě takřka náboženský zážitek. A ačkoli Pagi ještě netušil, že bude kdy teoretizovat o fantasy, a Honzovi Vaňkovi jr. byly tak tři roky, už tehdy mi vadilo, že hrdina na úrovni primitivního lovce příchází do styku s přirovnáním k radarovým paprskům.

       Stejně tak ve fantasy čtu raději o mílích (pro mě cizokrajných, přestože v USA daných normou). Ostatně se domnívám, že totéž vede k oblibě kilometrů v americké SF z budoucnosti (ano, jsou to ty tajemné kliky používané v Hyperionu i jinde).