Interkom: Fanziny v redakci

OPAT'ssin 9: Speciální číslo nepravidelného občasníku SFK OPAT Broumov vydané ku příležitosti Festivalu Fantazie – OPATCONU 2002. Jan Adamec, V Štíhlách 1311, 142 00 Praha 4. 40 stránek A5 drobným, místy nezřetelným písmem, ve hřbetě sešito dvěma svorkami. V Krakatitu 10 Kč.

Úvodní slovo pachatelovo k účastníkům OPATCONu („Zahajujeme malý cyklus, kdy se každý rok zaměříme na jednu oblast `třetího světa', kdy letos se jedná o Afriku“), reportáže většinou z Pragoconu („O nesporných kvalitách, které mohl tento con nabídnout všem příznivcům sci-fi, fantasy (...), svědčí nejen rozsáhlé prostory ZŠ Benita Juaréze, množství programů, přednášek (...), ale také dobrá nálada, kterou si návštěvníci přivezli sebou [sic]“; „bar, kde se bohužel (...) nenaléval žádný alkoholický nápoj. Zákaz konzumace alkoholu (...) v prostorách školy je zajisté dobrý nápad“) a recenze („Klasický prostředek vyprávění z pohledu své osoby zaručuje, že bude dílo velice sugestivní. Tato povídka má hluboký morálně-ekologický podtext“), zčásti převzaté ze Sardenu. Dvě domácí povídky.

Poměrně překvapivým obohacením obsahu jsou polské povídky E. Debskiho a A. Zimniaka přeložené P. Weiglem a dokončení po pěti letech série článků Jaroslava Olši jr. o orientální science fiction. Tentokrát jde o Zimbabwe; všeobecný přehled doplňuje rozhovor s vydavatelem místního časopisu a krátká povídka. Soudě podle pravopisu á la „Jako největšímu expertovy a autorovy pěti monografií o šonské literatuře mě nezbývalo než mu věřit“ strávil Jeho Excelence v subsaharské Africe už takovou dobu, že buďto pozapomněl mateřštinu a začal mluvit jako Hotentot, anebo ztratil přehled o fanzinové scéně, zejména co se týče rozlišení, kterým vydavatelům můžete poskytnout materiál, chcete-li, aby vyšel pokud možno v lepší podobě, než jste ho odevzdávali, a ne naopak. Totéž platí pro povídku („nebyly zde skutečná sourozenecká pouta“, „vyděl jsem jeho kód v mnoha hlášeních“), kterou „přeložil Savrola“.

KRACH 2001: SFK Pochmurná neděle ve spolupráci s Církví Futuristů nového začátku uvádí Kompletní ročenku akcí, conů a hodokvasů za rok 2001. Sestavovatel ročenky Roman „Miles Teg“ Paulík. 84 str. A5 (přesně vzato ovšem rozlišuje obálku a vnitřek, ne jako fanziny se stránkami číslovanými i potištěnými od začátku do konce), ve hřbetě sešito dvěma svorkami. Nejsem si jist, zda nejde spíš o polosoukromý tisk s velmi omezenou distribucí než o pravý fanzin dostupný široké veřejnosti (viz též absenci adresy), ale když si zařazení sem přáli vydavatelé i šéfredaktor IK...

Reportáže z conů i „hodokvasů“ (zkrátka večírků, i když má každý zvláštní jméno), zčásti už vydané v Ramaxu nebo IK. Kompletnost je samozřejmě nahlížena prizmatem účasti vydavatelů; dva ze tří pražských conů nebo ústecký tu nehledejte. Jako obsah slouží Přehled akcí; kdo by chtěl mít přehled i o tom, kolik reportáží z které a od koho je, musí si ho sestavit sám (zvláště hloubavé či spíš obsedantní povahy mohou zkusit přijít na to, podle jakého kritéria se v názvech střídá tučné a normální písmo: není to velikost, brněnskost, fotografický doprovod ani počet reportáží – ale varuji, tím směrem leží šílenství! nakonec nepodařilo se mi rozluštit ani „rébus“ v reportáži z Avalconu). Množství fotografií v kvalitě, kterou může Ikarie jen závidět; dokonce i jedna vydaná také v Ramaxu (další cvičení pro zájemce) vychází lépe spíš tady. Články často končí nevyužitou prázdnou půlstránkou, i když by písmo sneslo zvětšení (inu, ani já nemládnu a zrak se mi nezostřuje...).

V Ramaxu jsem to nakonec přešel, ale když se to opakuje i tady, musím opravit: to, co Vašek Pravda koupil od výherce v tombole na Draconu, nebyl „státní znak ČSSR“, nýbrž, jak píše trochu přesněji druhý autor, „historický státní znak“ – rozuměj meziválečný, v. t. doprovodné foto. Nápis na něm pak nezněl „Pravda zvítězí“, ale „Pravda zvítězila“ (to byl ten dobový étos, třista let jsme trpěli, první republika jako druhý Tábor a TGM na bílém koni jako její Žižka, kapišto?), přičemž poslední písmeno bylo (nepříliš dokonale) zakryto přelepením.

Vyhlášení soutěže, listárna včetně básně. Doplnění T. Rotrekla do seznamu čestných členů (za ilustrace sešitových Poutníků) s omluvou za přehlédnutí, výtkou čtenářům, že na ně neupozornili, a výzvou „pročež pokud něco objevíte, dejte nám vědět a nečekejte až na ostudu“: nuže, tentokrát se redakce pro změnu přepočítala a přidala p. Rotreklovi deset let. Delší stať rozvíjející teze Gulistánského samizdatu o pobytu Conana na Hodonínsku, pověsti o třetím conanovském filmu, celostránkový reklamokatalog Filipa Gotfrida v. r. Sazba začala dělit slova (včetně „vž-dy“), problémy s posledními řádky stránek přetrvávají.

Ve speciálu dokončení seznamu členů (10 s přezdívkou a 10 bez, z toho dva pasivní) a začátek cestopisu ze zájezdu do Pekingu. Lit. přílohu tvoří povídka J. Kulhánka Koruna Věčnosti. Pravda, je to víc Kulhánek než Conan – ale právě proto zábava, až na občasná zaškobrtnutí jako výrok Conana vylákaného do kobky s ostatními nedobrovolnými účastníky riskantní výpravy „Když už se všichni známe, tak mi konečně řekni, proč nám tato vzácná možnost seznámení se byla dána.“

Irelevantní svět 1/2002: Zpravodaj CZ Kontinuum, STAR TREK Fan klubu. http://kontinuum.startrek.cz. Redakci tiskoviny včetně grafické úpravy provádí Martin Böhm, Bělehradská 48, 120 00 Praha 2, SamuelThorn@volny.cz (a dva další, kteří neudávají žádnou adresu). USS Enterprise, (...) Kirk a další známé postavy jsou obchodní značky. Pouze pro vnitřní potřebu klubu a propagační účely – neprodejné. (c) 1996 (sic!) 20 stránek A5, ve hřbetě sešito dvěma svorkami.

Podle úvodníku se chystá zvýšení periodicity na 5-6* ročně s odpovídajícím zkrácením jednotlivých čísel. Většina obsahu je přeložena z němčiny: článek Jak by pracovala stázová jednotka a Exkluzivní interview s (hercem; koho představuje, trekkies zjevně uvádět nepotřebují) C. Meaneyem (sic), často bez uvedení autora jako dlouhý článek Romulani, krátká recenze románu Já, Q a prostřední článkorozhovor o synovi herce, který hraje Q, který hrál syna Q. I humorných 40 důvodů, proč je Janewayová lepším kapitánem než Picard, je patrně převzatých. Domácí tvorbu reprezentuje článek s dlouhým exaltovaným názvem o Majel Roddenberryové, nepochybně též čerpající ze sekundárních pramenů, a povídka Jakuba Holého („kapitán Kirk a pan Scott byly (sic!) prohlášeni za mrtvé“, ale „Pokračování příště“).