Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

Občas pozoruji jistou nevraživost SF recenzentů vůči fantasy, zvláště té generické, spotřební (či jak říkají mnozí „krmné“). Ono je snazší a dokonce lidsky pochopitelné odsoudit předem heptalogii o putování za ztraceným artefaktem jako pitomost, než se mnohahodinovou četbou dobrat poznání, že jde o další vyvařování bezmasých již Tolkienových kostí do řiďounké leč velkoobjemové polévky, proti mistrovi ozvláštněné jen špetkou naznačené homosexuality či „objevem“ třeba naturalismu.

       Trochu mi to ale připomíná situaci z doby, než jsme si vytvořili vlastní sf kritiku a byli odkázáni jen na tu mainstreamovou. Opravdu jsme nesli se značnou nelibostí, pokud byla za reprezentanta moderní SF pokládána sága o Perry Rhodanovi či Neználek na Měsíci, jak se bylo lze přečasto dočíst v Tvorbě, Kmeni či Tvaru.

       V dnešní SF komunitě snad již každý chápe rozdíl mezi Gregem Eganem a sešitky do vlaku o dobrodružstvích Marka Stonea, Boba Morana či teď na poslední straně Ikarie 4 propagovaného Maddraxu nakladatelství MOBA. Ono je to snazší už v tom, že braková SF, pardon korektně nižší populár v SF je obvykle tenký sešitek a není tak těžké se o jeho kvalitě přesvědčit. Možná kdyby měl každý díl Johna Sinclaira 400 stran, neměli bychom to ve své názorové jednotě tak pohodlné.

       Je na recenzentech tady a dnes vycházející záplavy fantasy, aby si vytvořili kriteria a měřítka a pokusili se zformulovat a vyargumentovat, co z toho stojí za to číst a hlavně proč. Dokud bude jen neplacenou složkou marketingu na fantasy orientovaných nakladatelství a dokud bude argumentem většiny recenzí „Mně se to líbí a to tak, že moc!“, budeme si muset cestu k moderní fantasy hledat každý sám, mnozí ji asi nenajdou vůbec. A možná, ale kde vzít jistotu, by to byla škoda.