Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

Velká reklama, 30 000 výtisků, sázka s Milošem Urbanem o to, kdo napíše lepší politickou satiru, množství nedočkavých čtenářů, nelichotící kritiky. Tak to jsou dojmy, které jsem měl ještě před tím, než se mi kniha vůbec dostala do rukou.

       Přemýšlím, co jsem vůbec čekal. A s klidem v duši můžu říct, že vlastně nic. Kritikami se moc odradit nedám, ale poslední díla M. W. mne odradila sama. Takže s chutí do toho. První, co vás rozhodně zaujme je, jak široké má kniha okraje při tom, kolik peněz stojí. Můžeme namítnout, že autor se snaží ušetřit náš čas. Peníze nás totiž rozhodně ušetřit nenechá.

       Věc další: časoprostor. Léta od převratu do současnosti. Dost velký prostor k tomu, aby mohlo vzniknout mnohoset stránkové dílo. A nebo nemuselo. V tomto případě nevzniklo. Asi je to dobře, protože i když si M. W. zvolil jako vyprávěcí postup jakési glosování, které by dávalo naději, že popsaný papír bude zaplněn smysluplně, je text plný hluchých míst. Ještě štěstí, že se vždy jedná o glosy, či mikropovídky, chcete-li, takže „tišiny“ se nám nemohou zas tak rozbujet.

       Věc pozitivní: Zasmějete se. Některé postřehy M. W. jsou opravdovými perlami. Některé bych podepsal okamžitě, některé mne naprosto nadchly. A mezi nimi? Hlušina.

       Věc kritiky? Kromě toho, co jsem již napsal, je víceméně zbytečná, jelikož autor docela přesně píše, co všechno je mu vytýkáno a s bohorovným klidem to přiznává. Nebo s pózou bohorovného klidu? Sexu zde tentokrát zas tolik nenajdete, takže puritáni mohou být spokojení, sentimentální scény typu „božínku, ty mě opravdu miluješ“ jsou povinně zastoupeny, takže na své si přijdou i „televizní“ čtenářky. Autobiografická je kniha až dost, takže se vyřádí i kritika.

       Věc pana profesora. Václav Klaus se může cítit dotčen, má k tomu jistě důvody. Přiznat se však musí, že M. W. jako bývalý učitel umí česky. To bych zvláště dnes vyzdvihl. A umí česky dobře. Ne tak pan profesor.

       Věc pokračování. Setkáme se s hrdiny Báječných let pod psa. Co nás potěší? Paco je stále Pacem a je solí knihy. Co nás zamrzí? Tatínek už ani v depresi neumí zůstat jako kdysi, Jarušku nahradí tlupy milenek a ostatní z rodiny tak nějak ztratí šmrnc.

       Věc splnění očekávání. Kniha splnila vlastně všechna očekávání. To je důležité si uvědomit. M. W. má své peníze, nakladatel také, kritici mají co cupovat, čtenářky mají co hltat, Václav Klaus má o čem přemýšlet (i když podle knihy se asi stejně nezamyslí) a já mám inspiraci. Pokud se tímhle dá vydělávat, bude těžké umřít hlady. Jen jedno se asi nepovedlo: napsat politickou satiru. Knihu M. Urbana jsem ještě nečetl, ale mám pocit, že vyhrál. Ale ono je to nakonec stejně jedno. Jak už kdosi kdesi řekl: „Urbanové a Kratochvilové budou mít své ceny, Nesvatbové a Vieweghvé svá červená porsche (nebyla to sama B. Nesvadbová, nebo že by Viktor Janiš?). Takže hurá do knihkupectví, ať nemusí moc dlouho čekat! A ani času moc nepromarníte!