Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

pro mě začala už ve Čt, kdy jsem se dověděl alarmující novinu, že část Pohody je obsazena mongolskými dělníky, zašívajícími na Tchajwanu vyrobené volanty pro luxusní německé meďoury do kůže z jihoamerických vačic (či čeho). Dal jsem zprávu Pagimu, že budeme muset vyjet co nejdříve, aby nebylo presidentské důstojenství a zdraví ohroženo spaním na podlaze. Pagi nelenil, zavolal do Pohody, a když jsme dorazili, čekalo na nás novomanželské apartmá, které pak sloužilo jako presidentská kancelář a zasedačka Rady Čs. fandomu.

       Přivítali jsme se s dříve přibyvšími a já musel sdělit Hance Pěchulové, takto jednatelce klubu přítelkyň a obdivovatelek Jarouška Mosteckého, že se Mistr omlouvá a na poradu nepřijede. Kupodivu se mnou bylo naloženo lépe než s většinou nositelů špatných zpráv a mohl jsem ochutnat a sníst dost velkou část jabkového a masového, původně pro Jarka určeného, štrůdlu. Mňam.

       Posilněn jsem zašel do mariášnického doupěte k baru a zde jsem vyslechl Netopejrovu historku o tom, jak byl spravedlivě potrestán za své přirozené lidumilství (či alespoň jisté části lidstva milství). Asi hodinu před Svitavami uviděl stopující kočku, jejíž vybavení se nedalo přehlédnou ani ve stodvacetikilometrové rychlosti. Zabrzdil, pár set metrů se pro ni vrátil a pak již jen trpěl. Dotyčná byla učitelka či adeptka na toto povolání, o kterém se říká, že jde ve skutečnosti o diagnózu. Ukecaná strašně a blbá byla tak, že ani netušila, jak má blízko smrti. Když ji zpocený Karel na pokraji sil bez použití násilí ve Svitavách vyložil, Eda nevydržel náhlou úlevu a poblil zadní sedadlo na jediném místě, které nebylo přikryto speciální psí dekou... Tak to bylo, to se nedá vymyslet, takové příhody píše jen život, v CKČ je nenajdete.

       Pak nastala tradiční páteční předporadní zábava s průběžným vítáním dorazivších. Členové Rady si to ale museli na pár hodin odříci a věnovat se přípravě schůze. Hlavně pak návrhu Dáši Mehešové na redefinici Ludvíka a Mloka a přidání nové ceny Drak (pojmenované podle knihy Tajomstvo Dračej steny Jozefa Žarnaye jako obdoba Ludvíka, pojmenovaného po L. Součkovi). Když jsme s Dášou probrali podrobnosti, přepracovali jsme návrh tak, aby se týkal jen změny statutu Ludvíka a zavedení Draka, totiž tak že navrhneme k hlasování zmocnění pro Poradu Čs. fandomu na Slovensku: Pokud tato zavede cenu Drak jako cenu udělovanou slovenským fandomem a rozhodne se, aby se Ludvík stal cenou českého fandomu, Čs. fandom v ČR souhlasí se vznikem dvou rovnocenných, na sobě nezávislých národních cen (udílení nebude nijak koordinováno a nebude vyloučeno, že za obzvláště příkladný počin v uplynulém období mohou oba fandomy vyznamenat i tutéž osobu, která tak získá obě ceny), které se budou udělovat na Parconu od nejbližšího možného termínu po schválení.

       Konečně skončila úřednická dřina a mohli jsme se vrátit do baru. Tam jsme s Marvinem odchytili Davida „Clusoa“ Švejdu z klubu přátel Červeného trpaslíka. Co se do něho vešlo, jsme jej informovali o struktuře fandomu a vůbec jsme jej asi trochu vyděsili. Jako hlavní náplň svého klubu označil humor a legraci i z SF. Nejspíš nás přestal považovat za suchopárné Akademiky až když jsme mu poreferovali o brněnském filku a částečně přezpívali výsledky brněnského bádání o původním SF obsahu vánočních koled. Když Marvin pravil, že chystají CD, kde stejně rozklíčují i trampské písně a začnou hned slavnou Lajka vzhůru letí, roztál docela.

       Mezitím přijel Honza Bidlo Adamčák s Jiřinou a Frantou Vlasákem (asi nejmladším letošním účastníkem porady) z nového klubu Sindrid.

       Melkor rozbalil svou čajovnu, Agentka M. (Michaela „ELLE“) z rovněž nového klubu AReA 51 donesla výbornou pálenici z ocových zásob a páteční večer mohl začít naplno (někteří šli spát až v pět ráno).

       Já ale kolem jedné odpadl a šel na kutě a tak jsem se o svlíkacím prší dověděl až při snídani. Pagi již na pokoji nabíral sil na řízení porady. Chrápal energicky, rázně, nesmlouvavě a zdálo se mi, že i výhružně.

       Ráno mě vzbudilo chrápání, jehož zdroj byl mimo náš pokoj. Hádal jsem, kterého bohatýra je slyšet přes dvoje dveře (Šimon letos nepřijel), až mi podle doprovodných zvuků došlo, že jde o Edovo chrčení, zlobil a Karel ho vyhodil na chodbu.

       Pak vypukla porada, vedl ji Pagi a Dáreček se staral o dodržování jednacího řádu. Začala tradičně představováním všech přítomných klubů. Aby to nebylo jen formální, poslal Vašek Pravda ve směru představování formulář, který asi normálně používá k výslechu klubů pro Fandoménu. Jiřina se chopila formuláře a snad čtvrt hodiny poctivě odpovídala na všechny otázky. Vyděšení zástupci ostatních klubů se pak většinou pokoušeli o maximální stručnost způsobem: Otázka 1. Ano, Otázka 2. 42.

       Zhruba v polovině představování jsem si vzal slovo a vložil k oživení pozornosti do představování body Československý fandom jako občanské sdružení.

       Pro nové kluby jsem vysvětlil, že ač na to nevypadám, tak se nechystám umřít a doufám ani stěhovat, a tak je má adresa uvedena jako sídlo naší organizace, občanského sdružení ČS fandom v ČR.

       Pak jsem ve stručnosti popsal vznik dvou národních organizací po rozpadu ČSFR a jejich (volné) znovusjednocení pomocí mezinárodní smlouvy.

       Dále jsem přiznal, že mám na krku fandomovou kasu (přesněji finance Čs. fandomu v ČR), kde je ke včerejšímu dni, po započítání pětitisícového příspěvku pořadatelů Parconu 2002 v Chotěboři (sláva jim!) 12 927 Kč a to jsem zapomněl, že Vašek Pravda slíbil, že v případě úspěchu Euroconu zaplatí fandomu i registraci známky a tedy, že do pokladny přispěje celkem dokonce deviti tisíci.

       Vylíčil jsem klopotný postup jednání s Úřadem průmyslového vlastnictví a zmínil se i o zkušenosti s patronátem nad pořádáním Pentaconu, ale o tom podrobněji jinde.

       Pak proběhl zbytek představování. Za pamětihodné považuji vystoupení Vaška Pravdy za LPN (Liga podpory neofanů), kde vysvětlil, že Liga se nechce nijak vydělovat z Fandomu či se proti němu stavět, že jde o pokus vytvořit transparentní, pro jednání s úřady připravenou organizaci, kterou fandom nemůže a ani nechce být.

       Následovala zpráva o Euroconu 2002 a připomínky jednotlivých klubů k průběhu akce.

       Vašek Pravda bral bohužel jak každou kritiku, tak i zjevně v dobrém míněnou připomínku, jak být příště (ještě) lepší, jako útok, ke konci to již nazýval házením špíny na poctivou práci pořadatelů, a nikdy nevynechal žádnou možnost obhajoby, včetně očernění kritika či připodotýkatele.

        Pak začal sběr nominací do Rady fandomu. Potom, co Rybka rezignoval v první polovině volebního období a Pepa Vašát odešel do SF důchodu (skutečně, sám jsem mu podpisoval a razítkoval formulář), na kandidátce zbyli tři členové původní Rady - Pagi, Marvin a Vašek Pravda. K nim přibyli ještě další tři – Martin Koutný, Dáreček a Gudrun. Na pět míst v Radě to bylo celkem šest uchazečů, a tak jsme všichni byli zvědavi, na koho se nedostane.

       Generální skrutátor Melkor (nezainteresovaný člen Rady slovenského fandomu pověřený sčítáním hlasů) všechny překvapil výsledkem tajného hlasování: Gudrun, Marvin, Dáreček získali každý 31 hlasů z 33 možných (jeden z chybějících hlasů byl asi ten jejich), Pagi 27 hlasů, Martin Koutný 25 a Vašek 16.

       Pagi jménem fandomu Vaškovi poděkoval a doporučil mu interpretovat výsledek pozitivně v tom duchu, že šestnáct klubů o jeho účast v Radě stále stojí.

       Zbytek odpoledne byl dost zmatený a tak nechám jiné, aby poreferovali.

       Já si jen pamatuji, že Melkor věnoval celý výtěžek za vedení čajovny na conech (celkem 5000 Kč) na podporu fanoušků postižených nedávnými povodněmi. Protože žádný z delegátů přítomných klubů nevěděl o nikom takovém, dopadlo břemeno předání peněz na Radu.

       Vlasta Talaš pak klubům nastínil projekt vyhlásit rok 2003 Rokem Teodora Rotrekla. Půjde o celoroční akci, na které se mohou podílet všechny kluby. On sám uspořádá výstava v Krakatitu, Vašek Pravda se přidal s myšlenkou prezentovat dílo TR na Parconu, Silver v jeho fanzinu a jistě se přidají další.

       Aby se neopakovalo každoroční lednové shánění nominací na ceny Ludvík a Mlok, mohly kluby, které v tom měly již jasno, nahlásit své kandidáty na místě. (Nicméně ostatní stále mají čas do kone ledna). Zde jsou (zatím vynechávám třetí sloupec tabulky se zdůvodněním, které se mi sem nevejde):

       Okolo večeře předal Peťo Pavelko svou soukromou cenu Žabu kuchaři Františkovi, po zlaté vařečce je to již jeho druhé fanouškovské ocenění (a řekl bych, že nejen jeho, ale celé Pohody vůbec).

       Pak Dáša vyhlásila výsledky Včielky, sbírky na pomoc jednomu fanoušku ve finanční tísni, aby mohl zajet na con dle vlastního výběru.

       Cenu získal Robert L. z Šumperka; aby se k němu spolehlivě dostala, byl předáním pověřen dvoumetrový Stoupa. Když mu Dáša chtěla dát odměnou za doručovatelskou službu polibek, musela si stoupnou na židli, a i pak byla o hlavu menší.

       Pak vypukla diskotéka, která sice nebyla tak bouřlivá jako na Tatraconu, ale přítomní Mongolové byli i tak dost vyděšení. Dáreček se s nimi pokoušel komunikovat řečí první země socialismu, ale předstírali, že nerozumí a tak se bujarého veselení mohli účastnit jen jako diváci.

       Opět jsem odpadl dřív, než by si událost zasluhovala, ale také na vás jednou holenkové dojde...

       Pagi spal jako děcko, za celou noc mě nevzbudil.

       Pohodové snídani, kterou jsem tu druhdy tak vychvaloval, něco chybělo, snad že nás zůstalo málo, snad bylo vyčerpání po sobotní poradě a večerním doprovodném programu přílišné.

       Na zpáteční cestě jsme s Pagim probírali fandomové aktivity a nápady z nás jen sršely. V pondělí jsem rozeslal asi třicet majlů, teď už většinou sice nevím, čeho se týkaly, ale jistě to byly samé perly ducha (maně tuším, že šlo o dodatky k jednacímu řádu pro Dárečka, soupis podmínek, za kterých klubu propůjčí Rada Fandomu své dobré jméno a razítko atp.)

       Co porada dala mně? Hlavně, že jsem osobně poznal několik nových fanoušků, Aleše Peregrina, Clusoa, Honzu Harvalíka, Molíra...

       Radost mi udělaly i kluby, které mi pomohly zaplnit mezery v archivu fanzinů (Vetřelci, OPPO, Andromeda, Radegast a další).

       Doma jsem se pak dověděl, že mezitím v Irsku rozhodli, že se asi dostaneme do Evropské unie. Ale to je již jiná pohádka.