| | 11-12/2002 | |
Fandom v datech
(další)
|
(198)
|
|
|
|
|
Všechna práva © Interkom 1984 - 2002
Hvězdný bulvár
Brno
Praha.
23. září v RUR opět knihoprázdno, ten Pavlovský snad tuneluje svůj vlastní obchod, aby si jej pak levně koupil či co. Po Benešovi, Ohni nad hlubinou a Nekroskopu III, pravda, některé z těch věcí vyšly již před nějakou dobou, tu nemají ani Nekroskop IV (já to nečtu, ale můj dospívající syn má takové morbidní období).
24. září se v salónku restaurace A+B+A v Žitné konala první poprázdninová veřejná schůzka KJV. Část obvyklých účastníků byla ještě na prázdninách, někteří nemocní, další se dali odradit dopravními strázněmi, z mimopražských přijela jen Jitka Doležalová, ale i tak se nás sešlo okolo pětadvaceti. Přednášel Leon Křížek o Rasputinovi, ale dostal se i k obecnějším úvahám o Rusku a ruské duši a na něho navázal Egon s úvahou na téma charismatické osobnosti dvacátého století. Rasputinův příběh očištěný od legend a bulvárních pikantérií byl v Leonově podání pochopitelnější díky zasazení do reálií Ruska počátku minulého století. Prostředí i obsluha byly velmi příjemné a tak příště opět zde a nejspíše se tu sejdeme i na SSSR.
26. září v Krakatitu slavil Silver své dvacetiny. Hovořil o tom jako o přechodu do zodpovědnější a méně chaotické životní etapy. Když jsme se rozcházeli, pohostil mě tak velkoryse fernetem, sám si dával Zeleného Drákulu, že si nedělám iluze o chaotičnosti jeho návratu domů.
Celá kavárna byla našlapaná a já hloupě setrval v místnosti s kuřáky. Z méně častých návštěvníků se objevili Tomáš Jirkovský a Jan Patrik Krásný. Milan Fibiger přinesl Egonovi obálku na dalšího Žambocha, Egon mi pak pravil, že podle toho se dá dělat meteorologická předpověď, prší vždy, když si má odnést obraz (ostatně i sám mistr byl přítomen, ale nějak jsme se k sobě nepropracovali).
27. – 28. září pět členů SAF (Weigel, Kantůrek, Medek, Vrbenská, Ríša) diskutovalo v Chotěboři s místní pobočkou Obce spisovatelů hlavně na téma, jak zajistit informovanost o literárních soutěžích (nejen těch SF a fantasy).
28. září z původně dvou kandidátů na film vyhrál jednoznačně Minority Report. Nepochybně to byla správná volba – povinnost pro každého opravdového SF fana. Při té příležitosti jsme zjistili, že vstávat na dopolední představení bylo úplně zbytečné – multiplexy utáhly další závit a zrušily slevy na tato promítání.
30. září se v RUR poprvé po prázdninách objevily Eva a Iva z Policejní akademie, až teď jsem si uvědomil, jak nám chybělo jejich štěbetání :-). Filip Gotfrid mluvil o tom, že největším nepřítelem knihkupce jsou lidi, co půjčují knihy svým známým (ještě že tito jim je nevracejí a oni si je k němu občas chodí kupovat znovu), a vyprávěl veselou historku, jak sháněl společnici na bowling. Bí se nějak nechtělo a tak obvolával všechna děvčata, co měl ve svém tlustém notesu s telefony děvčat. Po dlouhé době se dovolal jedné, která rovněž nemohla, byla mimo Prahu, ale poslala místo sebe kamarádku. Ta dokonce přiznala, že čte fantasy, ale když ji Filip v obchodě lákal k nákupu, pravila, že si knihy nekupuje, že jí je půjčuje kamarádka z Policejní Akademie Eva Holcmanová. GRRRR.
1. října jsem se vypravil do Krakatitu na schůzku středníků, diskusního klubu původně ve středu na Novotného lávce se scházejících, leč po záplavách a po rozchodu s Menzou bezdomových a proto sem přesídlivších. Chtěl jsem si zde jen vyměnit knihy s Pavlem Houserem, ale atmosféra byla tak příjemná, vedle Jity Splítkové zde byl ještě Petr Brodský z KJV, Wanda Dobrovská a Jaroslav Mach (měl tuším přednášku na Futurologickém kongresu v Planetáriu), že jsem zase přišel domů pozdě.
3. října se v Krakatitu objevil Viktor „až příští týden“ Janiš. Původně jsme s Honzou Vaňkem jr. chtěli domluvit nějakou oslavu vydání knihy Rub a líc od Iaina M. Bankse, kterou Viktor přeložil pro Talpress, ale protože Richard Podaný je touto dobou ve Španělsku, tak se vše jako obvykle odkládá. Usadili jsme se v nekuřácké galerii spolu s Tomem „Laser“ Jirkovským, který mi donesl recenzní výtisky Časupodobného nekonečna a českého Star Treku od Petra Macka, a Pavlem Weiglem, který zde vracel artefakty, jenž si vypůjčil pro potřeby výstavy v Klementinu.
Máša z Krakatitu mi ukazoval návrh triček Netopejrova bowlingového družstva, Brňáci si mohou oddychnout, konkurence v pétanque je alespoň načas zažehnána, kuželky se dají hrát pod střechou a obvykle je blíž i pro tělo i duši osvěžující nápoje.
Přišli i pořadatelé Pentaconu, aby mi vysvětlili, že razítko Čs. fandomu neztratili, jenom ho již šestý týden zapomínají vrátit :-).
7. října jsem dopoledne odevzdal do tisku IK 10/2002, od té chvíle mě začalo napadat, co vše se dalo udělat lépe a jakých chyb jsem se dopustil. Večer se v RUR objevil Honza Macháček, donesl ještě loupatelné ořechy, a tak jsme se zdrželi tak dlouho, až Filipovi ujel vlak a do Pyšel se nejspíš dostal v mražené formě.
10. října v Krakatitu s Pagim vyměňujeme nápady ohledně porady SFK, pak jsem seděl u stolu s Honzou Adamčákem a Vaňkem jr., který mi vrátil Krutohlavy, a protože jsem dole pro Michaelu koupil nového 600 stránkového Feintucha, kufr mi docela ztěžkl. Pak přišel Ivan Kmínek, až zde se dověděl o SSSR, musím zkontrolovat adresář, a po něm Honza „Šaman z Neviditelného psa“ Kovanic, s tím jsme dali řeč (no spíše šlo o jeho monolog) o záhadách vesmíru. Myslím, že o něčem podobném se na SF posezení dlouho nemluvilo :-).
Měl jsem dojem, že jsem ve fantasy místnosti zahlédl Františku Velinskou, budu se muset zeptat kpt. Kida, zda už nestuduje v Praze? Objevili se i Richard Podaný a Klíčník, ale s těmi jsem si o psech, překládání Palahnuka, Vonegutovi (blíží se mu kulaté výročí), vínu a společných známých promluvil až cestou na Masaryčku.
11. října jsem byl vtažen do pořádání Pentaconu, o tom jinde.
14. října jsme skládali IK 10/2002. Děvčata, Martin Molhanec a Filip se pod záminkou nějakých chorob ulili, ale i tak staré jádro (promiň, Bí, tím není míněn věk a tvůj už vůbec ne) zvládlo práci docela rychle, dokud jsme nezjistili, že v balíku stran 5-8 je několik přehozených nebo chybných a pro jistotu jsme všechna snesená čísla ještě kontrolovali, což byla dost otravná práce. Pokud se i potom stalo, že jste dostali vadný výtisk, tak se omlouváme a na požádání zašleme správný.
15. října jsem se zastavil v nakladatelství Triton u Stasa Juhaňáka, slíbil účast na SSSR a dal mi autorské recenzní výtisky knih klubu Trifid. Pak se u mě zastavil Richard Klíčník a vyrazili jsme do Krakatitu, cestou jsme potkali Terezu „ještě jsem se k článku pro Kvark nedostala“ Nekovářovou. V Krakouši mi Vlasta připomněl projekt 2003: Rok Teodora Rotrekla, musíme to na Poradě probrat a zařadit i na Parcon. Richard jej na oplátku pumpnul o výtisk Bankse, vizte recenzi na straně 12.
17. října se v Krakatitu zastavil RIP, povyprávěl nám o své cestě po Baskicku, redakce Laseru zde řešila svou obvyklou agendu s překladateli a podobnou cháskou, Pavel Weigel rozdával dobrým lidem hrušky, Richard Klíčník svůj překlad a přebásnění Legendy o Svaté Kateřině a já jsem organizoval odvoz fanoušků na Podzimní poradu. Zkrátka všechno jako normálně.
18. – 20. října Podzimní porada klubů v Březové nad Svitavou, leč o tom jinde.
21. října dávali ve Flédě klasiku: Monty Python a Svatý grál. Bylo pěkně plno, donášely se další křesla a pohovky (není to úplně normální kino). Pøzør, kousnutí od loosa bívá hnüsné! A to jsou teprve úvodní titulky. A co teprve rytíři, kteří říkají „Ňy“!
Marvin
21. října v RUR jen na skok, Filip je po nemoci, tak aby mu to neujelo. Předal jsem pár fanzinů JVjr, máte se nač těšit.
22. října schůzka KJV opět v restauraci ABA, jsem zvědav, zda se nepokazí jako podniky v Karlíně. Přednáška Honzy Kantůrka byla jak jinak než vynikající, byl v tom kus života a možná i návod, jak život brát. Viktor Šanc bohužel udělal tu chybu, že vyzval přítomné k připomínkám již během svého proslovu, a například připomínky Toma Vilda by se hodily ke zcela jiné příležitosti. Buď má Tom smysl pro humor na úrovni E. Kocourka, nebo nerozezná vědeckou diskusi, kde jde o prověřování pronášených hypotéz, od recesistní přednášky, do které se zapojujeme s cílem ještě trochu přidat k tomu domečku z karet, který před námi přednášející staví (naopak člověk beze smyslu pro humor se jej snaží svým šťouráním zbořit).
Po přednáškách svolal JVjr schůzku výboru pro udílení Koniáše. Bylo docela zajímavé sledovat, na koho to slovo padne. Kandidátů je hodně a práce na jejich obžalovacích spisech nekonečná. RIP připomněl, že původním smyslem Koniáše nebylo hledat nejpříšernější překlady (proto již také letos ani nikdo nezkoumá opusy pana Reitmayera, 2x stačilo), ale nejpříšernější překlady SF a fantasy s nějakou literární hodnotou (alespoň v originále). Za týden nashledanou na SSSR zase v ABA.
24. října jsem se cestou do Krakatitu srazil s Vláďou Mátlem. Končí ve Fantastických faktech u IŽ a šel sondovat nějaké jiné možnosti obživy. Nevíte o redaktorském místě? Pak jsem strávil velmi příjemnou hodinku s Vlastou Talašem, Jolanou a agentkou M., která se znenadání, jak už to u agentů bývá, objevila v Praze.
25. října odpoledne jsem našel ve své eletronické poště vzkaz, že se v Praze objeví Klímovi. S nepopiratelným organizačním géniem se mi podařilo svolat večírek s vynaložením energie, kterou jiní potřebují na menší con :-).
26. října se v Brně Slatině konal turnaj pétanque „O zlaté prasátko“. Počasí bylo velmi proměnlivé – silný vítr každou chvíli přihnal nějaké mraky, často dešťové, aby v zápětí byla zase modrá obloha. Přes tyto rozmary se z našich týmů sešlo celkem pět hráčů, což ovšem není ideální počet na turnaj trojic. Podařilo se sehnat volnou hráčku, a tak jsme mohli opět zkusit štěstí. A štěstí při nás stálo, nepostoupili jsme ze základního kola (ovšem smíšenému týmu to hrozilo), a tak jsme se konečně po čtyřech zápasech mohli promrzlí odebrat do tepla domovů. Předtím jsme si ještě užili příjemné herní přestávky s tlačenkou, uzeným, škvarky a závinem.
26. října jsme se sešli na klímovském večírku u Honzy Vaňka jr. v Holešovicích. Měli jsme s Michaelou menší zpoždění, použil jsem správné struhadlo na výrobu pomazánky, ale zase to trvalo déle, předešel nás ale jen Richard Klíčník a jeho recenze na Sandmanna. Cestou jsme z tramvaje zahlédli Cyrila Broma, an stěhuje židli, jak se později, když jsme ho telefonicky rovněž přivolali, ukázalo, rovnou z natáčení nějakého experimentálního filmu s názvem jak jinak než Židle. Po nás dorazili Martin a Vilma Klímovi a jako poslední Viktor „ještě asi něco překládal“ Janiš. Jeho a Richardův exemplář Ligy výjimečných způsobily, že vždy nejméně dva členové společnosti byli poněkud mimo a občas vybuchovali v záchvatech nepotlačitelného smíchu.
Honza přečetl vynikající povídku Viktora Pelevina, označil bych ji za povinnou četbu na SF Workshopu.
27. října inspirováni předchozím chladným dnem jsme šli do kina na Dobu ledovou. Ve Scale ještě používají dopolední slevy a přes jistou skepsi dle předchozích ohlasů se film ukázal být dosti zábavný. Šavlozubá veverka byla geniální (my se váleli smíchy a rodičové s dětmi se občas i usmáli), ale i zbytek měl spoustu zábavných scén (blbouni nejapní a jejich strategie přežití apod.), nezbytné minimum dojemných a výchovných pasáží bylo příjemně krátké. Dabing si s některými vtípky vyhrál a obsazení bylo velmi dobré. Shrek byl pochopitelně vyšší liga, ale díky mizernému marketingu nepochybně na poli komerce těžce prohrál. (M)
28. října bylo velké finále Brněnského poháru v pétanque – podzim. Na rozdíl od jara se první čtyři týmy každé ligy (v tomto ročníku byly dokonce tři ligy) utkaly v semifinále a finále – systém: první se čtvrtým a druhý s třetím a následně vítězové a poražení spolu. Fandomové týmy byly už tradičně na druhém (Le Dimanche Maussade) a třetím místě (Pochmurné koule), takže je čekal bratrovražedný boj. Jeho důsledky však byly vážnější, protože do první ligy postupovaly tentokrát dva týmy, takže na hraní společně v jedné lize mohly zapomenout. Nakonec štěstí přálo Pochmurným koulím, které nejen postupují do první ligy, ale vyhrály i druhou ligu a získaly zlatý pohár. Naopak smůla se lepila na Le Dimanche Maussade, kteří ve vyrovnaných zápasech nakonec skončili na čtvrtém místě. Počasí bylo opět velmi proměnlivé, na nějaké bouchání šampaňského neměl nikdo moc chuť (příští rok se s podzimní ligou v tomto rozsahu nepočítá). (M)
29. října SSSR: Zcela proti tradici jsem dorazil jako první, zvykl jsem si za roky trvání akce, že u stolu již najdu Jolanu a Dárečka, ale letos bylo něco jinak. Ale hned po mě přišel Honza Hlavička, duchovní otec tohoto setkávání, a založili jsme spolu stůl dinosaurů. A pak už vypuklo skutečné SSSR. Dorazil Ivo Železný (bohužel jen na chvíli, křtil někde knihu o Tibetu), Slávek Švachouček a Ivan Kmínek, mezitím přišel Honza Vaněk jr. a Silver s Lucasem. (Silver mi ukázal hloubku generační propasti, pro mladé jsou všichni dinosauři stejní, ptal se Ivana Kmínka, kdy vydá druhý díl Valhaly, spletl si jej se Stasem Juhaňákem.) Trochu později dorazili Eva a Iva z Policejní akademie, Filip s Bí, Gudrun a Keplík, malíři Jan Patrik Krásný a Milan Fibiger a otec zakladatel Jirka Walker Procházka (ten zase vymyslel dnes používaný název SSSR, zmiňuji se o tom tak podrobně, že se mě na tuto historii vyptávala Jolana a Peťo Pavelko, potom co JNH popřel, že má se Sjezdem Starých Scifistických Rarit co společného). Před osmou odvedla Gudrun část společnosti na krátký film Sen podle Jana Weise do kina MAT. Když se vrátili, přišli ze státně umělecké slávy (Ivan Klíma dostal k pondělnímu řádu ještě uměleckou Kafkovu cenu) Martin Klíma s Vilmou a sestrou Hanou. Protože jsem s Martinem a Vilmou poseděl v sobotu, nesobecky jsem je přenechal u stolu ostatním dinosaurům a věnoval se spolu s Jolanou Hance.
Obsluha restaurace se docela snažila, jen kuchař byl na vše sám a když čtyřicet lidí zatoužilo po večeři tak si jen tiše zoufal. Skutečným a odstranitelným nedostatkem bylo, že posádka nedokázala vypnout radio, musí to být hrozné, taková závislost na hluku.
A byl čas placení a odjezdu, naštěstí se zde bavil i náš vzácný sponzor, sběratel Jirka Doležala a rozvezl nás, to jest Ivana Kmínka, JWP a mě s Michaelou po celé Praze 6.
Pokračování příště
