Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

       Pak se v Krakatitu objevila má lepší polovička, dělá korektury překladu Darwinova rádia od Beara a přišla se zeptat na nějaké podrobnosti Jany Rečkové, která jej má na svědomí. V galerii jsem zahlédl Frantu Vlasáka, obdivuhodně rychle se asi díky Silverovi integroval do našeho společenství. Snad to zvládne zároveň s návštěvami školy... Bohužel pak jsem byl odvlečen, příliš brzy, než abych si dosyta užil tak příjemně začínajícího večera.

       Doma mně mí synáčci oznámili, že mě několikrát volala nějaká Jana. Příjmení ani telefon je nenapadlo zapsat či zapamatovat. Odjel jsem tedy k volební urně a po návratu jsem u telefonu našel číslo Janina mobilu, bohužel špatně opsané (ale 7 čísel z 9 bylo dobře, přesto bych jim asi měl ten Star Trek zakázat). Než jsem mohl porovnáváním s notesem zjistit, o koho jde, ozvala se Jana Šturmová popáté. Vydala se na Literární víkend a teď již čtvrtou hodinu neví kudy kam a hledá chatu, kde se koná. A zda nemám číslo na Slavoje Ševců. S pomocí Pagiho a Františky Vrbenské (oslavovali v Krakatitu pět let založení SFK Opat, to bylo, nač jsem zapomněl) jsme jí číslo opatřili. Kdyby dívka četla pozorněji Interkom, včetně rubriky Fanziny v redakci, našla by tam číslo mobilu přímo pořadatele akce Honzy Macháčka. Jak je dobré míti (a podrobně čísti) IK, zapamatujte si to, děti.

       Honza Vaněk jr. byl nemocen (volal mi, že to vidí nejméně do čtvrtka), Doreen nedorazila, policajtky se chystají domů, aby na jejich kolejích mohli bydlet ochránci zasedání NATO, a tak jsme se po spořádání asi čtyř balení Zlatých piškotů (s vysokým obsahem policejní marmelády) brzy rozpustili. Já jsem ještě navštívil byvšího spolupracovníka Ikarie Honzu Hýska, ale SF se to týkalo jen pramálo, i když možná rozhodlo o fontech, kterými bude vysázen příští ročník IK.

       V pořadu věnovaném LS mluvil z našeho milieu Ivo Železný, Roman Lipčík, Ivan Mackerle a nějaké informace dodal i Pavel Weigel. Skoro bych se vsadil, že v něm nepadlo ani jednou slovo SF (potažmo science fiction) a Cena po LS pojmenovaná rovněž nebyla zmíněna. Jinak ovšem nebyl nezajímavý.

       Večer jsem se dostal do Krakatitu později, vyprovázel jsem na nádraží matku, a tak mi možná něco uniklo, zvláště když Honza Vaněk jr. byl stále ještě, přesně jak v pondělí odhadl, nemocen. Kéž bych se byl mohl s podobnou jistotou spolehnout na termíny dodání jeho reportáží. Místo Honzy se ale bez varování objevil Richard Podaný, dokonce se svou ve fandomu méně známou ženou Helenou (chybělo již jen pět chrtíků, viz tiráž Ligy výjimečných). Konečně poznala Richarda Klíčníka, čímž se jí určitě jako každé čtenářce Interkomu splnil jeden tajný sen. Dále se v Krakatitu prokmitl Martin Šust, domlouval s Tomem Jirkovským poslední podrobnosti vydání jeho slovníku. Tomovi jsme pak spolu s Egonem myli jeho kučeravou hlavu za to, že neplatí některým překladatelům...

       V ten samý slavný den družstvo Krakatit – Netopejr vyhrálo v bowlingu základní skupinu a tak postupilo do 2. ligy. Hrálo se 9 zápasů ve dvou hracích dnech. KN vyhrál 7 zápasů a měl průměr 439.44 na zápas, ve kterém hrají vždy 3 hráči. Navíc měl hráč KN Petr Gomola nejlepší průměr ve skupině.

       V prostorách Krakatitu se zase objevila podivným symbolem označená stvoření shromažďující se zde před LARPem. Posádka baru, pravděpodobně znervóznělá množstvím zákazníků, se je pokoušela vypudit použitím sonických zbraní, nejstrašnější byl útok Jóžina z bažin. Vypudila však nás. (Snad by jim Vlasta mohl vysvětlit, že ve čtvrtek se zde schází poněkud jiná klientela, většinou lidí, kteří si mají co říci a je hloupé a bezohledné jim v tom bránit.) Naštěstí jsme měli kam jít, Viktor Janiš se konečně dostal k oslavě svých narozenin. Hanička je zase zdravá a tak jsme se s Michaelou, Honzou Vaňkem jr. a Richardem Klíčníkem vydali na Zahradní město.

       Takové narozeniny nepamatuji, pravil asi s odkazem na své moravské kořeny Richard Klíčník s pohledem na Richarda Podaného, právě rozebírajícího etymologii slova vachrlatý a Viktora porovnávajícího svůj dárek, totiž originál Kinga o Psaní s překladem I. Pekárkové, ta se v něm dopustila skutečně strašných věcí. Inu, jak pravil JVjr.: Pekárková dokládá, že pobytem v cizině se člověk může stát spisovatelem, ale nikoli překladatelem. Honza sám srovnával různá česká vydání Chaucera a pak se věnoval fenoménu plagiátorství v českém SF překladu.

       Odpověď přítomných pak byla, že nejde o narozky, ale o klímovský večírek jako narozeniny se maskující.

       Hanička byla ve formě, její jednohubky a salát byly vynikající, rovněž tak domácí štrúdl Heleny Podané a několiko druhů vybraných vín. Takže jsem se do zmrzliny nakonec musel takřka nutit, ale to víte, že jsem se přinutil, práce na Interkomu jednoho odnaučí se šetřit...

       Konečně jsem se dověděl, v jakých relacích Levné knihy zhruba pracují. Vykupují knihy za zhruba desetinu běžné maloobchodní ceny a pak je prodávají cca za dvojnásobek.

       Z Honzy Vaňka jr. jsem dostal příslib jeho koniášské přednášky z Miniconu a Marvin mi poslal aktuality z Brna, takže bych mohl začít pracovat na posledním letošním IK.

       Bohužel kvůli (jako hamižnost maskované) neochotě posádky restaurace ABA pracovat odpadlo úterní setkání KJV. Špeluňky v Karlíně byly většinou po právu potrestané stopadesátiletou vodou. Kdy se Vltava rozlije až do Žitné? Každopádně se kvůli tomu většinou uvidíme až za týden v RUR.

       Když jsem později mluvil s Egonem Čiernym, napadlo mě, že mohl objednat salónek jen na dvě hodiny přednášky a pak tam zůstat. Egon pravil, že raději najdou nový podnik, a přítomný Honza Vaněk jr. jej podpořil mně neznámou citací amerického velikána: Miliardy na obranu, ani cent na výkupné.

       Franta Novotný vyprávěl o TV natáčení Přidalova klubu Netopýr, intelektuálně si to tam rozdal s Čulíkem. Neměl z toho dobrý pocit, ale A. Přidal mu již volal, že sestřih dopadl dobře.

       Tomáš Jirkovský mi dal recenzní výtisk Štítu času od P. Andersona, románu z prostředí jedné z prvních západních SF, kterou jsem četl, totiž Strážců času. Dále v ten týden vydal třetího Kearneyho Železné války.

       Pak Mirek Dvořák dovezl pro Egona Čierneho z Brna nového Kulhánka Noční klub (tisíce ruskojazyčných mrtvol a další atrakce). Vlasta Talaš mi prozradil, že co nevidět vydá dalšího Neala Stephensona Big U a že v pátek třináctého bude v Krakatitu slavit čtyřicátiny Martin Zhouf. Peťo Pavelko mě informoval o hotelu, kde se koná LastMinuteCon, a já pátral, zda by mě tam někdo nevzal vozem, ale nikdo z pražáků tam nejede.

       Když jsem odcházel, zastihl mě ještě Luboš Tanzmann (Tračník), aby dokončil registraci jeho příteplického SF klubu Olifant zaplacením příspěvku na rok 2003.

       Večer jsem v RUR rozdal Interkomy, ty slízané minulé pondělí ještě nedorazily, snědli jsme děvčaty donesené dobroty, já si koupil nového Holdstocka a Ikarii a pryč.

       Brno nás přivítalo nevlídným počasím a předvánoční atmosférou, která se prý někomu líbí (dětem?), já z ní ale dostávám kopřivku. Prošli jsme nám. Svobody, vrátili se pro zavazadla a vydali se do hotelu Brno. Déšť nás nenechal vybírat, kterou tramvají pojedem, a tak jsme zvolili tu, která znamenala nést plné tašky o pár set metrů dál. Bez Marvinova návodu bychom byli ztraceni. Pak už ale bylo vše OK. Presidentský apartmán, který nám přidělil Zdeněk Zachodil, byl rozlehlý a pohodlný, po čtvrt hodině začala téci i teplá voda, asi jsme se ve třetím patře ubytovali mezi prvními. Zatím jsem si četl úvodník speciálu The Nemedián News a opravdu mi neudělal radost.

       Po krátkém slavnostním zahájení, které proslovil Pavel Mikuláštík, jsme absolvovali jako vždy znamenitou přednášku Ondreje Herce, tentokrát o postmoderním mýtu. Pak jsme se dověděli něco o úskalích stravovacích zvyklostí nesmrtelného barbara: Conanova pyramida (potravní).

       V sobotu jsme si vyslechli ukázky z dalšího Kantůrkova překladu, asi dám Talpressu vydělat a po letech si zase koupím Zeměplošskou knihu o dobrodružstvích bandy inteligentních krys, které s kocourem a najatým „krysařem“ cestují od města k městu a živě inscenují legendu o krysařovi. Pak Honza ještě přečetl neznámou conanovskou povídku, čímž trochu naboural programové schéma. Ani výpadek vyhlašování Ikarose nepomohl vrátit program do avizovaných časů.

       Vyvrcholením conu bylo představení Nalima Lidochaze Conan sportovec. Dověděli jsme se hodně o snahách a tradicích (nejen tělovýchovných) českoslovanského spolku Sokolev, vyslechli jsme řadu básní a písní oslavujících Conana a tělesnou výchovu a na závěr proběhla soutěž.

       Následovala tradiční Marvinova tombola. Spolu s Piterem, Zdenou a Klikinem se mu podařilo předat účastníkům všechny ceny („neskončíme, dokud si pro ně někdo nepřijde“).

       Pak jsme ještě zabloudili do Melkorovy čajovny, kde se chystalo velké Dračí doupě Františky Vrbenské a Leonarda Medka, a con pomalu končil.

        V neděli nás Mirek Dvořák hodil na autobus a za rok, pokud se brňáci dokážou udobřit, po tom hloupém úvodníku to bude vyžadovat dobrou vůli na všech stranách, snad na Draconu.

       Ve Fantasy místnosti oslavoval Máša své třicátiny v kruhu Krakatitních štamgastů Vlasty s Michelle, Netopejra, Patricije a Dárečka, který si odskočil z Plzně. S Pagim jsme se dohodli na společné výpravě na Pivocon a ještě jsem stačil se St. Lálovou probrat pomoc IK při pořádání Trpaslíconu viz http://trpaslicon.cervenytrpaslik.cz.

       Pak jsem se chtěl vytratit, ale ještě na chodníku jsem potkal JWP, rovněž spěchal popřát Mášovi, a zabředli jsme do diskuse o počátcích S*S*S*R, viz článek na straně 15.

       Když jsme s Michaelou a Pagim dorazili do Restaurace a Penzionu (tak se to, mám dojem, jmenuje), byli jsme tam až na Dárečka a v koutku večeřící dámu první. Dáreček kompletoval materiály, jejich kvalitou a množstvím zastíní Pivocon mnohem větší podniky (dvě čísla Andromeda News, laminovaná placka, klubové vizitky, kalendář, chyběly snad jen jmenovky pro obzvláštní sklerotiky), a posilňoval se šestým pivem. (Historická vsuvka: podobnou spotřebu pamatuji jen u Pavla Melichárka, ten byl dispečerem letového provozu na bratislavském letišti a pivem vyplavoval přes den nastřádaný pracovní stres, Dáreček zase kontroluje těsnění jaderných i jiných reaktorů a možná mu tak chutná z podobných důvodů :-) Pak dorazili další mimoplzeňští, Peťo Pavelko se Silverem a okolo šesté začali docházet první členové Andromedy. Záhy bylo zjevné, že nám hospoda bude malá. Andromedou za dvacet let prošlo několik desítek lidí a Radce a Dárečkovi se jich podařilo většinu pozvat. Mezi prvními se objevil Vašek Gruber (správce Muzea Stanislava Fajfrlíka (SF) a tvůrce teorií speciální fajfrlíkologie (SF) a obecné fajfrlíkologie (OF), jak jinak). Jak se ukázalo, skromně v koutku sedící byla jeho žena, neviděli jsme se od roku 1983, a tak jsem ji hned nepoznal :-) Spoustu dalších plzeňských a příplzeňských veličin jsem ale zapomenout nestačil, bylo velmi příjemné po letech vidět Danielu Kovářovou (Šindlerovou), Zdeňka Páva, Akčildeje, či po kratší době Radku Žákovou a Helenku Jirkovskou, Helenu Šebestovou a Martičku (Drahovzalovou), Toma Jirkovského a další…

       Radka přečetla dopis od Jaroslava Brejchy, pořadatele slavných akcí u slavných Kounovských kamenných řad. Je mu již 73, nedávno jej vyplavila voda, žije v penziónu a z SF čte jen Ikarii, všichni jsme litovali fana postiženého tolika ranami.

       Obsluha byla vzorná, snad dokonce scifistická, nikdo neměl dojem, že svými přáními obtěžuje, jak je tak časté v pražských špeluňkách, a naopak jsme nebyli nijak trestáni za obtíže s obsluhou způsobené tím, že se nás sešlo trochu více, než na kolik byl salónek projektován (konkrétně nás tam bylo místo dvaceti pěti čtyřicet).

       Po jedenácté, když Pagi asimiloval vypitý alkohol, jsme se vydali ku Praze a ve zdraví dojeli. Musíme i v Praze udělat něco pro staré a již nemohoucí členy našich klubů, třeba nějaké hodně rozšířené speciální SSSR, na které bychom vždy zvali všechny bývalé členy toho kterého klubu.

       Večer se po RUR vypravil Filip s Bí a Evou na Harryho Pottera II, já na to ale zapomněl, navíc po dni z větší části stráveném v pražské MHD jsem nebyl nijak nadšen představou dvouhodinového sezení v kině.

       Veřejná prosincová schůze Klubu Julese Vernea se koná v úterý 17.12.2002 v baru knihkupectví Krakatit, Jungmannova 14, Praha 1, v místnosti Pod drakem. Přednáška Pavla Noska o jeskyních v díle Julese Vernea začíná v 19 hod.

       Pavel měl mimořádně na starosti obě složky přednášky, jak obecnou speleologickou, tak i verneovskou, a byly to nejdůkladnější a nejfundovanější přednášky v celé (Gudrun a Keplíkem důkladně prozkoumané) historii veřejných schůzek KJV. Vedle přednášky a diskuse se stihlo i ledacos jiného, Jirka W. Procházka se Slávkem Švachoučkem probírali podrobnosti svého společného literárního projektu a Vlado Ríša nám prozradil, že jej jeho noví šéfové (zřejmě ve snaze definitivně Ikarii zlikvidovat) donutili k šestnáctistránkové barevné příloze a odpovídajícímu zdražení. Ptal jsem se, zda pocítili konkurenci Pevnosti, Vlado pravil, že ne, že daleko více klesl prodej po velkém propouštění na Ostravsku a že Pevnost stejně končí devátým číslem. Petr Biedermann mi poskytl doklad platnosti teorie o konvergenci manželů při dlouholetém soužití, vyrušoval jako druhdy Carola a měl dokonce i podobnou dikci.

       Když jsem se pak opět vrátil do Krakatitu, předal jsem Richardovi Klíčníkovi svůj mírně opožděný dárek k narozeninám a Michaelin mírně předčasný k Vánocům (hrocha na oltář jeho kultu). Pak už jsem, co si pamatuji, jen tiše trpěl.

       Ani duchovní potravy ale nebylo málo. Předal jsem Honzovi Město permutací, které mu poslal Petr Kotrle, a pak propuklo pravé knihobití (knižní krupobití) knih, které měnily majitele pod záminkou vánočních dárků.

       Hovořili jsme mimo jiné i o Františkově polemice s Čulíkem a o oprávněnosti jeho pernamentního všezpochybňování. Již jsme tak staří a tak konzervativní, že jsme dospěli k tomu, že nějaké hodnoty existují :-)

       Opět jsme si ověřili, že společenskému životu našeho kroužku bez Vilmy a Martina něco chybí a stále se nám nedaří tuto komponentu našeho společenského organismu doplnit (kdo jste četl Požár nad hlubinou nebo viděl Pátý element, tušíte, o čem mluvím). Posledním dokonale implementovaným přírůstkem je Viktor Janiš (a ten se, pokud si vzpomínám, poprvé objevil na oslavě mých čtyřicátin, kde ty zlaté časy jsou).