Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

       O těch se zde mnoho nedovíte, slyšel jsem jen, že Avalcon Speciál i Silvestr v Pohodě stály za to. Já jsem mezitím dokončil IK 13/2002 a pokoušel se o nový vzhled internetového IK, ten jsem propojil s Kdo je kdo v SF a počátkem roku umístil na web.

       Silvie Šustrová, Františka Velinská a Adéla líčily své bohaté zážitky z Avalconu Speciálu a cosi četly v časopise Žena a život. Protože jsem ještě žádnou opravdovou fanynku nepřistihl při četbě ženského časopisu, zajímal jsem se, co je upoutalo. Byl to článek Vaška Fořtíka o duševních kulturistech v Mense s portréty pěti nejchytřejších (řazeno dle IQ) žen a dívek ČR. A ejhle, tři z nich jsem znal a občas měly něco společného se SF, Jita Splítková publikuje na Neviditelném psu, Draky seděla hned naproti mně a Veronika Kvapilová hrála v prvním představení Klíčníkovy kočovné divadelní společnosti (jednu ze sesterstva) a nějaký čas odebírala IK. Připomnělo mi to dobu před rokem devadesát, kdy zase fandom obsahoval podstatnou část českých feministek v osobě Evy Hauserové a Caroly Biedermannové.

       Pavel Weigel mi pro IK napsal několik limeriků a udělal nějaké korektury, pak se ještě z chalupy, kde slavil Silvestra s Klímovými, vrátil JVjr. a odkudsi se vynořil Richard Klíčník, Netopejr mě pozval na oslavu svých narozenin a Silver mi vyčinil, že jsem byl na pořadatele Pentaconu příliš tvrdý. No ale nepsal jsem to jen kvůli nim, třeba to pomůže odvrátit maléry pořadatelů jiných conů.

       Rovněž přítomný Vašek Fořtík mi prásknul Adama Šnobla jako člověka, který by mi pomohl s JavaScripty pro Interaktivní Interkom a pak už jsem se s Michaelou, která se rovněž zastavila v Krakatitu, odpotácel domů.

       Tam jsem pro (dnes již poněkud vyhaslého scifistu) Laďu S. Dvořáka zachraňoval jeho ve Wordu psaný překlad, který omylem přepsal jiným textem a uložil. Jde to (někdy), když se vám to také stane, ozvěte se mi :-)

       Máša mu vyřídil vzkaz od Petra Bauera, že si může vybrat jeden z jeho obrazů ze stálé výstavky v baru. Hned potom Karel zavolal Milanovi Fibigerovi, že dostal obraz od Bauera, a co on s tím udělá?

       Po roce v Praze (a otročiny u firmy Winston Smith, zvláštní, kolik sympatických lidí pracuje u firmy s tou nejhorší pověstí v SF komunitě) našel cestu do Krakatitu Robert Pilch. Prozradil nám, že se jeho otec Jirka Pilch (Leonardo) probojoval do TV znalostní soutěže Risk (nebo tak nějak). Pokud si vzpomínám, jednou již v nějaké takové zvítězil. Egon mi ukázal novou obálku, kterou pro Poutníka nakreslil Milan Fibiger; protože bylo dost pod nulou, asi s ní výjimečně nezmokne.

       Tom Jirkovský dostal od Honzy Vaňka jr. výstrahu „dvě knihy po splatnosti a dost“, Silver mě požádal o zajištění souhlasu Teodora Rotrekla, aby směl na obálkách Opat'ssinu používat jeho kresby, a já čile agitoval pro aktualizaci Kdo je kdo.

       Interkom jsme snášeli v Apru, má záda by asi nevydržela cestu s neslízaným balíkem do Ruzyně a pak zase zpět a do zásilkovky. Po čase (z části mou vinou, ne vždy to dám včas vědět) přišel pomoci Martin Molhanec ze staroslavného klubu Tera, Milan Petrák, jehož povídku v OPAT'ssinu 11 Honza Vaněk jr. pochválil slovy, že byla lepší než ta od R. Šusta. Když Milan skromně pravil, že jemu připadala dost slabá, dočkal se typicky Vaňkovské odpovědi: Však také byla. Jak také jinak :-)

       Filip se opět ulil, ale poslal místo sebe Bí a Andreu a o to, aby nebylo ticho a práce rychle utíkala, se staral Silver.

       16. ledna jsem v Krakatitu poseděl s Netopejrem Karlem Petříkem a dohodli jsme se, že bude sponzorovat toto číslo Interkomu. Přišla řeč i na bowlingové družstvo Krakatit-Netopejr, rozuměj Talpress-Netopejr, když Karel vysvětloval, jak vlastně vše vyvolali Brňáci svou zálibou v petanque. Nejprve je chtěl potřít v téže disciplíně, ale pak zvolil bowling, protože má větší koule a u bowlingových drah je k dispozici občerstvení.

       Pak jsme s Honzou Vaňkem jr. a Tomem Jirkovským doplňovali Orientační seznam Akademie a nakonec jsem se usadil u Richarda Klíčníka, Draky a Adély. Tam bylo sice trochu zakouřeno, ale na rozdíl od Galerie, kde neskutečně hlučeli drakobijci kolem Jiřiny Vorlové, či Fantasy místnosti, kde se o neskutečný kravál staral hlouček něžných tolkienistů, jsme se alespoň slyšeli. Děvčata se ještě zcela nevzpamatovala z Avalconu Speciál, opravdu se těším na jejich reportáž. Draky mi slíbila sehnat hru Účtování v domě božím, třeba o ní něco napíšu.

       Později k našemu stolu přirazil Milan Fibiger, kreslí teď narychlo obálku pokračování Valhaly Franty Novotného, a ještě později Františka E. Velinská, Misery-Joulinka, Hadati, Stáňa „Rimsak“ Lálová a Richard Klíčnik.

       Po přestávce, kdy jsme si s Honzou Vaňkem jr. prohlédli několik úžasných variací na Čtyřlístek, např. ve stylu Franka Milera, začala panelová diskuse o specifických úskalích překladání komiksů.

       Dlouholetá překladatelka Asterixe paní Kateřina Vinšová velmi zajímavě a vskutku zasvěceně hovořila o svém boji s mluvícími jmény v komiksu, který ovlivnil mou generaci prostřednictvím Sedmičky. (Škoda, že pak na jakési mládežnické konferenci jakýsi jednodušší soudruh z Karlových Varů prohlásil, že tomu komiksu nerozumí, a vstřícně předposraná redakce se pro jistotu vrátila k tuzemské produkci. Tak to chodilo a nikdy bych nevěřil, že to budu muset někomu vysvětlovat.) Viktor Janiš mluvil hlavně o Lize výjimečných a Gaimanovi. O něco později dorazivší Honza Kantůrek hodnotil komiks podle jeho kvality tak, že ten nejlepší obsahuje nejméně textu. Ideální komiks je vůbec bez bublin, na něm si ovšem jako překladatel zase nic nevydělá. Honza si po nějaké faktické připomínce povšiml Richarda Klíčníka, či spíše jeho nové povrchové úpravy hlavy, a zvolal na celý sál: „Co ti to udělali?!“ Jinak mi dost vadili neustále courající, dupající a hlučící komicsmaniaci, zdá se, že na tom, že jde o zálibu pro méně kulturní vrstvu společnosti, něco bude, i když si samozřejmě uvědomuji, že na každého, kdo je ochoten jet kamsi do Stodůlek a pak ještě poslouchat alespoň část přednášky, je v dnešní době (a ve srovnání s většinovou populací) třeba hledět jako na šlechtice ducha.

       Pak jsme chvíli poseděli v baru s Vlastou Talašem a Michelle, načež dorazili Juraj Maxon a Heňa Galgociová spolu s Peťou Pavelkem, u kterého nocovali. Všichni byli ještě tak plní zážitků z Pána prstenů II, že se nehovořilo takřka o ničem jiném. Když jsme se vydali zpět do Ruzyně, vystřídal nás u stolu Ondřej Jireš, který celý ComiCScon fotodokumentoval. Třeba o tom rovněž něco napíše, přednášky běžely od rána a nejspíše i dlouho po našem odchodu.

       Po přestávce, ve které dorazil i Honza Vaněk jr., Franta vylíčil, oč mu zhruba šlo, když psal Dlouhý den Valhaly, a pak něco prozradil i o brzkém vydání pokračování a přislíbil i poslední třetí díl. Třikrát běda nad nevzdělaností fandomu. Mnoho přítomných po poutavém Frantově líčení přiznávalo, že knihu ještě nečetli, ale hned slibovali, že to napraví.

       Já jsem rozdal něco formulářů Akademie a vybral trochu předplatného za IK a pak hajdy domů, těšíme se na příště, díky Egone.

       V podvečer v Krakatitu slavila Františka E. Velinská dvacetiny, babinec okolo stolu s Draky, Adélou a ostatními ji zasypal dárky (naštěstí jen obrazně, byl mezi nimi tuším i dort).

       Pak jsem si s Milanem Fibigerem (v tu dobu asi hodinu po rozvodu) povídal o jeho vernisáži v Krakatitu příští týden a o tom, jak dělal obálku na Další den Valhaly. Litoval, že se s Frantou zase minuli, zatím spolu hovořili jen po telefonu. Pak dorazila velká přítelka čs. fandomu Joanna Czaplińská. Přesto, že byl Krakatit více než hojně navštíven, Tom Jirkovský zde hovořil s Martinem Šustem o vydání jeho SF encyklopedie, už je v tisku (doufejme, že se nebude přetahovat s barevnou a ilustrovanou Encyklopedií fantasy, kterou nedávno vydal Albatros), po dlouhé době se objevil Staso Juhaňák z Tritonu, Helena Šebestová a Netopejr, s těmi jsem ani nestačil promluvit, bylo kupodivu místo v galerii a tak jsme se usadili do křesílek, kde jsme se slyšeli a dalo se i dýchat. Joanna se nyní SF věnuje jen jako koníčku, její hlavní práce je studium východoevropské exilové literatury, na což získala i grant. Její dcera bude letos maturovat, tak jsem jí blahopřál, že podle mých zkušeností jsou děti už tak od třiceti schopné samostatného života a pak už bude mít víc času pro sebe. Pak dorazili Honza Vaněk jr. a Helena a Richard Podaných. Ten nám vyprávěl neuvěřitelnou příhodu nepřítomného Viktora Janiše. Dnes nad ránem jej (asi po dvou hodinách spánku, takže kolem sedmé :-) vzbudilo „Otevřete, policie ČR (Nic se vám nestane :-)“. Načež mu zabavili všechny počítače v bytě (s Hančiným a Lahvičkovým celkem čtyři) a několik set cédéček a disket pod záminkou, že přes jeho UPC připojení probíhaly nějaké nekalé obchody. O vztahu policie k občanu, svému zaměstnavateli, něco říká i to, že zatímco na následný pětihodinový výslech (dokumentovaný editorem T602) měli dost času, nedovolili Viktorovi zkopírovat soubory s rozdělanými překlady. A o době, po kterou budou Viktorovi blokovat počítače a vlastně mu bránit v práci a získávání obživy, se vyjadřovali v řádu roků.

       S Helenou jsme domlouvali nějakou kolektivní návštěvu Šestajovic, loni nám v tom zabránily povodně, to už se k nám přidala i Jolana Čermáková. (Ad povodně: abych Joanně přiblížil politickou situaci u nás, dal jsem k lepšímu hádanku jaký je rozdíl mezi povodní a Klauzem? Žádný, na jaře je oba máme zpátky.)

       Richard Klíčník přinesl svou verzi překladu osmiverší W. H. Audena: August 1968. Další překlad – přebásnění přinesli i Richard a Honza a já se dověděl, že tu náhlou básnickou aktivitu vyvolal na jednom večírku Martin Klíma, který paralelní překládání navrhl jako společenskou hru.

       Když se Krakouš trošku vyprázdnil, přivedl jsem k Joanně Janu Rečkovou, aby vyzvěděla, co Joanna ví o polském internetovém časopisu „Fahrenheit“ (www.fahrenheit.eisp.pl), kde chtějí otiskovat překlady české SF, a pak Roberta Pilcha. Jirka kdys s Joannou spolupracoval a syn ji rád poznal. 

       Včerejší podvečer byl v Krakatitu vyplněn ruchem a lomozem. Ten největší způsobil Dáreček, když věšel Milanovy obrazy v krakatitovské galerii na rošty až úplně nahoře pod stropem. Postupně se nevelká galerijní místnost začala plnit klávesami a bicími a ve čtvrt na sedm už to vypadalo, jako že vernisáž opravdu začne v plánovaných šest hodin.

       Byl to Egon Čierny, který celou výstavu uvedl vzpomínáním na své první seznámení s Milanovou tvorbou, obálkami k sešitům Tarzana. Plynule pak navázal obdivem k Milanově všestrannosti, k jeho schopnosti zobrazovat nejrůznější (pseudo)historická období. Milan mu ale moc prostoru nedal – přivedl si totiž své spoluhráče z kapely Ohnivá voda a tak Egon musel brzy vyklidit pole.

       Milan patří k vyhledávaným ilustrátorům, jeho kresby zdobí obálky řady knih – nejenom poutníkovských, v seznamu najdete překladové tituly i původní českou tvorbu: Ronanova záchrana, Seržant, Za modrým měsícem, Ztracený regiment, Děti kapitána Nema, Orcigard, Vrazi z Krondoru, Na ostřích čepelí, Algar tarch, Conan – Páni severu či Tanec s Ježíšem.

       O Milanovi se víc dočtete na jeho stránkách (nepolekejte se, Milan tam vypadá jako smutný svatý) a k tomu ještě přidávám link na stránky kapely Ohnivá voda.

       Já jen dodám, že přítomni, kromě několika desítek dalších, byli i Laser Jirkovští s překladatelem Milanem Žáčkem, Jolana, Jan Patrik Krásný, Silver (všechny jsem je stáhnul o předplatné) a Richard Podaný a Honza Vaněk jr. Dokud nezačala produkce Ohnivé vody, která by mi udělala největší radost, kdyby hrála v jiné ulici nebo nechala doma vybavení pro hru na stadionech, užíval jsem si kritiky Richardova překladu Haf haf, řekl pes od M. Swanwicka z úst Honzy Vaňka jr. RIP: „Ono to může znamenat i znát?“ JVjr: „Jasně, je to osmý význam slova have v Haisi-Hodkovi“. Pak kapela přestala ladit, do té chvíle jsem si nebyl jist, zda již nehrají, a já poznal zač je toho loket. Nejlépe asi bylo nahluchlému (jak se to má říkat politicky korektně, jo mírně sluchově hendikapovanému) Dárečkovi, ale i přítomná mládež ukázala, že se dovede bavit. Ivaně Kuglerové chvíli trvalo, než je strhla, ale pak už jsem se bál jen o omítku na stropě knihkupectví pod námi.

       A ještě jedna věc se mi přihodila: Silver využil mé snížené, decibely destruované schopnosti uvažovat a vymámil ze mě přislib účasti na Opatconu, no s Petěm Pavelkem to snad nějak přežiju.