Interkom: Minicon 2002

Ráno před Miniconem bylo krušné, ale mohu si za to, jako ostatně za vše, sám. Jak už se pomalu stává pravidlem, před každým sobotním conem zhlédnu popůlnoční Star Trek, tenhle byl obzvláště vypečený, pana Scotta posedl duch Jacka Rozparovače, a pak je ovšem vstávání opravdovým utrpením. Minicon jsme letos stihli jen tak tak.

Tak tedy, když jsme překonali prezenci, kde se obětavě střídala Gudrun, Bí (ta ale až později, protože na Ondřejově přednášce seděla před námi a počastovala nás domácím pečivem), Silvie Šustrová a nevím kdo ještě, Ondřej Neff měl už prvních pět minut přednášky o dalším úspěchu Usámy bin Ládina, tentokrát v Praze, za sebou. Nebudu prozrazovat podrobnosti, přednášku najdete na Neviditelném psu, trochu z ní mrazilo a rozhodně se okolo 22. 11. nebudu motat v okolí nuselského mostu.

Ondřejova přednáška nebyla dlouhá, vlastně jako jediná ten den umožnila před následujícím pořadem udělat skutečnou přestávku. Až během ní jsem zjistil, že vedle Richarda Klíčníka sedící děvče je Eva Halbichová z ivančického klubu Exorcisti (pozorný čtenář se s ní setkal i v příhodách neofanouše Kastelána), do té doby jsem myslel, že se Richard přeorientoval na středoškolačky. Vyběhl jsem za Ondřejem do foayé, tam jej bohužel zahákoval Jarek Reček a řešili problém tisku digitálně snímaných fotek na barevné tiskárně. Netroufal jsem si zasahovat do odborného rozhovoru a odchytil jsem Ondřeje, až když jej Silver lákal na Opatcon. Byl skutečně překvapen, když jsem mu řekl, že mi stále neposlal SuperMegaMloka. No není všem dnům konec, jednou to z něj dostanu.

Následovala zcela excelentní přednáška Honzy Vaňka jr. o jednom obžalovacím spisu Koniáše, Honza se podobně jako v případě přednášky o fanouších projevil jako utajený showman. Přesto, že hlavní část byla napsána již před časem pro RAMAX, musím Honzu obdivovat, kolik toho stihl sepsat od čtvrtka, kdy jsem jej s Egonem do programu uvrtal. Doufám, že přednášku získám pro Interkom, a tak o ní jen tolik.

Po přestávce následovalo vyhlášení výsledků literární soutěže O Železnou rukavici lorda Trollslayera. Uváděli je Michael Bronec a Jiřina Vorlová. Michael nejprve publikum připravil na to, co jej čeká, výčtem alternativ, jak lze moderovat předávání cen, v podstatě buď najmete profesionála, který jiskří bonmoty, ale plete si jména soutěžících, o kterých vůbec nic neví, nebo se toho ujme pořadatel, který sice mluvit ani klást otázky neumí, ale orientuje se jak v soutěžících, tak jejich tvorbě. Michael zvolil druhou možnost a zůstal v ní dokonale svůj včetně nezastrčeného podolku košile a žertovného komolení názvu sbírky vítězných prací jako Drátobijci, přestože letos již zvolený font k takovému čtení nijak nesváděl.

Následující předávání zhruba patnácti cen bylo přehlídkou nechtěného humoru, což bylo dané hlavně mládím vyslýchaných autorů, jejichž životní zkušenost by se obvykle dala redukovat na dosaženou úroveň v Dračáku či na příhodu, jak nastydli při lesním LARPu. Richard Klíčník s Evou a Michaelou raději vyrazili do čínské rychlojídelny získat nějaké potraviny, ale já odvážně vytrval a byl jsem odměněn změnou k lepšímu okolo šestého místa.

Autorka (druhá v soutěži RAMAXu), mladá začínající japanistka, pravila, že hru Vampire: the Gathering (MiB citováno jako „Vampirers“) nehraje, neb má jinou koncepci upírů. Na pátém místě se objevilo jméno Pavla Renčína (jen jméno, sám autor to nestihl), prý se v jeho práci objevil posun od poesie k akci, ale nepochopil jsem, zda proto uspěl a dosáhl pěkného pátého místa, či naopak následkem zklamaného očekávání části porotců se na toto místo propadl.

Páté místo získala i Anna Šochová, známá našim čtenářům třeba z Netopejrovy hororové soutěže („ne, nejsem z Aše, to jsou pouze záda světa, já jsem ze Studánky, ta je ještě dál“). Snad to bylo tím, že byla prvním přítomným autorem nad třicet let, ale náhle začaly otázky i odpovědi dávat smysl a bylo skutečnou radostí dovídat se, proč a jak Anna píše, co na to rodina a tak...

Čtvrtá Lucie Lukačovičová se rovněž nemohla dostavit a tak jsme se rychle dostali k souboji o první tři místa oceněná nejen knihou a diplomem, ale i filigránskou figurkou jakéhosi trola. Nastal souboj nervů mezi favority stáje Strak na vrbě. První se uklidnil (těžko ale říci, zda z toho měl radost) Darion (Martin Antonín), když si došel pro třetí místo za povídku Trpasličí čest. Chystá zkusit psát i SF, čte Janu Rečkovou, Ivanu Kuglerovou a Mirka Žambocha, ale pokusí se psát jinak... Fakt dobrý, ocenil jeho výkon MiB.

Nyní šlo o to, kdo získá druhé místo a na koho zbude první. Přivolaná Jana Rečková pravila, že soutěž obeslala potom, co ji loni sama porotcovala a vše se jí tak zalíbilo, že pocítila chuť zasoutěžit si s mladejma. Fakt vynikající, popsal MiB její výkon.

Své vítězství Ivana vysvětlila jako výsledek přesné kalkulace a studia očekávání porotců. Je to prý pro ni hra, stejně si vypočítala vkus poroty CKČ (zde asi měla na mysli dvě třetí místa v letech 2000 a 2001) a Ikarose. Fakt skvělý, ohodnotil MiB její výkon, a protože Egon se již hrozivě blížil, aby uvolnil pódium pro další produkci, vyzval MiB ještě přítomné autory, aby se po jednom začali houfovat u jeho stánku, kde bude vyplácet honoráře.

Po kratší technické přestávce usedl za mixážní pult Viktor Nikolov, což již tradičně signalizuje, že může začít třinácté vyhlašování soutěže o cenu Jima Dollara. Uváděl jej Fredátor, Freddie Kruger v masce Predátora. Jelikož Jim Dollar zrovna hájí svobodu, demokracii a klidný průběh summitu NATO kdesi v irácké poušti, byl přítomen jen duchem a mobilem. Předávání bylo celkem zábavnou variací předchozích ročníků, aby se vyhnuli trapnosti už skoro zákonitě dané propozicemi soutěže autorů do osmnácti let, tvůrci feérie ji do své show programově zabudovávají. Letos vše velmi vtipně ozvláštnili parodií na „Chcete být milionářem?“ s otázkami ze života Jima Dollara. Škoda, že tím pádem odpadl zpěv a stepování, ale nemůžeme chtít vše a nelítostný Egon by nepřipustil přetahování.

Soutěže se zúčastnilo 14 soutěžících (z toho šest dívek) s průměrným věkem patnáct a půl roku a jednadvaceti povídkami. Nicméně většinu cen získala sedmnáctiletá Barbora Majerníková z Bratislavy. Musím si od ní něco přečíst, třeba se v Bratislavě objevila nová Zuska Minichová, Barbora se Jima může zúčastnit již jen jednou (tahle soutěž si svou stáj prostě vybudovat nemůže) a pak ji čeká konkurence v CKČ a CGR.

Po dvou vyhlašováních následovaly opět přednášky, nejprve promluvil Mirek Žamboch o Evoluci zabíjení (člověka člověkem, nejlépe ve velkém pomocí vojsk). Bohužel zvolil dost nevhodně formu prezentace promítáním hesel z připravených fólií. Kdyby hesla pospojoval do vět a nepojal téma tak široce, mohla to být dobrá přednáška, takto ji v nejlepším případě mohu hodnotit jako únavnou. To, co se tak povedlo Vaškovi Pravdovi při prezentování Euroconu, asi není přenosné na téma, které si žádá oživení kupou mrtvol a jejich předsmrtných příběhů.

Vrcholem Miniconu mohla být přednáška docenta Vl. Smetáčka: Budoucnost – vzdělání a konflikty. Bohužel přednášející neupřesnil, jaké formě komunikace s posluchači dává přednost, a některým se pak zdálo, že je řečnickými otázkami ponouká ke vstupům do přednášky. Sám jsem musel okřiknout Honzu Macháčka, když začal rozvíjet nesmyslný příspěvek na základě toho, že řečník místo polyhistor řekl polyglot. Toho, kdo obě slova zná, to nemohlo zmást, a toho, kdo ne, tím méně.

I přes neustálé přerušování a rádobyvtipné dodatky jsme si udělali představu o zkoumání trendů ve vzdělávání, o tom, jak lze kalkulovat, jak se dnes vložené prostředky do vzdělání vrátí v příští generaci, a jak to ale politiky volené na čtyři roky zákonitě nechává chladnými. I o tom, jak se počet vědomostí lidstva každých deset let zdvojnásobuje a jak stále méně lidí je schopno chápat svět okolo sebe a z toho vyplývající nutnosti neustálého zjednodušování všeho pro potřeby většiny (tedy průměrných). O růstu úrovně bezvýznamnosti českého státu a národa ve světě, o nejvýhodnější míře zaostávání za světem, ke které bychom se měli dopracovat. Bohužel, když mohlo dojít k nějakým předpovědím či odhadnutým trendům, Egon nemilosrdný nás vyhnal pro kabáty, neb muzeum nás vyžene úderem šesté a šatna zavírá ještě dříve. Naštěstí snad Tom Vild, který svými připomínkami rovněž přispěl k retardaci přednášky, pozval pana Smetáčka do KJV. Byl by to zajímavý návrat k tradici KZG (Klubu zneuznaných géniů), který na své večery v polovině osmdesátých let zval mimofandomové odborníky (namátkou zavzpomínám na antropologa V. Mazáka, dr. E. Vlčka, Vl. Grygara, K. Pacnera ...)

A nakonec ti emzáci. Neměl by Kilgore Trout žalovat tvůrce filmu za krádež duševního vlastnictví? Bytosti ovládající silové pole nejlépe zneškodníš baseballovou pálkou a politím vodou. To jiný Troutův mimozemšťan, který s lidmi chtěl komunikovat prděním a stepováním, je pravděpodobnější.