Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

       Vážený prezidente – aneb milý Zdeňku,

       úvodem mého příspěvku zásadní motto:

       Na málo věcí v životě jsem hrdý, a S.S.S.R. je jedna z nich.

       

       Takže k věci: když jsem skončil na jaře 2002 svůj první a zatím poslední zahajovací projev na S.S.S.R. v Karlíně, v němž jsem pro mladší zúčastněné vysvětloval, jak tohle setkání vzniklo, všechny ty, kteří pamatují, jsi zarazil svým dodatkem, kdy jsi povstal a poděkoval zejména duchovnímu otci tohoto setkání – Honzovi Hlavičkovi. (Viděl jsem jeho udivenou reakci, seděl jsem naproti němu přes stůl.)

       Jen díky vrozené úctě k tvé funkci a k tvým šedinám jsem mlčel. Nyní však stejný blud hlásáš v mezinárodní tiskovině (české, moravské a slovenské), takže nyní speciálně pro Tebe:

       

       Při plném vědomí a s pýchou dmoucím se hrudníkem prohlašuji, že duchovní i fyzický otec a zakladatel S.S.S.R. je J.W.P. A to vynechávám docela zajímavý fakt, že sám Honza své zakladatelství zcela jasně (a logicky) popírá :-).

       

       Pro informaci ostatním: tohle setkání vzniklo díky mé potřebě konzumovat alkoholické nápoje s lidmi mně sympatickými – a protože cony pro mě byly buď daleko, nebo jich prostě bylo málo, tak jsem začal organizovat tohle původně úplně obyčejný hospodský tlachání.

       Prvních čtyř, pěti setkání (ještě bez názvu, slovo PIVOCON již bylo obsazené) se na Budvarce v Dejvicích účastnili např. Pavel Kosatík, Ivan Adamovič, Ondřej Neff, Jarda Jiran, Martin Klíma a Vilma (ještě) Kadlečková, dokonce i ty, milý prezidente...

       První opravdu velká akce, už nazvaná S.S.S.R., se odehrála (díky tomu, že tam výše jmenovaní po naší dohodě pozvali někoho dalšího a ten zase dalšího) taktéž na Budvarce. V salónku bylo neuvěřitelně narváno a bylo to super. Stáli jsme tam namačkaní s půllitry a skleničkami v ruce a odcházeli jsme domů dlouho po zavíračce (což se už stalo tradicí). Tam se tuším také už objevil i „Tvůj“ duchovní otec Honza. Pak jsem zorganizoval párkrát tuto pijatiku v hospodě Na URALE (dokonale to sedělo s názvem setkání), ale potom, co nás tam okradli, jsem nesehnal odpovídající hospodu – a štafetu za mě převzala (díky, díky, díky!) Jolana Čermáková.

       

       Takže, Zdeňku, můžeš mi nadávat, že jsem blboun nejapný, můžeš mi zpívat třeba Mámu od Luneticu, můžeš mi pálit chodidla nebo obrátit brejle naruby – ale historii nezměníš…

       Mimo jiné – pevně věřím, že k tomuhle článku připojíš laskavě vtipný komentář, ve kterém uvedeš věci na pravou míru, totiž, že já jsem sklerotik a podle Tebe je stejně duchovní otec S.S.S.R. Honza Hlavička. K tomu už FAKT nebudu mít co dodat, takže máš stejně poslední slovo (ostatně jako vždy).

       

        

       

P.S. Jo – a ještě závěrem pochopitelně zdravím svého „kolegu“ Honzu Hlavičku. A Jolano – tu ABU jsi vybrala SUPER. Kdy bude příští S.S.S.R. ???