Interkom: PENTACON 2002

11. října ráno jsem byl trochu nečekaně zatažen do pořádání Pentaconu, nejprve mi volala Nyota (nebo to byla Trekkie?), že mají potíže s podepisováním smlouvy a pak se mi ozval hodně nerudný chlapík (původně jsem jej měl za školníka, pak za učitele, to když řekl, že učí do půl páté, nakonec jsem se dověděl, že to jen užil školní obdobu plurálu majestatiku a že to byl ředitel) z Gymnázia pro velmi chytré děti Buďánka. Na jedné straně jej chápu, pořadatelé conu, který začíná již za 7 hodin s sebou nemají ani občanku, aby mohli podepsat nějakou smlouvu. Ovšem způsob jeho projevu rovněž vyšel z módy nejméně před dvanácti roky. Je vidět, že naše školství, i to elitní, stále ještě vězí v socializmu. Řečmi o tom, kdo zaručí, pokud by během akce vznikla škoda třeba padesát tisíc, že ji uhradíme, mě vyděsil dost na to, abych se rozhodl jít se na Pentacon podívat.

Rychle jsem doplnil své vzdělání popůlnoční epizodou toho ještě autentického a správného původního Star Treku (asi té nejprvnější série), okouzlil mě větami typu „Nejsem vědec ani fyzik, ale mám za to, že vše co je elektrické podstaty by mělo jít zkratovat“.

V sobotu po obědě navzdory děsivé migréně (že by následky televizního ponocování) jsem se vydal do Buďánky. Šel jsem od tramvaje a v místech, kde by dle informací ono zařízení mělo být jsem narazil na Františku Vrbenskou, ana přichází shora, z druhého konce ulice, ani ona netušila, kam jít. Pochopili jsme, že nalezení školy je jeden z prvních testů, které na své žáky IQ gymnásium nastrojilo. Po chvíli bloudění v uličce, která není ulicí, ale spíše okrajem parku, jsme to nakonec našli, pomohl nám hlavně pohled na hlouček před jakousi nevábnou budovou šermujících zakuklenců.

Během cesty jsem se dověděl, proč mi pořadatelé volali na telefon ředitele firmy, kde pracuji, místo na ten, uváděný v tiráži každého Interkomu. Když totiž zjistili, že budou potřebovat pomoc Fandomu, Interkom u sebe neměli a volali Františce. Ani ta ale nezná mé číslo zpaměti, nicméně dokáže hledat ve Zlatých stránkách... Řekl bych, že je na čase zrušit výjimky a udělat odběr IK pro všechny kluby, které chtějí být členy Čs. fandomu v ČR, povinný.

Na prezenci si Františku odškrtli ze seznamu přednášejících, bohužel říci jí, kdy a kde přednáší, nemohli s tím, že již všechny programy rozdali. Naštěstí jsem za stolem s prodejem hlavolamů zahlédl hlavního pořadatele Honzu „Deraka“ Völfela a ten program měl.

Františka začínala za hodinu, ale na dveřích její třídy bylo napsáno, že všechny přednášky jsou posunuté o půl hodiny. V protější třídě běžel Futurologický kongres, chtěl jsem si poslechnout něco o Balení žen v budoucnosti, ale když jsem zjistil, že přednáší Vašek Fořtík, nechal jsem si to ujít, abych nedopadl jako na pořadu Pravda o hajzlech na Enterprise a nejednalo se o nějakou slovní hříčku okolo dámské módy. Rozhlédl jsem se po škole a strach pana ředitele mi přišel dost nemístný. Kdyby chtěl v bance Buďánkou ručit za úvěr, padesát tisíc by mu asi nedali (pokud v kabinetu fyziky neskrývají nějaký obzvláště starožitný Van de Graafův elektropřístroj :-). Na druhou stranu svou sešlostí a rozvrzaností působilo tamní prostředí velice mile a domácky, asi jako na nějaké kulturní akci pořádané squattery. Tedy pokud jsem alespoň mohl soudit mezi záchvaty bolesti.

Pak jsem narazil na Pagíčata a Editu Dufkovou, čekali před dveřmi, za kterými čekal Pagi, aby mohl začít svou přednášku Conan a Spock. Netušil jsem, oč půjde, a pak se z toho vyklubala beseda o rozdílech a styčných plochách mezi SF a fantasy. Docela dobré, Pagimu se podařilo kočírovat směr i přes touhu několika jednodušších posluchačů dát najevo znalost nějaké literární výjimky, která odporovala závěrům, k nimž svým výkladem směřoval. Abych vám to přiblížil, řeknu jen, že přítomný Vojta „Moc mluvím“ Čepelák byl příkladem vstřícného posluchače, který svými přípodotky besedu rozvíjel na rozdíl od dříve vzpomínaných, kteří se ji (samozřejmě neúmyslně, jen z čiré hlouposti a neschopnosti pochopit, o čem je řeč) pokoušeli rozbít.

Pak jsem ještě setrval na kousku přednášky Františky Vrbenské „Ženské hrdinky, sny a krutá realita“, abych se podíval, kdo z přítomných Pentaconistů je dost informovaný, aby věděl, kam má přijít, a prokázal tím svou další použitelnost. Františka začala četbou povídky: „Byl krásný letní den a odkudsi přicházejí dvě dívky“. Napadlo mě, že to je ten v názvu vzpomínaný sen a teď přijde realistické dokončení: „Jedna byla krásná a ta druhá moje“. Ale nestalo se tak, bylo to fanfiction o setkání Xeny, Gabriely a barbara Conana. Pak už jsem nějak nedokázal pro bolest sledovat niť vyprávění a vypotácel se. Venku jsem pumpnul Janu Šloufovou o nějaký prášek a když se tomu podařilo převést migrénu na nevolnost, vydal jsem se domů. Při loučení s Derakem a jeho družkou mě napadlo, že jestli šli smlouvu podepisovat ve svých trochu satanistických ohozech, dopadlo nakonec vše docela dobře a pan ředitel projevil docela odvahu, za kterou zaslouží náš dík.

Celkově to pro mě byla docela zajímavá zkušenost. Jen Rada fandomu bude muset vypracovat nějaké doporučení, metodiku, či vzorovou smlouvu mezi Fandomem a klubem, který požádá o pomoc při jednání s úředními osobami a institucemi a na Poradě klubů bude třeba začít se školením nováčků jak jednat s úřadem. Já a Pagi bychom měli oprášit své akademické tituly, aby se jimi mohli žadatelé ohánět při jednání (na někoho to stále ještě zabírá). Pokud si tedy pořadatelé dají práci s jejich zjišťováním.