10/2002
Fandom v datech (další)	(197)

Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

Hvězdný bulvár

Brno

Praha

25. července další partička pétanque, opět zakončená v příjemné restauraci YVY.

26. července celkem hojně navštíven film Svět podle Prota. Konečně něco inteligentního a lidského v záplavě druhých dílů plných nelidských příšerek!

28. července jedno z vrcholných sportovních střetnutí: fandom open turnaj v minigolfu Snoopyho grand prix. Již třetí ročník vyhrál tentokrát Amis (ale nějaký diplom dostal každý).

31. července se osm statečných sešlo před klubem Fléda, aby shlédlo jugoslávsko-československý SF film Monstrum z galaxie Arkana. Zvláště ti, pro které to nebyla premiéra si zaslouží uznání za statečnost. Pomatený děj, těžký život spisovatelů SF, několik hlášek a hlavně masakr na svatební hostině (monstrum dělal Švankmajer). A také pozoruhodný velký kinosál, s povoleným donášením nápojů a vybavený vyřazenými klubovkami.

12. srpna narychlo svolané kino: Kód Navajo. Účast slabá a i film byl celkem zklamáním (ovšem úvod působí velmi autenticky).

13. srpna stejné kino, jiný film: Ptačí svět – celovečerní dokument o ptácích. Místy příliš mentorský komentář a opakovaně chyby v titulcích (když trasa některých migrujících rekordmanů přešla ze stovek km na tisíce, tak v českých titulcích bylo o řád méně, přičemž je předcházel vždy francouzský titulek se správným údajem – jeden ptačí druh pravidelně lítá z Antarktidy do Arktidy, což je od matičky přírody dost krutý žert, ten se ohřeje snad jen za letu).

17. srpna vybuzeni úspěchy v brněnské pétanquové lize jsme poctili svou účastí nedalekou Grand Prix d'Austerlitz (Slavkov). Nijak jsme při tom nedbali, že se jedná o mezinárodní open turnaj, jeden ze tří nejvýznamnějších v tuzemsku. Pochmurné koule měly jasný cíl – neprohrát úvodní zápasy ostudně (v prvním kole hrály čtyři vylosované týmy každý s každým). Tento cíl byl v pohodové hře dosažen, sice jsme prohráli všechny zápasy, ale soupeře to pokaždé stálo nemalé úsilí. Zato Le Dimanche Maussade vyhráli právě tolik zápasů, aby jako úplně poslední postoupili do druhého kola, z čehož kupodivu neměli moc radost. Zato se jim splnilo jejich přání – zahrát si proti nějakým Maďarům (a protože v druhém kole nastupoval nejslabší proti nejsilnějšímu, tak se střetli s vítězem minulého a nakonec i letošního ročníku). Prohráli se ctí, dokonce měli jednu šanci na vyrovnání. Legrační bylo, jak si některé týmy nahlas libovaly, že v losování nezískaly do skupiny „nějaké Francouze“ (= naši Le Dimanche Maussade).

22. srpna takzvaný „trénink“ pétanque na našem domácím hřišti v Lužánkách. Několik přátelských utkání mezi Pochmurnými koulemi a Le Dimanche Maussade, které většinou s převahou vyhrály Pochmurné koule (že by se byla děvčata ještě nevzpamatovala z utrpěného úspěchu?).

23. srpna se v Lužánkách za umělého osvětlení konal už 2.večerní turnaj dvojic v pétanque (na prvním byl z našich týmů jen jeden zástupce). K občerstvení čepovaný Budvar a lahvová kofola (a pochopitelně zápisné: 100 Kč za dvojici – část šla na náklady a většina vítězům). Hrálo se nemilosrdným vyřazovacím systémem = vypadli jsme všichni v prvním kole, ale opět to bylo se ctí (nejtěsněji dokonce 12:13).

24. srpna proběhl bez problémů letošní GardenCon. Grilování, popíjení, plkání, hořící lampióny (ten s tučňáky doopravdy shořel) – pohodové odpoledne a večer. Největší překvapení: Flor de Cana (dvanáctiletý nicaragujský rum – tak to dopadá, když si objednáte sedmiletý kubánský rum, i když i na tento Havana Club došlo).

Marvin

25. srpna jsme se na zahradě za SF archivem a redakcí IK sešli k nedělně odpolednímu setkání pamětníků večírků u Klímových. Krom Vilmy, Martina a jejich dcer se obětavě přes půl Prahy dopravili Viktor Janiš a Jolana. Z blízkých návštěvníků uvedu Netopejra a Richarda Klíčníka, Honza Vaněk to má tak napůl mezi nimi. Přišla řeč na brněnskou vášeň pro pétanque, Netopej navrhl dát dohromady pražské družstvo a zajet to do Brna vybílit. Kolem stolu kolovala maketa Interkomu, hovořilo se o připravovaném a stále odkládaném Kvarku a četly se úryvky z Pynchonova románu Gravity's Rainbow. Když už byla doba na rozloučení, vynořil se jako dobrý vílák Silver, aby odvezl Jolanu a Richarda na nedělně noční posezení u Peti Pavelka.

26. srpna se v RUR na chvilku z civilky zastavil Honza Macháček. Filip nám z vlastní zkušenosti líčil osudy vyplaveného a dodal na poslední chvíli DOGMA, Honza slíbil napsat zkušenosti porotcovy aneb Lání na CKČ, já si konečně odnesl Dozoise, celkem produktivní návštěva.

28. srpna protože zbylo dost jídla i pití, uskutečnil se komornější PostGardenCon. Vypukla maniakální diskuse o filmu Limonádový Joe, spojená s poslechem CD s příslušnou hudbou a listováním knihou o filmu. Nakonec došlo i na plánované šipky.

Marvin

29. srpna jsem v Krakouši nejprve zafungoval jako ústředna, když jsem přes J. P. Krásného zprostředkovával komusi (snad z HN) spojení na Pavla Weigela kvůli překladům z Lema. Když jsem unikl od zakouřeného stolu, kde seděl ještě s Netopejrem, přisedl jsem si k Richardovi Podanému, přijel do Prahy vlakem, je to teď rychlejší než MHD. Povídali jsme si o komiksu Liga výjimečných, který mu dal redigovat Viktor Janiš (ač komiks nemusím, už se na naň těším), a o mnohasetstránkovém fanouškovském doplňku katalogizujícím většinu narážek a skrytých souvislostí. Kupodivu i zde došlo na brněnský sport, Richard v mládí (ve věku okolo deseti let) strávil pár měsíců ve Francii a pétanque tam hrál, hned jsem jej navrhl jako trenéra do Netopejrova mužstva. Pak přišel Mili Habala a donesl opožděnou recenzi na Morální zvíře od R. Wrighta. Právě včas k druhému vydání.:-) Ještě jsem Miliho upozornil na právě vyšlého Pelevina Omon Ra, třeba nám zrecenzuje i to. Honza „Bidlo“ Adamčák si objednal Interkom a koupil Kdo je kdo, vemte si z něj příklad. Okolo stolu kolovaly Silverovy fotky z Tatraconu, kdy už někoho napadne, že by si Butorovci zasloužili nějaké fanouškovské vyznamenání…

30. srpna jsem se opět v Krakatitu sešel s Jardou Olšou jr. Konečně jsem mu vrátil knihu o DDR fandomu (za dva roky se mi nepodařilo sehnat fana, který by ji recenzoval) a donesl IK vyšlé od posledního setkání. Povídali jsme si jak jinak o zoufalé situaci v Africe, o tom, že Jardovi chybělo do vyplavení 30 cm a jak překonal rychlostní rekord ve vybavování letenky, aby se už ve čtvrtek 16. srpna dostal do Prahy. O tom, jak moc mu pomohl Ondřej Neff (Jarda v době, kdy se na něho obracel netušil co jej postihlo a dověděl se to až dodatečně, když přiletěl do Prahy). Došlo i na MegaMloka, teď už to asi visí jen na mně.

31. srpna se uskutečnil další z brněnských tradičních conů (první z této série se konal před pěti lety!) – PostVorvaňCon. Za tímto účelem byl využit volný vstup na setkání adoptivních rodičů a sponzorů zoo. Letos se jich sešlo mimořádně mnoho (bylo slunečno), pro prohlídku zoo s výkladem se muselo vytvořit několik samostatných skupin. Také se ukázalo, jak mají chovatelé zvířata vycvičená – zatímco při normální prohlídce většina zvěře pobývá zásadně v opačném koutě výběhu, teď se ochotně promenádovala přímo před námi (velbloudi dokonce přerušili oběd a naběhli k ohradě). Naše piraně se mají stále k světu, nakonec došlo na křest zebry, občerstvení a dotazy řediteli (náš dotaz ohledně chovatelského záměru s tasmánským ďáblem byl zodpovězen, k radosti zástupců Církve futuristů nového začátku, kladně). Ještě jsme si s odborným výkladem prohlédli makety plánovaných areálů zoo, načež následovalo zhodnocení akce po přesunu do restaurace Legenda.

Marvin

1. září jsem prospal, ale jiní (Pavel Weigel a Tom Jirkovský například) byli v tom čase na Polconu, Pagi a Olomoučáci (nemohu nejmenovat Lenku Turečkovou) na Mlejnconu a spousta dalších se právě vrátila z jednodenního Bohemiaconu. Napíšete nám o tom něco?

2. září jsem po ospalém víkendu začal generovat minulý Interkom do html a pak jsem se vydal do RUR přemlouvat pracovníky na příští pondělí k jeho snášení. Leč Filip s Bí již něco mají a tak musím rozhodit sítě šířeji. Nahlédl jsem do nové Ikarie, ale nějak nic neupoutalo. Naštěstí nic nevyšlo, ale i tak jsem si v antikvariátu doplnil Asimova tak, že by mi mohl klub Kalibán závidět.

5. září jsem po únavné akci Corelu (konečně jsem se podíval na Prahu z Žižkovské věže) dostal do Krakatitu trochu později. I zde jsem lákal dobrovolníky na pondělí. Pavel Weigel s Tomem Jirkovským líčili zážitky z Polconu, zdá se, že se brzy dočkáme povídek polského autora A. Pilipiuka, o kterém jsme psali v Bulváru z 26. května. Honza „Bidlo“ Adamčák dával k lepšímu historky ze záchranných prací ve vyplaveném japonském velvyslanectví, kde pomáhal zachraňovat, Jana Rečková marně čekala na Jarka, až jí nezbylo než se vydat přes Prahu samotná.

6. září se šlo do Olympie na francouzský film Fantom Paříže. Při té příležitosti byly využity zbylé slevy na vstupné, což někteří po filmu považovali za velmi prozíravé. První film natočený digitálně (ještě před Epizodou II), triky tím pádem působily přirozeněji. Na druhou stranu na to, že jsme seděli skoro v poslední řadě, tak některé záběry trhaly oči a byly vůbec nepříjemné. Efektnost a výtvarná stylizace vůbec převládaly nad smysluplným dějem. Ale zase jen Francouzi dokážou divákům předvést takovou sbírku ohavů a pochybných individuí, a policie příliš nevyšetřuje z ryze realistického důvodu – lid se bouří a tak mají důležitější starosti. Pointu nikdo nečekal, proto na oplátku nedávala moc smysl.

Marvin

7. září u slavíme Čermáků společné stodvacetiny Ládi a Dany. Vedle osobních přátel Dany a Ládi staršího přišlo i pár scifistů. Peťo Pavelko, Vlasta Talaš, Dáreček, Béďa „Jeefes“ Stauber s manželkou, já s Michaelou a Netopejr. Ten nás všechny včetně oslavenců vypekl nejoriginálnějším dárkem, když donesl živého humra. Konečně jsem měl čas si v klidu prohlédnout a objednat Dárečkovy fotky z Euroconu a Tatraconu.

7. září se u Amise a Amily sešla početná skupina nenapravitelných optimistů. Oficiální záminkou byl další pokus o promítání brněnského vícehlasého dabingu Stopařova průvodce po galaxii. Leč některým zvířatům nestačí na spojení obrazu a zvuku ani dva roky (že na to někdo nemá čas a chuť bych ještě chápal, nechápu ovšem, že to někomu stojí za další sliby). Když už byl připraven promítací sál, podívali jsme se na povídkový Heavy Metal. K tomu se podávaly fazole nebo špekáčky na pivě. Barman pak namíchal např. banánové daikiri, margaritu či Shirley Templey. Navíc měla premiéru klubová trika.

8. září bylo slavnostní zahájení Brněnské poháru v pétanque – podzim. Tuto sezónu se rozjíždí dokonce tři ligy. Po slavnostně-organizačním projevu začal turnaj supermelee (tj. dvojice náhodně losované co do spoluhráčů i soupeřů). Tři z nás měli jako spoluhráče samotného ředitele poháru a díky silným spoluhráčům jsem bezmála postoupil do finále. I tak toho bylo dost a část z nás skončila na pozdním obědě v YVY. Běžné zápasy naší (druhé) ligy začínají od úterka.

Marvin

8. září poslední letošní setkání u Klímových v Úžicích, Vilma se na zimu vrací do teplých brněnských krajin. Opět jsme si užívali pohodlí Netopejrova auta a Karlovy osobité společnosti. V Holešovicích jsme po drobném zaváhání nalodili ještě Viktora Janiše a Honzu Vaňka jr. (mou vinou jsme zastavili na trochu jiné zastávce, než čekali, ale tu stanici hravě dojeli autobusem :-). Pak už jsme si jen povídali a konzumovali Vilminy dobroty. Ale nejen jazyk si přišel na své. Vilma za ten měsíc přestavěla zahradu, přibylo několik skalek a cestiček, vyrostly nové byliny. Já například nevěděl, jak se i v našich šířkách dobře daří bambusu. Pak přijela ještě Jolana, původně se měl objevit i Pagi, ale práce na Sardenu mu to nedovolila. Viktor s sebou měl právě vydaného Sandmana a to svedlo (spolu s Netopejrovou zálibou o věc) hovor ke komiksu obecně. Když se výtisku zmocnil Honza Vaněk jr., během okamžiku nalezl několik chyb a diskutabilních řešení, ale jak se ukázalo, za většinu mohl autor SFX a za něco lettering.

Protože Karel bral antibiotika, musel brzy odjet zpět do Prahy a já s Michaelou jsme se svezli s ním. Původně chtěl jet i Viktor „ještě musím přeložit dvacet stran a dnes asi nepůjdu spát před třetí“ Janiš, pak ale podlehl kouzlu zbylé společnosti a zůstal s tím, že jej a Honzu vrátí do Prahy Jolana.

9. září snášíme Interkom 8-9/2002. Abych ušetřil svá bolavá záda a pracovníkům cestování Prahou bez podzemní dráhy, sešli jsme se v Jindřišské ulici. Honza Vaněk jr. byl vyslán do Krakatitu, aby přivedl pomocníky, leč nějak se minul (Jaký minul? Oni odešli předčasně! pozn. korektora) s Gudrun, Silverem a Mirkem Hokešem. Zatímco Gudrun telefonovala, abych přišel otevřít (já sice hlídkoval na balkóně, ale rovněž jsem je přehlédl), Mirek veden svou sociopatickou logikou zazvonil na všechny zvonky v domě s tím, že jeden musím slyšet. Vedle toho, že úvaha byla chybná, do mé kanceláře žádný zvonek nevede, se mu podařilo zburcovat cca 20 partají v domě. Pak dorazil ještě Jirka Černý, ten ale přišel z RUR (sám, neb Filip nás opět nechal na holičkách a ani Bí nepůjčil! :-) a nakonec i Honza Vaněk jr. Interkomů bylo trochu víc (i pro účastníky CKČ), ale rychle jsme je složili, hlavně Silverovou zásluhou, občas pracuje skoro tak rychle a vytrvale, jako mluví.

Gudrun nám vyprávěla o její a Keplíkově cestě po východní Evropě (ale to si snad přečtete ve slíbené reportáži), Jirka Černý líčil čtenářské zážitky s Pilipiukem, já líčil víkend u Čermáků a Klímových, Honza Vaněk tuším něco pracoval u počítače.

10. září u nás přespával Richard Klíčník, zařizoval si zápis a k nám přijel ze schůzky KJV plný nápadů a energie. Byl tam i Vašek Pravda, jak jsem vyrozuměl, v reformátorské náladě, zdá se, že mu manželství ponechává ještě dost energie.

12. září se v Krakatitu objevil Richard Podaný s korekturami Ligy výjimečných (když jsem o ní poprvé referoval, neuvedl jsem přesný název, on asi není dodnes definitivní, bude záležet, pod jakým názvem u nás nasadí film). Gudrun za mnou poslala zájemce o založení klubu, tak jsem je spolu se Silverem zasvěcoval do neofanských tajností. Protože bylo před Istroconem, domlouvalo se, kdo s kým pojede a tak (v našem voze se uvolnilo místo, protože Ondřej Neff dělal zkoušky na motorku, však se tam také na chvíli objevil s úžasnou futuristickou přilbou ne nepodobnou součásti skafandru). Když se atmosféra zklidnila a hovor začal být zajímavější, musel jsem se ke své lítosti vydat na dalekou a pro mé staré kosti nepohodlnou cestu domů.

V pátek 13. září se poprvé ve své historii konal Pivocon na dvou místech, v Plzni a Bratislavě, tam u příležitosti Istroconu 2002, ale o něm jinde.

14.září se ti, co nebyli na Istroconu, zúčastnili open pétanque turnaje trojic O plný pohár barona Trencka. Amis a Amila posíleni o hráče z jiného týmu skončili na 2. místě v turnaji B (paradoxně je to stálo mnohem méně úsilí než vítěze a měli jen pár vítězství – ovšem v správnou chvíli).

Marvin

16. září přicházím do RUR, když tu z něho vyletěla kometa s baťohem. V obchodě se mi pak pokoušeli namluvit, že to byl Michael Bronec. Tím naštěstí výčet denních pozoruhodností končí.

17. září zatímco já prožíval noční můru zvanou shánění rukaviček do tanečních, v Krakatitu propukla panáková vichřice, která podle svědectví některých postižených (mám toho Mášu, Vlastu a Netopejra prásknout?) skončila jedno, nanejvýše dvě kola před smrtí.

18. září se mi podařilo zorganizovat dodání zbylých čísel minulého IK od zásilkové služby Dupress. Potom, co jsem musel kvůli několika číslům jet znovu do Podolí, dávám raději větší rezervu, což zase v případě speciálu s CKČ vedlo tomu, že se mi nedostávalo výtisků pro přímé odběratele.

19. září jsem se vydal na křest knihy Peklo Beneš do Krakatitu. Než jsem si ji dole koupil (Pavlovský nedovede zajistit Filipovi čas k doplňování novinek) a než jsem se prodral do galerie, skončila beseda a málem i podpisování. Pod Drakem seděli Vlasta Talaš, Jolana, Netopejr, Peťo Pavelko a Martin „Patricij“ Schwarz, který zde slavil narozeniny. S Vlastou a Jolanou jsme si dohodli čas odjezdu za Teodorem Rotreklem, Lucii Lukačovičové jsem opožděně dodal autorský výtisk Interkomu, s Janou „mimořádně bez Toma“ Radoušovou jsem dal řeč o plánech Laseru, Vláďa Kejval mi do archívu věnoval pár německy psaných scifi artefaktů (pamětní vydání Perry Rhodana a tak) a nakonec jsme s Richardem Podaným, Jolanou, Ivanem Kmínkem a Honzou Vaňkem jr. vytvořili skupinku v místnosti galerie a setrvali zde, dokud Richardovi nejel vlak do jeho nového bydliště (snad si to časem zapamatuji a prozradím vám je). Velmi příjemný večer.

20. září se pokouším zhroucenou pražskou dopravou dostat na stanici metra Luka. Spolu s Jolanou jsme to zvládli jen s desetiminutovým zpožděním. Pak už bylo vše jen vrcholně příjemné. Jedeme s Vlastou k Teodorovi již potolikáté, že jsme ani v Unhošti nezahnuli předčasně (jak se nám stalo asi při prvních třech návštěvách) a krátce po třetí jsme seděli v mistrově ateliéru. Teodor nám ukázal věci, které namaloval za rok, co jsme se k němu nedostali. Experimentuje s trojrozměrnými obrazy, bylo by ode mne zbytečné pokoušet se je popsat, navíc Vlasta začal kout železo, dokud bylo žhavé, a v březnu se můžeme těšit na výstavu na Krakatitu. Vedle kosmických a biblicko-kosmogonických námětů si na své přijdou i fanoušci formule F1, ke kterým se Teodor počítá cca sedmdesát let (ze stráně nad Masarykovým okruhem v Brně spadl ještě ani ne desetiletý).

Původně jsme se do Horního Bezděkova chystali na Teodorovy narozeniny v červnu, ale to kolidovalo s jeho dekorováním cenou Masarykovy Akademie věd a umění (nebo tak nějak) a pak jsme se zkoordinovali až nyní. Poprvé jsem zde byl tuším v roce 1986, jako řidiče jsem zneužil Ivana Hraničku, který tehdy své japonské ženě Toshiko ukazoval české pamětihodnosti a návštěva ateliéru se na to dala snadno navléknout. Výsledkem cesty bylo, že Teodor věnoval vedení VŠCHT v Pardubicích svůj obraz za jejich vstřícnost k pořádání Parconů. (Parcon, na kterém jsme obraz odevzdali, byl v Pardubicích poslední a čí byt dnes zdobí, ví jen bůh a dotyčný soudruh.) Ale dosti vzpomínání. Těšme se na nejbližší budoucnost a přemýšlejme, jak oslavíme Teodorovy osmdesátiny.

20. září se po několika přesunech termínu šlo na Znamení. Další film režiséra a scénáristy Shyamalana, osobně ho řadím lehce pod Šestý smysl i Vyvoleného (ale toho zase hodnotím lépe než většina lidí). Přesto nadstandardně chytrý a působivý film využívající více poctivého filmařského řemesla než digitálních triků (jedna prasklá žárovka nadělá děsu ažaž).

21. září jsme nemohli minout akci s názvem: Pochod k budoucí rozhledně V. Menšíka na Hlíně u Ivančic, pro nás HlínaQuest. Něco takového skutečně pořádal ivančický Klub českých turistů a mysleli to vážně. Těžko popsatelný zážitek.

Marvin

22. září pořádal Peťo Pavelko posezení u vína. V autobuse cestou do Stodůlek si vedle nás sedla povědomá postavička s koloběžkou, ale četla Švejka, a nějak se vůbec nepodobala šedivému, pohublému a mírně roztřesenému Rybkovi (krátký čas člen Rady fandomu), jak jsem si jej pamatoval z doby jeho maturity a přijímaček na tři VŠ. Takže jsem zase vypadal jako pitomec, když se k nám přihlásil, samozřejmě jel rovněž k Peťovi, ale odloučil se od nás ještě koupit burčák. S Michaelou a Richardem Klíčníkem jsem pak na vinné soaré dorazil až po první lahvi, na kterou se coby etalon všichni odvolávali při hodnocení ostatních, ale i ty měly něco do sebe. Protože se ve víně nevyznám a jemné rozdíly neocením (když mi chce Peťo dokázat, že existují, musí mi po běžném výběru nalít Portské), pochválím raději perníkový dort Vlasty Talaše, štrúdl Petrovy matky a samozřejmě Peťovy jednohubky. Sám jsem rovněž chtěl přispět vlastnoručně vyrobenou pomazánkou, ale zvolil jsem při strouhání sýra nevhodné struhadlo, a tak se mi podařil jazykový nesmysl v podobě neroztíratelné pomazánky. Dále společnost tvořili Jolana, Ľubo Plata s přítelkyní, novomanželé Bedřichovi a Martička „Potroublo“ Šebestová Drahovzalová s přítelem. Protože jsme druhý den ráno dost brzy vstávali, zvedli jsme se po deváté a uvolnili hostiteli židli, aby si také na svém „posezení“ na chvíli sedl.

Už se těším na příště, zvláště když jsem doma objevil zapomenutou láhev chilského vína.

Zdeněk Rampas

Pokračování příště