8-9/2002
Fandom v datech (další)	(196)

Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

Hvězdný bulvár

Povšimněte si prosím nového grafického rozlišení textů z Brna, Prahy a časem doufám i odjinud (v tištěném IK je trochu patrnější, ještě na tom popracuji).

27. června proběhlo v Brně – Lužánkách slavnostní vyhlášení výsledků Brněnského poháru v pétanque. Před vyhlášením se však v závěrečném bratro-sestrovražedném boji utkala obě družstva Pochmurné neděle. Pochmurné koule zdolaly Le Dimanche Maussade 2:1, ale nakonec jim to stačilo jen na bronzový pohár, zatímco momentálně poražení získali pohár stříbrný. Šampaňské teklo proudem, chlebíčků i vína se dostalo na každého.

2. července se oba vítězné pétaquové týmy fotily s poháry v Legendě. Pro jistotu byly přítomny tři fotoaparáty a nepřítomni dva členové týmu (po jednom za každý tým). Aspoň je důvod to někdy zopakovat, zvláště když se později ukázalo, že ne méně než dva fotoaparáty byly nefunkční.

12. července se nám, díky ďábelskému systému slev a druhých vstupenek zdarma, podařilo pořídit lístky do multikina v Olympii levněji než do běžného kina v centru Brna. Pokladní byl dokonale zmaten a také přepočet průměrné ceny na jednoho diváka končil překvapivě v řádu haléřů (a těch 25 hal kupodivu nikdo neměl). Za těchto podmínek se všichni na akčním hororu (nebo hororové akci?) Blade 2 slušně bavili, zvláště kvůli pražským reáliím a několika českým hercům (akorát Radima Kastelána jsme tam nějak nezaregistrovali). Mozek nutno odložit v šatně. Hláška filmu: „Vy jste člověk?“ „Ne tak docela, já jsem právník.“

17. července konečně naši borci přestali spát na vavřínech a oprášili pétanquové koule. Přátelskou partičku předčasně ukončil déšť. Část týmů pak chutně povečeřela v nedaleké restauraci YVY, dokonce je zlákala i vystavená Scapa k jedné skleničce.

19. července jsme opět v Olympii zjistili, že v premiérovém týdnu slevy neplatí, a tak nás Muži v černém 2 přišli pěkně draho. Někteří pří té příležitosti vzpomněli nejmenované zvíře, které nás uvrtalo na tak brzkou návštěvu, aby samo na sraz nepřišlo a využilo zlevněného představení někdy v poledne. Také už nám začínají jít ta pokračování na nervy – druhý díl se vždy snaží být bombastičtější a zároveň použít vše, co se osvědčilo, takže vlastně vidíte to samé v lesklejším balení.

21. července byl za pomocí SMS sezván tréninkový zápas v minigolfu. Turnaj se blíží a nechci se chlubit, ale tento zápas jsem vyhrál já.

Marvin

21. července neděle u Klímových na chalupě.

Původně jsme chtěli vyrazit již v sobotu, ale pak se ukázalo, že se všem zúčastněným víc hodí neděle, Karel Petřík byl v sobotu na svatbě Bedřicha (Jeefese) a objevila se i šance, že se v neděli zastaví RIP (nepřijel, pokousali ho jeho chrtíci) a Ivan Kmínek (přijel, ale nenašel to a odjel se tedy podívat na Říp, kde ho chytila bouřka). Do Úžic nás (mě, Michaelu a Honzu Vaňka jr.) ve svém novém autě přivezl Netopejr a už to byl pro mě dárek, moci si užít příjemné společnosti neutrmácen ČD. Z dalších obvyklých hostů dorazil jen Tomáš Kohl, Viktor Janiš s Hankou a Frantou Novotným se plavili na chorvatském pobřeží a Rečkovi se odstěhovali do Prahy a Jolana byla ve Finsku.

Mezi přípravou a nemírnou konzumací pochoutek jsme probrali Eurocon, na kterém byla Vilma jen chvíli, navíc obtulená dcerkami, Vilminy tvůrčí plány, Netopejrovy vydavatelské aktivity, mé potíže se sestavováním Kvarku...

V příplzeňské oblasti zatím probíhal Plkon, ale o tom vám musí napsat někdo jiný (že by Pagi?), Dárečku, dík za nádhernou pohlednici plnou podpisů.

22. července jsem v Krakatitu pozval přítomné na snášení IK. Filip mě ožebračil slevou na knihy, které bych si asi nekoupil nebo okolo nich ještě dlouho mlsně chodil, ale třeba si vážně jednou tu Dunu přečtu.

26. července jsem se vrátil z krátké dovolené a v poště našel pohlednici od Plkoňáků (nebo Plkonistů), v každém případě všem dík a Dárečkovi zvláště.

27. července jsem nemohl dospat, jak mě to táhlo na seznámení s novým zahradním grilem u Čermákových. Protože jsem ale nebyl pár dní v Praze, nezachytil jsem informaci, že opékání začíná o hodinu později a přes 45 minutové zpoždění jsme s Michaelou přibyli na naprosto prázdnou zahradu jako první a zcela nevědomí. Po chvíli zvonění a halekání jsme se vydali zpět tak nešťastně, že jsme minuli asi šest šťastnějších fanoušků, kteří přišli přesně. No nakonec, když se vše vysvětlilo, jsme okolo půl sedmé mohli ochutnat Pagim a jeho dcerou Jitkou připravená kuřátka. U stolu se již veselili Vlasta Talaš, Helena Šebestová, její dcera Martička (Potroublo) s přítelem, Leon Kruxminor Křížek, Honza Vaněk jr., Ivan Kmínek, Silver, Peťo Pavelko a omlouvám se těm, které jsem přehlédl. Kupodivu po nás ještě dorazili novomanželé Bedřich a Karolina Štauberovi. Leon nás bavil historkami z šermování: víte, že se šermovat naučil od nějakého herce na záchodě? Pro případ, že si to nepamatuji přesně, raději se ho zeptejte, jak to bylo doopravdy.

Silver zjišťoval, co si vzít na Tatracon, a dostával rady jako: Spacák je dobrý, ale pak ho v noci nejspíš stejně nenajdeš. Vem si dost fernetu, ten je tam drahej, a tak.

29. července snášíme IK 6-7/2002, tentokráte ale v Apru, mém pracovišti, nemám sílu táhnout dvojčíslo do Ruzyně a zpět. Filip nás pod nějakou průhlednou záminkou (jakési uzávěrky) nechal na holičkách, naštěstí však dorazilo takřka veškeré věrné osazenstvo RUR, doplněné ještě trekies Michaelou. Protože to nemají daleko z rachoty, přišli, ač pozváni jen pár hodin předem, i Viktor Šanc a Milan Petrák. Nakonec se nás sešlo tolik, že jsme se museli navzájem představovat. Připomnělo mi to první návštěvu Filipa a Bí v redakci IK: To je tvůj bratr, Bí? Ne, milenec. Asi se budeme na Václaváku scházet častěji, jen musíme jinak rozestavit stoly, takto jsme byli příliš roztříštěni a brzy se snášecí parta změnila na čtenářský kroužek.

Pak jsem ještě zaběhl do Dračí kavárny Krakatitu na oslavu narodenín Peti Pavelka, cestou jsem potkal Bedřicha (Karotku) a nechal si podepsat plakát z europředstavení, teď už mi chybí snad jen seržant Tračník a Adéla.

1. srpna se v Krakatitu scházíme s Honzou Vaňkem a Frantou Novotným nad posledními připomínkami k rukopisu Valhaly II. Pak dorazil Viktor Šanc a oslavili jsme zase jeho narozeniny. Dal jsem mu dvě knihy, které mě v mládí dost ovlivnily (Březnové idy od Wildera a Zprávu o králi Davidovi od Heyma), aby proslunily i jeho dětství. Pak dorazil Peťo Pavelko, kterému jsem řekl, že mohli narozeniny slavit současně, když se liší jen o týden a rok (jednomu v neděli bude 5 (na druhou) a druhému bylo 6 (na druhou), a kdo že to bude mít za pár let 7 (na druhou)?, (ach ano, mluvím o sobě). Připil si s ním dokonce i nedávný abstinent Netopejr, zjevně je schopen rozlišovat zásadovost od dogmatismu.

2. srpna mi Ivan Adamovič poslal článek od G. R. R. Martina, napsaný ve stařičkém dosovém WordStaru. Už chápu, co znamená to Grr, ale mohl to jako dr. Šimůnek poslat v Linuxovém formátu a pak bych mu to během hodiny nezkonvertoval.

Doma jsem našel pozoruhodnou zásilku z Francie, ale o tom zase jinde.

Cestou do práce a zpět jsem nahlédl do Ikarie, byl jsem trochu zklamán úrovní českých povídek, ale docela mě nadchl článek o Janu Weissovi od St. Ulvera. Ve faktografické rovině sice neříká nic, co by neznal pečlivý čtenář doslovů ke knize Dům o 1000 patrech, ale ukazuje nám tyto skutečnosti z nového úhlu pohledu. Kdyby nebylo poslední třetiny článku, která se až příliš podrobně zabývá dějem, mohl by článek sloužit jako návod na psaní recenzí, po kterém nedávno volalo na Euroconu naše fanstvo. Ivan Adamovič mě upozornil na jeho rozhovor s polským filmovým teoretikem A. Pitrusem o hororu, rovněž obsahoval pár zajímavých postřehů.

3. srpna nám z důvěryhodného zdroje přišla zpráva „Etymologicko-teologický pohľad na vzťah Vladimíra Mečiara a Ivana Lexu“: Etymologicky meno Vladimír znamená Vládca sveta (fakt, že p. Mečiar vládol iba SLovensku, je dôsledkom toho, že vo svojej obmedzenosti chápe Slovensko ako celý svet). Lexa je slovanským ekvivalentom Lux (svetlo), odtiaľ Lucifer. Z toho vyplýva, že Vladimír Mečiar je padlým (podlým) Kristom, ktorý podľahol zvodom Satana Lexu. V Lexovom mene sa však skrýva aj Ján (Ivan), tj. Ján Krstiteľ, čím sa predchádzajúce tvrdenie objasňuje ako nástraha a novým záverom je (v súlade s politickou skutočnosťou), že Vladimír (druhý „Boží Syn“) už padlý bol a bol to on, kto povolal Ivana Lexu, vybral si temnú stránku jeho duše a zviedol ho.

4. srpna odjíždíme na Tatracon, kde si užíváme do 10., ale i o tom jinde.

7. srpna zemřela Michaela Neffová, po krátkých třiatřicet let žena Ondřeje Neffa.

8. srpna se Ferdovi Šedivákovi a Berušce (pro pamětníky a majitele Kdo je kdo: Martin Hlaváč) se narodila druhá dcera Alexandra. Blahopřejeme.

12. srpna zase v rachotě, ale déšť a stoupající voda nám nějak vzala chuť na schůzku RUR.

13. srpna zjišťuji, že kostým Batmana zůstal v čistírně a tak se nemohu dostat do práce. Naštěstí na IK mohu pracovat i doma, ale nějak na to nejsem dost naladěn.

15. srpna jsme se s Míšou vydali do Motolského krematoria na pohřeb Michaely Neffové. Neměli jsme potvrzený přesný čas, a tak jsme se tam ocitli o hodinu dříve, prohlédli si pomník obětem komunismu, potkali Honzu Pavlíka, který se sem probil přes celé město, a pak jsme společně čekali, dokud se neobjevil Franta Novotný s Lindou, Honza Kantůrek, Viktor Šanc, Robert Rameš s přítelkyní, Petr Brodský, Pagi, Jita Splítková, Tom Vild a další spolupracovníci Neviditelného psa. Později dorazil ještě Jarda Veis s manželkou a Kája Saudek. Viditelně zdrcený Ondřej přišel s dcerou Irenou a synem Davidem, doprovázeným jeho japonskou přítelkyní (tu jsem zahlédl i na mítinku Balbínovy strany, kde ovšem byla pracovně jako reportérka/fotografka).

Po obřadu jsme se probili na Karlovo náměstí, kde se naše cesty rozdělily. Většina vedená Honzou Kantůrkem a R² zamířila do restaurace zavzpomínat na naši kamarádku Michaelu a já do práce, abychom se za pár hodin opět setkali v Krakatitu.

Kavárnička fungovala, ale místnost nad schodištěm byla uzavřená, protože Bára prý byla vyplavena, doufejme ale, že jen evakuována. S radostí jsem se setkal s Honzou „evakuovaným“ Vaňkem jr., který teď bydlí u Viktora Janiše. Přišel i Honza „Bidlo“ Adamčák, který se tu objevuje jen občas, neb čtvrtky obvykle tráví na Novotného lávce (momentálně snad ještě zaplavené) a Jiřina Vorlová. V místnosti ČT1 do kolečka opakovala své nenápadité nekonečné zpravodajství. Když jsem se na žádost přítomných otázal nápojenosícíosoby, zda by to nešlo vypnout, dověděl jsem se, že ji to zajímá. No dobře, i pesimisti říkají, že stoletá voda nebude častěji než jednou ročně, ale co až se dovíme, že ji zajímají bakaláři nebo Žena za pultem?

17. až 19 srpna se nám konečně s Václavem Kubou podařilo najít společný volný čas a začít uklízet a evidovat SF archív. Začali jsme u fanzinů a boj s informační entropií nebyl méně namáhavý než s povodní (a když se hrbíte nad hromadami jen zčásti roztříděného materiálu, nemyslíte alespoň na to, co se děje jinde). Díky pomoci ZR III a Míry Drozna vám ale brzy budeme moci přinést zprávu o stavu fanzinů v Československu, sběratelé těšte se, je co doplňovat i vyměňovat.

V pondělí 19. srpna jsem v obvyklém čase zamířil do RUR. Až dodatečně mi došlo, že jdu později, neb bez metra není v Praze život takřka možný. Dovlekl jsem se k Muzeu, kde jsem potkal našeho přispěvatele Pavla „Luke“ Dobrovského. Vrátil se stopem z Norska a byl zvědav, co se to v Česku děje. Proč ho mimo jiné nechtějí pustit do bytu a tak…

Tramvajodobytčákem jsem pak dokodrcal do Čáslavské, tam bylo dost mrtvo (bez metra není v Praze život takřka možný) a ani Filip neocenil náš „suchý“ záplavový humor, bydlí s Bí na nábřeží a čekají, co statik řekne jejich domu…

Nálada nevalná, já si dokonce v obchodě zapomněl zaplacené Nové dobré kusy…

To ve čtvrtek 22. srpna již bylo v Krakatitu veseleji. Pagi sice po půl páté propadl malomyslnosti a odešel, ale brzy potom se sešla pestrá společnost. Z úklidových prací po záplavách si přišli odpočinout dobrovolníci Jolana Čermáková a Richard Klíčník. U stolu pod drakem seděli s Netopejrem Pet Štrossová, Míša Dudková a další mně méně známé zástupkyně trekistické obce. Egon mi donesl pro SFF v Liverpoolu Žambochova Seržanta, Jiřina Vorlová výstřižky z denního tisku o SF a fandomu (bohužel ponejvíce o filmech, doufám, že alespoň Chotěbořští mají zajištěnou dokumentaci, jak se psalo o Euroconu), Tom Jirkovský líčil, jak prošel oknem a pořezaného jej z jedné nemocnice do druhé posílali pěšky a tak…

Když odešli štamgasti, vytvořili jsme hlouček převážně z účastníků Tatraconu (ještě přibyl Peťo Pavelko a pár jeho kámošů) a doplňovali si vzájemně postřehy z Tatraconu. Chvílemi jsem měl dojem, že jsem byl na nějakém jiném conu. Doufám, že vám Radim Kastelán nebo jiný pozorný pozorovatel prozradí podrobnosti, které já nechtěně zamlčel. Asi bych tam vydržel ještě dlouho, ale povinnosti slaměného vdovce a hlučná reprodukovaná hudba od baru nás s Richardem Klíčníkem vyhnala do pražské MHD. Když jsme hledali, kde teď staví tram 18, potkali jsme seržanta Tračníka s kanárkově žlutým čírem (na hlavě). Lidi už zase blbnou, život se vrací do normálu.

Zdeněk Rampas

Pokračování příště