Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

Původně jsem se chtěl rozpovídat o tom, že 5. října 1842 uvařil bavorský sládek Josef Groll v Plzni první prazdroj. Ten se už během 60. let 19. století proslavil v Evropě a poté, co v následujícím desetiletí odešla první zásilka do Ameriky, dobyl zbytek světa.

       Však dosti folklóru, přejděme ke světaběhu.

       12. října 1492 objevuje Kryštof Kolumbus Ameriku, což je záležitost notoricky známá. Přesně před půl tisíciletím se však v „dobývání“ nových světů udály jiné dvě zajímavé události:

       Během své druhé výpravy do Indie koná portugalský „diplomat“ Vasco da Gama i takto: Už cestou tam zajal loď plující z Mekky, na jejíž palubě bylo 380 mužů a mnoho žen a dětí, všechno jim sebral, a pak loď se všemi zajatci na palubě zapálil. Když pak vládce Kalikatu odmítl přijmout jeho požadavky (vzdát se a vyhnat z města všechny muslimy), Vasco 1. října 1502 pozajímal spoustu bezbranných místních řemeslníků a rybářů z okolí, nechal je rozsekat na kusy, naházet do lodí a ty poslat ke břehu...

       Přesně o dva týdny později, 15. října 1502, se florentský mořeplavec Amerigo Vespucci vrací ze své jediné bezpečně prokázané plavby (v portugalských službách) západním směrem do Kolumbovy „Indie“. Napřesrok se pak po Evropě objevuje několik latinsky tištěných letáků s názvem „Mundus Novus“, původně Amerigových dopisů jednomu z medicejských šlechticů. Letáky jsou přeloženy do několika evropských jazyků a všude mají obrovský čtenářský úspěch, „vždyť ten neznámý Vespucius je mezi všemi mořeplavci první, kdo dovede dobře a správně vyprávět...“ A o čem vypráví? O zemi požehnané, kde stromy nabízejí množství chutných plodů a vody se hemží rybami. Lidé s načervenalou tváří tam žijí v naprosté nevinnosti nazí a o povolné smyslnosti žen může autor podat nejednu pikantní historku... Zkrátka, „pokud někde existuje pozemský ráj, pak nemůže být daleko odtud“. Nejpodstatnější ovšem je, že už se zde nemluví o Indii či Asii, nýbrž o Novém světě, o dalším světadíle.

        

       4. října 1582 křesťané přicházejí o deset dní života. Co se stalo? Křesťanský (tzv. juliánský) kalendář do té doby počítal každý čtvrtý rok jako přestupný. Astronomický rok však je nepatrně kratší nežli 365 a čtvrt dne, takže každých 128 let nastala jarní rovnodennost o den dříve než onoho kalendářního 21. března. V 16. st. činil rozdíl už 10 dní! Proto papež Ŕehoř XIII. nařídil novou reformu kalendáře (tzv. gregoriánskou), kdy po čtvrtém následuje hned 15. říjen. (V Čechách se dny začnou nově počítat v lednu 1584; pravoslavná církev reformu nepřijala vůbec).

       Když už jsme u těch dat, tak říjny zřejmě milovali i křesťanští chronologové. Na 23. října 5198 před naším letopočtem připadá podle raně středověkého teologa Hieronyma Eusebia Sophronika stvoření světa. Na říjen, konkrétně na 24. 10. 3963 př. n. l., a to na šestou hodinu dopolední, vypočítal v 17. století okamžik stvoření světa polský astronom Jan Heveliusz. Podle klasické biblické tradice pak byl Adam stvořen 7. října -3761 (a svět tedy zřejmě o pět dní dřív). Hlavním zdrojem dat ke všem takovým výpočtům byla bible, zejména věky v ní vystupujících postav. O tom, že nešlo o výpočet snadný, svědčí rozptyl výsledků – například Hieronymův současník Victorinus dospěl k datu 25. března 5201 př. Kr., zatímco slavný Johannes Kepler dával přednost datu 27. dubna -3877. Geniální Isaac Newton se o sto let později omezil jen na rok -4000 (s chybou 20 let). Zřejmě nejznámější je ale výpočet anglikánského arcibiskupa Jamese Usshera, který v čase mezi Keplerem a Newtonem došel k názoru, že svět přišel na svět v neděli 23. října 4004 BC v šest ráno.