Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

Jaro zřejmě svědčí lidskému duchu, proto byl výběr z mnoha fundamentálních objevů omezený pětiletým výročním násobkem obzvlášť těžký, a to takřka každý z nich skrývá zajímavý příběh. Mám vybírat událostí málo a pojednávat je šíř, nebo naopak?! Poraďte pro příště...

       Přijmeme-li Hubblův objev rozpínání vesmíru a myšlenkově obrátíme jeho směr proti toku času, vyjde nám, že kdysi dávno byly všechny galaxie nakupeny v jednom bodě, z něhož se „zrodily“ prvotním gigantickým výbuchem a od té doby se rozletují... V polovině 40. let 20. st. se americký teoretický fyzik ruského původu George Gamow začal zabývat vznikem chemických prvků ve vesmíru. K takové syntéze z částic je ovšem potřebí obrovská počáteční energie. Kde ji však vzít? Přece v minulosti, ve stavu dosti těsně po onom pravýbuchu, kdy musel být vesmír tak hustý a žhavý, že potřebné podmínky hravě splnil

       1. dubna 1948 o tom Gamow se svým doktorantem Ralphem Alpherem a otcem myšlenky termojaderné syntézy Hansem Bethem zveřejňují článek. V něm se pak mimo jiné poprvé mluví o existenci záření, které z onoho velmi raného stadia vesmíru pochází a mělo by – už notně vychladlé – stále být kolem nás.

       To se kolegové nasmáli! Významný astrofyzik Fred Hoyle dokonce v rozhlasové přednášce opovržlivě hovořil o jakémsi Big Bangu (česky dle Grygarova převodu Velký třesk), a to ve smyslu rčení „Mnoho povyku pro nic“.

       A vida, v roce 1965 američtí fyzikové Wilson a Penzias toto zbytkové (reliktní) záření objevili...

       2. dubna 1953 odchází do redakce renomovaného vědeckého týdeníku Nature „největší biologická bomba od časů Darwinových“ – sdělení F. H. C. Cricka, J. D. Watsona a M. H. F. Wilkinse o objevu chemické struktury nositelky dědičnosti deoxyribonukleové kyseliny (DNA) a o mechanismu přenosu genetické informace v živých systémech. Zrodila se molekulová biologie. Stať vyjde 25. dubna, objev bude za devět roků odměněn Nobelovou cenou za medicínu.

       Čirou náhodou (kterou tak dobře znali třeba Pasteur či Fleming) australští lékaři Marshall a Warren zapomněli přes prodloužený velikonoční víkend v termostatu kultivační půdu se vzorkem žaludeční sliznice. V první dubnové úterý 1983 pak ke svému překvapení shledali, že tam cosi vyrostlo... Šlo o dlouho hledaný mikrob, který o čtyři roky později dostane název Helicobacter pylori. Dnes se soudí, že právě on se velmi podstatně podílí na tvorbě žaludečních vředů a dalších neduhů žaludku.

       V pátek 16. dubna 1943 utrpěl Albert Hoffmann, chemik švýcarské farmaceutické firmy Sandoz, pracovní úraz – přiotrávil se sloučeninou, se kterou laboroval. Ona látka byla vyrobena před pěti lety jako pokus o lék proti nachlazení a nazvána LSD. Takže asi tušíme, jak Hofmannova intoxikace vypadala... Na svět přišel nejsilnější halucinogen.

       Edward Stone, bystrý anglikánský pastor z Oxfordshire, věřil teorii, že látky léčící nějaký neduh nikdy nejsou daleko od jeho příčin, takže když kupříkladu vlhko způsobuje revma a když se přitom vrbě ve vlhku daří, musí ten strom obsahovat něco, čím se svému revmatismu brání... a co by mohlo podobně působit i na lidi. Ochutnal tedy vrbovou kůru a shledal, že chutná podobně hořce jako již známý chinin. Na její kýžený protirevmatický účinek nepřišel, i když ten existuje (ale ve vyšších a déle užívaných dávkách), zato (podobně jako souchutný chinin) slušně srážela horečky. Za pět roků jí pak reverend Stone vyléčil nejmíň padesát svých oveček se „zimničnatosti“... 25. dubna 1763 se o svých úspěších odvažuje napsat samotnému předsedovi Královské společnosti. Ten jeho dopis ignoruje... a to je zřejmě hlavní důvod, proč aspirin nakonec nevznikl v Anglii (nýbrž v Německu).