Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

Dostala se mi čirou náhodou do ruky publikace tak ochechulózní, že její existenci nemohu před fandomem smlčeti. Novozélandská odnož meganakladatelství HarperCollins vydala knížku The Lord of the Rings Location Guidebook, tedy Průvodce po natáčecích místech filmu Pán prstenů. Na přední předsádce je mapa Severního ostrova , na zadní zase mapa Jižního ostrova. Uvnitř vás pak autor, Ian Brodie, provede po početných místech Nového Zélandu, kde Jackson s ostatními: nadanými mladými tvůrci / przniteli odkazu páně profesorova (co se nehodí, škrtněte) natáčel. Zájemce se může pokochat pohledem na to, jak helikoptéra typu Squirrel přistává poblíž Rmutného dolu, na vápenku a kamenolom nedaleko Helmova žlebu, na to, že z Hobitína zbyly už jen betonové fundamenty, takže Dno pytle dnes vypadá asi jako trosky normandských bunkrů z WDumělohmotných kelímků, či na to, jak divocí Haradští lezou z korby náklaďáku. Ale abych nekřivdil, většinou tu jsou opravdu krásné snímky místní přírody a snímky z filmu, které jsme už viděli tolikrát, že: je klidně můžeme vidět ještě víckrát / je nám z toho na blití (co se nehodí, škrtněte). Dále tu jsou různá vyznání tvůrců filmu a herců, z nichž je patrno, že: osobitý svět PP je všechny ovanul svým čarem / za dost peněz blábolíte, co vám řeknou (co se nehodí, škrtněte). Vše je doprovázeno záplavou informací vysloveně užitkových, převážně charakteru turistického: která slavná zlatnická firma ve městě Nelsonu vyráběla Prsteny, s jakou společností nejlépe zaraftujete po Anduině (řece Rangitikei), kedy je najlepšia lyžovačka v Mordore (Whakapapa Ski Field) a tak dále a dále. Rejstřík je poněkud jednotvárný vzhledem k tomu, že šedesát procent domorodých místních názvů začíná Wai- nebo Kai- nebo podobně (ale nebuďme kulturní imperialisté, Maoři by se jistě též divili, proč u nás všechny vesnice končí na -ice nebo -ov).

       Opravdu výtečnou vlastností příručky je, že u všech probíraných lokalit je otištěna mapka v podrobném měřítku, internetové adresy místních turistických spolků a firem a také podrobné souřadnice s naprosto obludnou přesností (myslím, že ani Jules Verne nezašel ve své misantropii tak daleko, aby trápil čtenáře lokalizací až na setiny minut). Vzhledem k tomu, že pro většinu českých scifistů není větší problém podniknout čtyřtýdenní výlet na Nový Zéland, a vzhledem k tomu, že většina z nich též běžně vlastní systém GPS, pevně věřím, že se tato příručka stane nepostradatelným doplňkem jejich knihovničky / nám tato příručka bude na draka (co se nehodí, škrtněte).