Logo rubriky
5-6/2003
  Recenze (další) (203)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

Svět je složen z maličkostí

V sobotu 26. 4. dostalo nakladatelství BBart ocenění Akademie SF, fantasy a horroru za vydání comicsu Liga výjimečných. A v pátek 25. 4. stejné nakladatelství vydalo comics TOP 10. Je to velmi milá náhoda, která zajisté potěší všechny fanoušky Alana Moorea a jeho comicsů. Tentokrát nás děj nezavede do 19. století, ale na konec století dvacátého. Jen je nutné podotknout, že autor, jenž oplývá skvělými nápady, nenechal reálie tak, jak je známe z naší skutečnosti.
        
Děj nás zavede do obřího mnohovrstevného města Neopolis, které bylo vybudováno geniálními mozky více či méně šílených vědců krátce po druhé světové válce, aby sloužilo jako jakýsi internační tábor pro jedince s nadpřirozenými schopnostmi, mimozemšťany a zneuznané vědce. Svět měl totiž už plné zuby superhrdinů, kteří se ještě ke všemu přemnožili. Když jsou takto pohromadě, zdá se, že se problémy vyřešily. Ale populační exploze pokračuje, a tudíž je město značně přelidněné a můžeme jej proto přirovnat k Cimrmanově mašině pod parou – hrozba výbuchu je zde značná. Proto byl zřízen v Neopolis policejní okrsek, jenž se zove Top 10. Jak správně tušíte, policisté normálního ražení by ve městě nepřežili ani od soumraku do úsvitu. Proto jsou i zástupci zákona do jednoho vybaveni nějakou tou superúchylkou.
       Musíte uznat, že nápad je to velmi originální. A ti z vás, kteří četli Ligu výjimečných, už se asi po přečtení těchto úvodních řádků schizofrenně pochechtáváte. Nedivím se vám a plně vám to schvaluji. Bude se čemu smát, bude proč padat ze židle, bude nad čím v němém a nadšeném úžasu kroutit hlavou. Alan Moore opět odvedl naprosto dokonalou práci a ilustrátoři Gene Ha a Zander Canon mu v tom vydatně pomáhali.
       
Top 10 je moderní comics, který splňuje vše, co dnešní čtenář očekává. Všimněte si, že nepíši pouze čtenář comicsů! Top 10 je detektivka, vlastně několik paralelně plynoucích detektivek vedle sebe. Ostatně, co bychom také čekali od příběhu, jehož hlavními hrdiny jsou policisté. Ale jak už bylo řečeno, toto město není vůbec normální. Nejsou normální ani policisté a nebudou normální ani detektivky. Kdybychom měli přirovnávat, což je mezi námi holé šílenství, mohli bychom říci, že se pár hrdinů rozhodlo opustit marvelovský svět a vstoupilo k Mužům v černém, jen aby zjistili, že celému tomuto světu šéfuje někdo od Monty Pythona. Uznávám, zní to vážně podivně a naprosto to nevystihuje celou skutečnost. Tu můžeme nakonec popsat pouze slovy, že se jedná o další mooreovštinu.
       Rozhodně vás zaujme nepředstavitelné množství detailů, s kterými si autoři doopravdy vyhráli, a k naší spokojenosti mohu říct, že si vyhráli i ti, kteří pro nás Top 10 připravili pro české vydaní. Abychom postihli celou škálu tohoto opusu, musíme jej rozhodně číst vícekrát. Jako první je zde děj – doopravdy zajímavý, poutavý, několikavrstevný a v neposlední řadě zábavný. A potom výtvarná stránka. Ta zaujme na první pohled. Je skvěle propracována, dalo by se říci, že do nejmenších detailů. A zde je jádro pudla. Detaily a maličkosti. I Liga se jen hemží drobnými vtípky, ale mám pocit, že u Top 10 to platí ještě ve větší míře. Pochopitelně si všimnete mnoha věcí napoprvé, ale buďte si jisti, že všechny je neodhalíte ani na druhé čtení. A to je myslím na tomto comicsu to nejkouzelnější.
       Mnoho vtípků odhalí i „necomicsář“, ale pak se zde vyskytuje kvantum takových, které si užije právě člověk, jenž se orientuje v comicsovém panteonu. Spoustu dalších odhalí ten, kdo se vyzná v panteonech mytologických, a další najde ten, kdo se umí dívat kolem sebe. Myslím, že by byla chyba prozrazovat žertíky pánů tvůrců dopředu, ale snad jen namátkou… Za pozornost rozhodně stojí třeba jakýsi orientální bůh bohatství, jenž usnul v podroušeném stavu kdesi u výčepu, čehož využila banda Šmoulů k tomu, aby mu hbitě prošacovala kapsy. Milovníci piva zajisté ocení krásný obraz, kdy se ještěroidní stvůra velikosti mrakodrapu přiřítí k policejní stanici a místo pivních plechovek má u pasu zavěšeny kamiony s pivem. Do třetice zmíním ještě pánské záchodky v baru, kde se scházejí bohové. Jako většina těchto zařízení je i toto hustě počmáráno. Kdo z nás by nechtěl vědět, co se asi honí bohům v opilosti hlavou. Vyberme třeba toto grafity: Hefaistos je kulhavej debil. Myslím, že zbylé aluze na všechna možná díla a reálie si budete chtít najít sami. Věřte mi, že to bude velmi dlouhá, ale velmi zábavná práce.
       
Co se dá říci k hlavním postavám? Snad jen to, že pan Moore umí tvořit báječné kolektivy. Pochopitelně zde nalezneme všechny z comicsových hrdinských archetypů, ale přidal k nim opět i něco ze sebe, čímž nám vzniká nadstavba, která dodává Top 10 punc ryzosti a svěží originality. Snad nejkomičtěji však vyznívá fakt, že tito nadlidé, i se svými odlišnostmi (rozumějme – někteří jsou naprosto nesnesitelní) jsou zaměstnáni u běžného policejního sboru. V obyčejném městě, kde na vývěsním štítu night clubu můžeme číst reklamu: Natahovací coury; kde se pojišťovací agenti mění při pocitu ohrožení v lidský airbag a robotické děti chtějí dárek od Santy Clause, jenž ukradl ze ZOO soby. Nápad naroubovat k tomuto naprosto šílenému městu superhrdinskou policejní stanici, která jedná naprosto rutinně, stejně jako tisíce dalších policejních stanic na světě (snad jsou jen o něco inteligentnější), je opravdu dobrý. Také myšlenka, že v místě, kde všichni mají nějakou tu nadlidskou schopnost, jsou vlastně díky tomu všichni normální, působí velmi silně. To je také důvod, proč mají i superhrdinové naprosto nesuperhrdinské problémy. Top 10 rozhodně stojí za přečtení i z tohoto důvodu.
        
K českému vydání mohu říci naštěstí jenom pozitiva. Stejně jako u Ligy výjimečných si dal tým velikou práci s tím, aby bylo vše dokonalé. Jen se prohodily role, neboť tentokrát překládal R. Podaný a redigoval V. Janiš. Tato dvojice opět ukázala, že je, co se překládání týče, prakticky dokonalá. Rozhodně musím ještě vyzdvihnout básnické schopnosti R. Podaného, jehož robotický rap (a s ním i další veršované texty písní) tvoří dalšího z tisíce slonů, které můžete spatřit v této neuvěřitelně pitoreskní manéži. Doufejme, že se časem dočkáme i zbylých pěti sešitů popisujících příběhy policistů z okrsku Top 10.
Richard Klíčník
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK