Interkom: Kuine, Kuine, stojíš v pěkné rovině

Je zvykem stavět vojevůdcům, dobyvatelům a/nebo osvoboditelům pomníky. Úcta k velikánům však bývá pouze jakýmsi by-produktem tohoto aktu; prvotním cílem je – zejména v našich končinách – snaha o změnu minulosti. Vrahovi se přimaluje svatozář (či brigadýrka) a z agrese se rázem stane bratrská výpomoc. Tajemný asijský uzurpátor Kuin – novodobý Džingischán – tuto orwellovskou metodu dotáhl k dokonalosti. S využitím kvantových technologií se pokouší přetvořit budoucnost. Na různých místech světa vztyčuje jako varovný prst (či spíše jinou část svého mužného těla) monolity vytvářené samotným časem, na nichž – s dvacetiletým předstihem – oznamuje svá vítězství. Vzhledem k tomu, že na mikrokosmické úrovni nekauzální fyziky může následek předcházet příčinu, je Kuinova taktika vcelku úspěšná. Naštěstí ne všichni se s tím hodlají smířit…

Při objevení neznámých artefaktů musí zaplesat srdce každého pravověrného scifisty, přesto nejsou chronolity jediným ani hlavním tématem knihy. Tím je příběh „normálního člověka“ Scotta Wardena, který se snaží žít normální život se svými blízkými. Leč právě takovým lidem to osud nedopřává. Jejich nepatetické hrdinství je vynuceno okolnostmi; střílejí teprve, když není zbytí, pak ale do poslední kulky a posledního dechu. Jsou to obdobní hrdinové jako ve Wilsonově prvním románu Darwinie.

Podobná je do jisté míry i atmosféra knihy; autorův úsporný a takřka reportážní styl (s občasným oslovováním čtenářů) navozuje dostatečnou autenticitu. Popis Ameriky podléhající defétismu a ekologicko-hospodářské krizi je až nepříjemně uvěřitelný. Stejně je tomu u hlavních postav, snad s výjimkou „polepšeného“ drogového dealera Hitche Paleyho.

Čtenářský kulinářský zážitek koření kvalitní hlášky a neotřelá přirovnání („červená světla na semaforech sebou cukala ve větru jako ochrnutí andělé“, „na sobě měl modrou košili s něčím, co vypadalo jako omáčka steklá po límci“).

Prakticky všechny čtenářovy předtuchy a obavy dojdou naplnění, sporná zůstane jen identifikace Kuina, která se dá vysledovat asi od půlky knížky. Zde autor se čtenářem nesouhlasí, protože „je už dost starý, aby věřil tomu, co si vybere. Tomu, čemu snese věřit.“ Možná je právě toto „kvantové“ hledisko nejdůležitějším poselstvím Chronolitů.