Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

       V červnu 1793 v jihoanglickém Selborne zemřel třiasedmdesátiletý „sběratel přírodní skutečnosti“ Gilbert White. Po studiích v nedalekém Oxfordu působil jako farář porůznu, posléze v rodné obci. Vedle duchovního popásání oveček se náruživě, leč přesto systematicky věnoval „klidnému pozorování přírody“. Nejvíc ho pak fascinovaly zvyky zvířat a jejich vzájemné vztahy (první například upozornil na význam ochranného zbarvení). Stručně řečeno – tento zapomenutý sluha Boží je legitimním otcem dnešní ekologie.

       V prvních hodinách posledního dne června 1908 se ve střední Sibiři dály neobyčejné věci. Oblohou se strašlivým hukotem prolétlo obrovské svítící těleso. Vzápětí se nad tajgou rozsvítilo slunce provázené hřmotem gigantického výbuchu (odhad 1500 hirošimských pum). Tlaková vlna zpustošila před 2000 km² pralesa. Ano, tunguzský meteorit... Pravděpodobně šlo o setkání Země s planetkou.

       V červnu 1923 vychází v Mnichově kniha, kterou heidelberská univerzita odmítla přijmout jako doktorskou práci. Mimo jiné kvůli těmto „absolutně nevědeckým a neseriózním“ myšlenkám: Současný stav vědy a techniky umožňuje postavit stroje schopné vystoupit nad zemskou atmosféru a po zdokonalení až mimo dosah zemské přitažlivosti. Lidé s nimi mohou létat pravděpodobně bez újmy na zdraví. Kniha, popisující dále všechny základní prvky velkých kosmických raket, dnes patří mezi bible kosmonautiky. Autorem byl devětadvacetiletý Hermann Julius Oberth. Ve dvanácti inspirován Vernovou Cestou na Měsíc, stal se nakonec jedním ze světových průkopníků v oblasti raketové techniky.

       V červnu 1943 na podnět námořního důstojníka Jacquese-Yvese Cousteaua konstruuje technik Emile Cagnan „automatické plíce pro potápěče“, dnes známé jako akvalung. Jejich průlom spočívá v tom, že dokáží dodávat plicím vzduch o tlaku právě rovnému tlaku okolní vody. Tím zbavuje potápěče nutnosti hadicového spojení se zdrojem nad hladinou a dává mu volnost, kterou omezuje jen potápěčova vůle.

       Koncem června 1948, po dvaceti letech bádání v newyorské laboratoři Bell Company, fyzikové J. Bardeen, W. H. Brattain a W. Shockley představují veřejnosti tranzistor. Je to vynález kalibru parního stroje před čtvrttisíciletím... Jako lavina zaplavil svět a dosud ho nepřestal měnit. Všichni tři elektroničtí Kolumbové našeho věku dostali roku 1956 Nobelovu cenu.

       V červnu 1978 James W. Christy a Robert S. Harrington z observatoře ve Flagstaffu (Arizona, USA) hlásí objev jediného Plutova měsíce. Dostává příznačné jméno Charon (Pluto byl mytologický vládce podsvětí, Charon převozníkem přes řeku mezi světem a podsvětím). Satelit je jen o polovinu menší než mateřská planeta a to mu dává v názorech na původ jistá privilegia astronomů (hovoří se o dvojplanetě). Jde také pravděpodobně o poslední měsíc naší sluneční soustavy objevený ze Země. Další už budou nacházet kosmické sondy.

       V červnu 1988, uprostřed mimořádných veder a obavy vzbuzujícího sucha, informuje ředitel ústavu pro výzkum vesmíru při NASA americký kongres o oteplování planety. „Skleníkový problém“ se rozlétá do světa. Přísně vědecké důkazy asi dodnes nejsou, jen indicie – je to ale přesně ten případ, kdy nezvratný důkaz bude znamenat zhoubu.