Všechna práva © Interkom 1984 - 2003
DOGMA
Nám skeptikům se nevěří. Všichni donekonečna opakují, že jsme pesimisté, že vidíme svět moc černě a že tak špatně nikdy nebylo, není a zcela jistě nebude. Scenáristé katastrofických filmů pak nejsou nic jiného, ovšem s nulovým rozdílem – tedy s rozdílem několika nul ve výši své výplaty (přepočtené na koruny). Na věrohodnosti jim to ovšem nepřidává -
- dokud se něco nestane. Vzpomeňme si, s jakým despektem se hovořilo o filmových explozích ve WTA, ale jen si Spojené státy vycvičily několik pilotů – teroristů a ti předvedli, co umějí, hned byli hollywood-meni přizváni, aby se pokusili odhadnout vývoj dalších událostí poté, co sedne prach. Jenže k takovýmto situacím dochází až v okamžiku, kdy (ne)zodpovědným mocným teče do bot, respektive jsou jim ustřeleny podrážky.
Nikdo se nikdy nezeptá dopředu: „Jaká je pravděpodobnost, že se stane to, ono nebo něco úplně jiného?“. Byl by samozřejmě nesmysl, abychom zbourali celou republiku a postavili ji znovu podle japonských norem pro zmírnění následků zemětřesení (i když by jí to nepoměrně pomohlo), ale zamyslet se například nad vodohospodářskou mapou Čech, Moravy a Slezska – když už jsme od moci odstavili ty, co dokázali poručit větru a dešti – by bývalo bylo jenom ku prospěchu věci. Leč bohužel.
Chtěl bych mít jednou moc. Takovou tu velikou, absolutní, co absolutně korumpuje, minimálně aspoň na tak dlouho, abych měl možnost sám na sobě vypozorovat, jestli jsem opravdu tak omezený a domnívám se, že za mé vlády se budou dít výhradně dobré věci pro blaho lidu, nebo jestli jsem si opravdu vědom rizik záplav a rádia Svobodná Evropa v centru města a pouze na ně kašlu, protože mě osobně se přeci netýkají.
Tolik úvodník k Dogmatu v měsíci, ve kterém vstupuje do kin katastrofická SF Jádro. A vlastní dogma měsíce června? „Ve svých životních plánech počítejte i s katastrofami, protože kompetentní orgáni – totiž orgány s nimi nepočítají.“
28 DNÍ POTÉ – Odmyslete si happy end přilepený k filmu proto, aby jej koupily americké distribuce, zkuste překousnout proměnu hlavního hrdiny ve finále v Ramba a snímek vám bude připadat dobrý a hlavně působivý. Kromě toho se navíc ani hnidopichovi mého formátu nepodařilo najít ve vylidněném Londýně chybu.
HLUBINA – Působivý film s poctivou hororovou hudbou (žádný hard hard hard kravál hard), kterému by velmi, ale opravdu velmi pomohlo, kdyby se naznačenou duchařinu nebál dotáhnout do konce.
HOLLYWOOD ENDING – Zábavně zase o něco slabší než předchozí film Woodyho Allena. Odhaduji to tak ještě na čtyři intelektuální nezáživnosti, než opět přijde pecka v podobě Darebáčků nebo Všeho o sexu.
JÁDRO – Krystalicky čistá učebnice heroismu, patetismu a nacionalismu, proti níž je (mnou opravdu neoblíbený) Armageddon inteligentním snímkem s překvapivým závěrem a geniálními (tady již bez sarkasmu) triky.
MATRIX RELOADED – Oproti jedničce je stejně blbý, ale zato mnohem nudnější. Výklad Architekta v závěru filmu nikdo z mých spoludiváků nepochopil, doufám proto, že se vysvětlení dočtu v Interkomu od inteligentnější tvora, než jsem já, ale zase jednoduššího, než jsou bratři Wachovští.
NOČNÍ LETEC – Horor podle Stephena Kinga, který se tváří jako béčko, vypadá jako béčko, je béčko – ale moc a moc příjemné béčko.
X-MEN 2 – Oproti jedničce ucelenější a lépe fungující, dle názoru mnohých prostě lepší. Kromě toho vše nasvědčuje tomu, že z Magneta by mohl vyrůst padouch par excellence.
